Norský losí pes černý

Tichý lovec z norsko-švédského pohraničí vznikl jako specializovaný pes pro lov velké zvěře na vodítku. Zatímco jeho šedý příbuzný loví volně a hlasitě štěká, aby zadržel kořist, černý losí pes pracuje zcela odlišně: tiše vede lovce po stopě, aby se mohl ke zvěři přiblížit nepozorovaně. Tato lovecká metoda utvářela i jeho povahu, která je klidnější a méně hlasitá než u šedé varianty. Přestože jde o neohroženého a energického psa, v domácím prostředí se projevuje jako láskyplný a oddaný společník.

Vzhled

Kompaktní, čtvercově stavěný špic středního vzrůstu s hrdým nesením krku a atletickým tělem. Hlava je klínovitá, uši vzpřímené a špičaté, oči tmavé. Ocas je nesen stočený vysoko nad hřbetem. Srst je dvojitá: svrchní vrstva hustá, drsná a přiléhavá, podsada měkká, vlněná a rovněž černá. Na hlavě a předních nohách je srst kratší, na hrudi, krku, zadní straně končetin a spodní straně ocasu delší. Zbarvení je lesklé černé, přípustné jsou drobné bílé znaky na hrudi a tlapkách. Celkový dojem připomíná liščí rysy v kombinaci s robustní stavbou.

Vlastnosti a využití

Původně výhradně lovecký pes specializovaný na lov losů, jelenů a medvědů na vodítku. Díky výjimečnému čichu dokáže zachytit pach zvěře ve vzduchu na značnou vzdálenost. Dnes se uplatňuje i jako stopovací pes a záchranář. V domácnosti je klidný a přítulný, ale venku se probudí jeho lovecký instinkt a dokáže běžet po celé kilometry bez únavy. Vyniká v psích sportech jako agility, flyball a tracking.

Podobná plemena

Od norského losího psa šedého (FCI 242) se liší nejenom barvou, ale zásadně loveckým stylem: černá varianta pracuje tiše na vodítku, šedá volně štěká, aby zadržela zvěř. Černý je též o něco menší a lehčí. Od norského buhunda se odlišuje loveckým zaměřením (buhund je pastevecký a farmářský pes) a výrazně nižší štěkavostí. Od jämthunda (FCI 42) je menší a lehčí; jämthund je mohutnější pes určený pro lov losů volně.

Výživa a krmení

Aktivnímu loveckému psu vyhovuje kvalitní krmivo s vyšším podílem bílkovin, přizpůsobené jeho energetickému výdeji. Plemeno má sklon k obezitě při nedostatku pohybu, proto je třeba pečlivě hlídat porce. V období lovu nebo zvýšené zátěže je vhodné krmivo energeticky obohatit. Čerstvá voda musí být stále k dispozici.

Neohrožený, energický a statečný pes, který je zároveň překvapivě něžný a láskyplný ke své rodině. Miluje fyzický kontakt s lidmi a rád tráví čas v blízkosti svých lidí. K dětem se chová přátelsky a trpělivě. Na cizí lidi reaguje s přirozenou nedůvěrou, což z něj dělá spolehlivého hlídače, ale bez zbytečné agresivity. Na rozdíl od šedé varianty štěká jen zřídka. S ostatními psy většinou vychází dobře, ale u menších zvířat se může projevit silný lovecký pud. Vyžaduje pevné, ale laskavé vedení a jasnou hierarchii.

Hustá dvojitá srst vyžaduje pravidelné česání dvakrát až třikrát týdně. V období línání (jednou až dvakrát ročně) je třeba česat častěji. Srst přiléhá k tělu a nezplstnatí tak snadno jako u dlouhosrstých plemen. Koupání jen příležitostně, protože srst má přirozenou schopnost odpuzovat nečistoty. Pravidelná péče o zuby (ideálně třikrát týdně), kontrola a čištění uší a stříhání drápků jsou samozřejmostí.

Inteligentní pes, který se učí rychle, ale má nezávislou mysl typickou pro severská lovecká plemena. Při výcviku reaguje nejlépe na pozitivní posilování a potravinové odměny. Rané a důsledné socializace je zásadní, protože bez ní může být přirozená nedůvěra k cizím příliš výrazná. Lovecký instinkt znamená, že spolehlivé přivolání v terénu plném zvěře vyžaduje dlouhodobý a trpělivý trénink. Pes se snadno nechá rozptýlit rychle se pohybujícími objekty nebo zvířaty. Vyniká ve stopovacích disciplínách a psích sportech.

Poměrně zdravé plemeno s průměrným dožitím 12 až 15 let. K dědičným onemocněním patří glaukom (zelený zákal, zvýšený nitrooční tlak), který je u losích psů jedním z častějších očních problémů, způsobený recesivní mutací genu ADAMTS10. Dalším rizikem je dysplazie kyčlí, přičemž podle statistik je asi 83 % jedinců hodnoceno jako bez dysplazie. Může se vyskytnout hypotyreóza (snížená funkce štítné žlázy), progresivní retinální atrofie (PRA, postupné odumírání sítnice vedoucí ke slepotě) a dědičná ataxie (porucha koordinace pohybů). Pro genetické testování na glaukom a ataxii existují DNA testy doporučené před zařazením do chovu.

Plemeno je vhodné pro zkušené, aktivní majitele, kteří dokážou naplnit jeho potřebu pohybu a mentální stimulace. Ideální je život v domě se zahradou a přístupem do přírody, kde může pes uplatnit svůj čich a přirozenou vytrvalost. Pro byt není vhodný. I přes klidnou povahu doma vyžaduje denně dostatek času venku. Rodiny s dětmi ocení jeho trpělivost a oddanost, ale domácnosti s malými zvířaty (kočky, králíci) by měly být obezřetné kvůli loveckému pudu. Pro úplné začátečníky není ideální volbou kvůli nezávislé povaze. V České republice je plemeno extrémně vzácné.

Černý losí pes se vyvinul ze špicovských populací v pohraničních oblastech mezi Norskem a Švédskem. Již v roce 1828 jej popsal velšský přírodovědec Llewelyn Lloyd, který při lovu medvědů pozoroval psy se vztyčenýma ušima a stočeným ocasem. Přestože šedá varianta losího psa získala mezinárodní pozornost dříve (první výstava v Norsku 1877), černá varianta si zachovala samostatný vývoj zaměřený na tichý lov na vodítku. FCI plemeno uznala pod standardem č. 268. Černý losí pes čelil hrozbě vyhynutí, ale počet vrhů se v posledních dvaceti letech stabilizoval. V USA se ročně registruje přibližně 100 štěňat; mimo Skandinávii zůstává plemeno velmi vzácné.