Německý špic velký (Großspitz)

Historicky jeden z nejrozšířenějších typů psa v Německu, dnes kriticky ohrožená varieta špice, která se jen pomalu zotavuje z populačního propadu ve druhé polovině 20. století. Velký špic (Großspitz) byl po staletí spolehlivým hlídačem dvorců, vinic a stájí, ceněným pro ostražitost, inteligenci a nezávislost. Povahově se od menších variet liší výraznějším temperamentem, větší razancí a potřebou jasného vedení.

Vzhled

Středně velký, kompaktní pes čtvercové stavby s typickým „liščím" výrazem a vzpřímenýma trojúhelníkovýma ušima. Hlava je klínovitá s plochým temenem, mírným stopem a špičatým čenichem. Oči jsou středně velké, mandlové, tmavé a mírně šikmo posazené. Srst je dvojitá: dlouhá, rovná, odstávající krycí srst s krátkou, hustou, vatovitou podsadou. Na krku tvoří výraznou hřívu (límec), na zadní straně končetin praporce, ocas je hustě osrstěný a nesený obloukem přes záď. Krycí srst má přirozenou samočisticí schopnost: nečistoty zaschnou a samy opadají. Tradičně povolené zbarvení zahrnuje pouze černou, bílou a hnědou, od roku 2019 jsou opět povolena křížení mezi černou a bílou barevnou varietou.

Vlastnosti a využití

Původně dvorní hlídač a pastevecký pomocník, dnes vzácný společenský pes s výrazně zachovanými hlídacími instinkty. Velký špic je pozorným strážcem svého teritoria a na vše podezřelé reaguje hlasitým štěkotem. Na rozdíl od menších variet je razantnější a ochotnější k fyzické konfrontaci při obraně domova. Lovecký instinkt je prakticky nepřítomný, což usnadňuje soužití s jinými zvířaty. V kynologickém sportu se uplatní v obedience, noseworku a trikové poslušnosti. Na rozdíl od sportovních plemen není vhodný pro vytrvalostní disciplíny (delší běh po boku cyklisty apod.).

Podobná plemena

Od středního špice (Mittelspitz) se liší větším rámcem, razantnějším temperamentem a náročnějším výcvikem. Vlčí špic (Keeshond) je ještě větší, ale paradoxně klidnější a nezávislejší. Samoyed bývá s bílým velkým špicem zaměňován, ale jde o zcela odlišné plemeno (tažný pes sibiřského původu) s jiným typem srsti a temperamentem. Americký eskymácký pes (standardní varieta) pochází z německého špice, ale prošel vlastním vývojem na americkém kontinentu.

Výživa a krmení

Kvalitní krmivo přizpůsobené středně velkému plemeni se středními až vyššími energetickými nároky. Denní dávku rozdělit do dvou porcí. Großspitz nemá výraznou tendenci k obezitě při dostatečném pohybu. Samočisticí vlastnost srsti znamená, že krmení nemusí být konzumováno z vyvýšené misky: špic se od přírody udržuje relativně čistý.

Živá, sebevědomá a intenzivně oddaná. Velký špic se fixuje primárně na jednu osobu v rodině, kterou vnímá jako svého vůdce, a projevuje k ní mimořádnou náklonnost. K ostatním členům rodiny a dětem je láskyplný a přirozeně ochranitelský. K cizím lidem přistupuje s výraznou nedůvěrou a nepřijímá příkazy od neznámých osob, což je historicky žádoucí vlastnost u hlídacího psa. Povahově je „choleričtější a ostřejší" než vlčí špic, ale zároveň mazlivější a kontaktnější. Inteligence je vysoká, ale špic ji používá nejen ke spolupráci, nýbrž i k obcházení pravidel. Neustále testuje hierarchii a vyžaduje majitele s jasnou autoritou. Samotu snáší špatně a při odloučení projevuje úzkost.

Dvojitá srst s přirozenou samočisticí schopností je překvapivě nenáročná na údržbu: nečistoty zaschnou a samy opadají. Kartáčování je ideální obden, při sezónní výměně srsti (dvakrát ročně) denně. Srst se nesmí holit ani stříhat: po ostříhání často nedorůstá správně a může dojít k trvalému poškození. Kastrace rovněž negativně ovlivňuje kvalitu srsti. Koupání je potřeba jen výjimečně, příliš časté mytí narušuje přirozené ochranné vlastnosti srsti. Zuby, uši a drápky vyžadují standardní pravidelnou kontrolu. Na rozdíl od menších variet může velký špic díky robustnější konstituci a hustší srsti žít celoročně venku, i když jako společenské plemeno prospívá nejlépe v blízkosti rodiny.

Inteligentní pes, který se učí rychle, ale vyžaduje zásadně odlišný přístup než většina standardních plemen. Velký špic neustále zpochybňuje autoritu majitele a testuje hranice. Bez jasné hierarchie a důsledného vedení si postupně začne dělat, co chce. Standardní metody psích škol bývají neúčinné: špic potřebuje majitele s přirozenou autoritou a silnou osobností, nikoli mechanické opakování povelů. Pozitivní motivace funguje dobře, ale špic si „rozmyslí", zda povel provede, a očekává za spolupráci odpovídající odměnu. Díky minimálnímu loveckému pudu zvládá spolehlivě volný pohyb bez vodítka. Socializace od štěněcího věku je zásadní pro zvládnutí přirozené nedůvěry k cizím.

Robustní a dlouhověké plemeno, jehož odolnost je považována za jednu z hlavních předností. Úzká genetická základna (důsledek populačního propadu) představuje teoretické riziko projevu recesivních vad, ale v praxi je Großspitz zdravější než většina moderních plemen díky selekci na životaschopnost. Hlavní sledovanou predispozicí je luxace pately (vykloubení čéšky), méně častá u této větší variety než u miniaturních a trpasličích špiců. Z dalších stavů se vyskytuje alopecie X (symetrická ztráta srsti s hyperpigmentací kůže, typická pro špicovská plemena), progresivní retinální atrofie (PRA, postupné odumírání sítnice) a ojediněle kolaps trachey (zúžení průdušnice) a záchvatové stavy. Dysplazie kyčelního kloubu byla sledována již od 60. let 20. století, kdy byly v NDR zavedeny povinné rentgeny.

Pes pro zkušenější majitele se silnou osobností, kteří ocení nezávislého, inteligentního a hluboce oddaného společníka. Nevhodný pro začátečníky a pro majitele, kteří očekávají bezpodmínečnou poslušnost. Vyžaduje jasnou hierarchii a důsledné vedení, bez nichž může být obtížně zvladatelný. Vhodný do domu se zahradou i do většího bytu, v bytovém domě může být problémem štěkavost. Potřebuje pravidelný pohyb a mentální stimulaci, ale není vytrvalostním atletem. S dětmi vychází výborně a je přirozeně ochranitelský. Soužití s kočkami a jinými zvířaty je díky minimálnímu loveckému instinktu bezproblémové. Potenciální majitelé musí počítat s tím, že jde o extrémně vzácné plemeno: na štěně se čeká velmi dlouho a počet chovatelů je minimální.

Velký špic patří k nejstarším typům psa ve střední Evropě. Ve středověku byl rozšířeným dvorním hlídačem a farmářským psem, pro který se používaly regionální názvy: Mistbeller (štěkající na hnojišti) pro farmářského hlídače, Weinbergspitz (viničný špic) pro černou variantu rozšířenou ve württemberských vinicích, Fuhrmannsspitz (formanský špic) pro psa doprovázejícího vozky. Bílá varianta se uplatnila při pastevectví ovcí, protože bílá barva umožňovala na dálku a v noci odlišit psa od vlka. Verein für Deutsche Spitze byl založen roku 1899. Do roku 1958 byla povolena všechna zbarvení, poté bylo omezeno na černou, bílou a hnědou, což výrazně zúžilo genetickou základnu. V roce 1973 nastal kritický bod: v celém Německu se narodilo jediné štěně velkého špice. Postupná obnova v 80. a 90. letech byla pomalá, v některých barvách (hnědá) populace dočasně vyhynula. Od roku 2003 je Großspitz na Červeném seznamu GEH v kategorii I jako extrémně ohrožené plemeno. V roce 2022 VDH publikoval chovatelský program umožňující křížení velkého a středního špice pro rozšíření genetické základny.