Německý špic střední

Prostřední velikostní varieta nejstaršího středoevropského typu psa, která si zachovává rovnováhu mezi kompaktností menších špiců a robustností větších variet. Střední špic je dostatečně velký na to, aby zvládl delší procházky a kynologický sport, a zároveň dostatečně malý pro pohodlný život v bytě. Povahově jde o veselého, inteligentního psa s mimořádnou fixací na majitele a přirozenou nedůvěrou k cizím.

Vzhled

Kompaktní pes čtvercové stavby s typickým „liščím" výrazem, vzpřímenýma ušima a bohatě osrstěným ocasem neseným obloukem přes záď. Hlava je středně velká s plochým temenem, mírným stopem a špičatým čenichem v poměru přibližně 2 : 3 k lebce. Oči jsou středně velké, tmavé, mandlového tvaru. Uši malé, trojúhelníkové, vzpřímené, blízko u sebe. Srst je dvojitá: dlouhá, rovná, odstávající krycí srst s krátkou, hustou, vatovitou podsadou. Na krku tvoří výrazný límec (hřívu), na zadní straně předních končetin praporce. Na hlavě, uších a přední straně běhů je srst krátká a sametová. Zbarvení zahrnuje bílou, černou, hnědou, oranžovou, šedostínovanou a řadu dalších variant včetně oranžově sobolího, krémového, černého s pálením, hnědého s pálením a vícebarevných (parti-color).

Vlastnosti a využití

Společenský pes s výraznými hlídacími instinkty, který na každou neobvyklost v okolí reaguje hlasitým štěkotem. Lovecký instinkt je u špice prakticky nepřítomný, což je u hlídacího plemene neobvyklé a výrazně usnadňuje soužití s dalšími domácími zvířaty. Střední špic se díky větší tělesné konstituci uplatní i v náročnějších kynologických sportech: agility, flyball, nosework a pokročilá obedience jsou disciplíny, v nichž může vyniknout. Silná vazba na majitele z něj činí pozorného a oddaného společníka, který nejlépe prospívá v blízkosti svého člověka.

Podobná plemena

Od malého špice (Kleinspitz) se liší větší velikostí a robustnější stavbou, při stejné povaze a typu srsti. Velký špic (Großspitz) je výrazně větší a dnes velmi vzácný. Japonský špic je výhradně bílý, s podobnou velikostí, ale klidnější a méně hlasitý. Americký eskymácký pes (standardní varieta) má obdobný rámec a bílou srst, ale odlišnou chovatelskou historii a původ.

Výživa a krmení

Kvalitní krmivo přizpůsobené středně velkému plemeni se středními až vyššími energetickými nároky. Denní dávku rozdělit do dvou porcí. Špicové nemají výraznou tendenci k obezitě při dostatečném pohybu, ale příjem je třeba přizpůsobit aktuální aktivitě. Pravidelná péče o zuby je důležitá, i když u střední variety méně naléhavá než u miniaturních a trpasličích špiců.

Veselá, sebevědomá a hluboce oddaná. Střední špic je pes s výraznou osobností, který se na svého majitele upíná s intenzitou typickou pro celou špicovskou rodinu. Je hravý, společenský a pozorný, neustále sleduje dění kolem sebe a o všem neobvyklém informuje štěkotem. K cizím lidem přistupuje s přirozenou nedůvěrou, ale bez agresivity. S dětmi vychází výborně a je trpělivý i s těmi menšími, přičemž jeho středně velký rámec snižuje riziko nechtěného zranění psa při hrubší hře. S jinými psy i domácími zvířaty se snáší dobře díky minimálnímu loveckému instinktu. Samotu snáší špatně a při dlouhém odloučení může trpět separační úzkostí.

Bohatá dvojitá srst vyžaduje pravidelné kartáčování, ideálně dvakrát až třikrát týdně, aby se předešlo zplstnatění podsady. Při sezónní výměně srsti (dvakrát ročně) je nutné denní vyčesávání. Srst by se neměla stříhat ani holit, protože přirozená struktura plní termoregulační funkci a po ostříhání nemusí správně dorůst. Koupání jen příležitostně, příliš časté mytí narušuje přirozenou texturu srsti. Zuby, uši a drápky vyžadují pravidelnou kontrolu a ošetření. Střední špic snáší pobyt venku lépe než menší variety díky robustnější konstituci, ale i tak jde o společenské plemeno, které by mělo žít v blízkosti rodiny.

Inteligentní a vnímavý pes, který se rád učí a nadšeně spolupracuje se svým majitelem. Pozitivní motivace pamlsky a hračkami přináší výborné výsledky. Výcvik by měl být pestrý a zábavný, protože špic se při monotónním opakování nudí a ztrácí zájem. Hlavní výcvikovou výzvou je kontrola štěkotu: povel „ticho" a systematický nácvik klidu v situacích, které štěkot spouštějí, patří k základním prioritám. Socializace od štěněcího věku je důležitá pro zmírnění přirozené nedůvěry k cizím lidem a novým podnětům. Špic nemá tendenci k dominanci, ale vyžaduje důslednost, protože při nedůsledném vedení se naučí manipulovat svým majitelem.

Zdravé a mimořádně dlouhověké plemeno s průměrnou délkou života 14 až 16 let, což je nadprůměrné i pro psa této velikosti. Hlavní dědičnou predispozicí je luxace pately (vykloubení čéšky), při které čéška vyklouzává ze svého správného uložení a způsobuje přechodné kulhání. Mírné stupně nevyžadují léčbu, těžší případy mohou být řešeny chirurgicky. Z očních onemocnění se vyskytuje progresivní retinální atrofie (PRA, postupné odumírání sítnice vedoucí ke ztrátě zraku) a retinální dysplazie (vrozená vývojová vada sítnice). Ojediněle jsou popsány záchvatové stavy (epilepsie). Celkově patří střední špic mezi zdravější plemena s malým počtem závažných dědičných zátěží.

Vhodný společník pro rodiny s dětmi, páry i jednotlivce, kteří hledají oddaného a veselého psa s bohatou srstí a výraznou osobností. Díky střední velikosti se hodí do bytu i do domu, ale v bytovém domě může být problémem intenzivní štěkavost. Potřebuje pravidelný, ale ne extrémní pohyb: půl hodiny až hodina denní aktivity včetně procházek a hry postačí. Kynologický sport je vítaným doplňkem. Nevhodný pro majitele, kteří tráví většinu dne mimo domov, protože špic špatně snáší samotu. Pro začátečníky je zvládnutelný za předpokladu důsledné práce na základní poslušnosti a kontrole štěkotu. Soužití s kočkami a jinými zvířaty je díky minimálnímu loveckému instinktu bezproblémové.

Německý špic patří mezi nejstarší středoevropská plemena s písemnými zmínkami sahajícími do roku 1450. Původně sloužil na farmách jako hlídač a pomocník při pasení, přičemž větší variety hlídaly dvorce a menší sloužily jako společníci v domácnosti. Střední špic (Mittelspitz) představuje tradiční velikostní kategorii, která nejlépe odpovídá původnímu typu farmářského špice: dostatečně velký pro práci venku, ale přizpůsobivý životu v domácnosti. Postupným šlechtěním vzniklo pět velikostních variet od vlčího špice po pomeraniana, všechny sdílející stejný standard FCI č. 97. FCI plemeno uznala v roce 1957. Střední špic je dnes méně rozšířený než menší variety (malý špic a pomeranian), ale těší se stabilní chovatelské základně v Německu a okolních zemích.