Německý ohař drátosrstý

Jeden z nejrozšířenějších loveckých psů v Německu, vyšlechtěný jako univerzální ohař schopný pracovat v poli, lese i ve vodě, a to před výstřelem i po něm. Drátosrstý ohař kombinuje vytrvalost a odolnost s přirozenou elegancí. V rodině je láskyplný a kontaktní, vůči cizím lidem si zachovává zdravou rezervovanost, díky čemuž plní i roli pozorného hlídače.

Vzhled

Velký, ušlechtile působící pes téměř čtvercové stavby (délka těla se rovná výšce v kohoutku, případně ji převyšuje maximálně o 3 cm). Hlava má plochý, mírně zaoblený temeni s výraznými nadočnicovými oblouky a jasně patrným stopem. Čenich je dlouhý, široký a silný s mírně klínovitým profilem. Oči jsou co nejtmavší s živým výrazem a dobře pigmentovanými víčky. Uši jsou středně velké, vysoko a široce nasazené. Srst je drátovitá, tvrdá, přiléhavá a hustá (délka 2 až 4 cm) s vodoodpudivou podsadou. Na obličeji tvoří typický vous, obočí a bradu, které plemeni dodávají charakteristický výraz. Zbarvení zahrnuje hnědoběloušové, černoběloušové, jednolitě hnědé s bílým hrudním znakem nebo světle běloušové varianty. Ocas je tradičně kupírován pro lovecké využití, nesen vodorovně nebo mírně nad linií hřbetu.

Vlastnosti a využití

Primárně všestranný lovecký ohař s vynikajícím nosem, pevným vystavováním, spolehlivým aportováním a ochotou k práci ve vodě. V poli pracuje systematicky, pokrývá terén širokým hledáním a při nalezení zvěře zaujímá strnulý postoj (vystavení). Uplatňuje se při lovu pernaté i srstnaté zvěře, při dohledávkách a při práci v lese. Mimo lov vyniká v noseworku, agility a dalších kynologických sportech vyžadujících fyzickou i mentální zátěž. V domácím prostředí je klidný a vyrovnaný, pokud má dostatečný pohyb. S dětmi si rozumí výborně a rád se zapojuje do rodinných aktivit.

Podobná plemena

Od německého ohaře krátkosrstého se liší drátovitou srstí poskytující lepší ochranu v hustém porostu a chladném počasí, a celkově robustnější stavbou. Německý ohař dlouhosrstý je vzácnější a má jemnější, hedvábnou srst vyžadující více péče. Český fousek sdílí s drátosrstým ohařem podobný typ srsti a všestranné lovecké využití, ale je lehčí a pochází z české chovatelské tradice. Korthalsův grifon (ohař) má měkčí, rozcuchanější srst a menší rámec.

Výživa a krmení

Kvalitní krmivo s vysokým podílem živočišných bílkovin odpovídající vysoké energetické potřebě pracovního plemene. Denní dávku rozdělit do dvou porcí. Vzhledem k hlubokému hrudníku existuje riziko torze žaludku (GDV), proto je vhodné vyhnout se námaze bezprostředně po jídle. V období intenzivní lovecké aktivity je třeba přizpůsobit energetický příjem.

Pevná, vyrovnaná a sebevědomá. Drátosrstý ohař je ke své rodině hluboce oddaný a vyhledává stálý kontakt. K dětem se chová laskavě a trpělivě, se staršími dětmi rád sdílí hry a venkovní aktivity. Vůči cizím lidem je přirozeně rezervovaný, ale bez bezdůvodné agresivity. S ostatními psy vychází dobře díky smečkové povaze, soužití s menšími domácími zvířaty však vyžaduje včasnou socializaci kvůli silnému loveckému pudu. Samotu snáší špatně a při dlouhém odloučení od rodiny může projevovat separační úzkost a destruktivní chování. Štěká málo, ale dokáže hlasitě upozornit na neobvyklou situaci.

Drátovitá srst s vodoodpudivou podsadou vyžaduje kartáčování dvakrát týdně a trimování (strojové nebo ruční vytrhávání odumřelé srsti) minimálně dvakrát ročně. Trimování zachovává správnou texturu srsti a její ochranné vlastnosti. Vous na čenichu je třeba po krmení čistit od zbytků jídla. Po pobytu v terénu je nutná kontrola prostoru mezi polštářky tlapek, kde se zachytávají nečistoty, trny a klíšťata. Uši vyžadují pravidelné čištění kvůli přiléhavému tvaru ušního boltce. Línání je mírné díky drátovité struktuře srsti. Koupání jen příležitostně, příliš časté mytí narušuje přirozenou voděodolnost.

Inteligentní a učenlivý pes, který spolupracuje rád a chápe rychle. Pozitivní motivace a důslednost přinášejí výborné výsledky. Občasná tvrdohlavost a nezávislost vyžadují trpělivost, ale nejsou tak výrazné jako u typických teriérů. Socializace od štěněcího věku je důležitá, zejména kvůli přirozené rezervovanosti vůči cizím lidem. Lovecký výcvik, k němuž má plemeno vrozené dispozice, by měl být celoživotní aktivitou. Mimo lov vyniká v noseworku, stopování a vodních disciplínách. I méně zkušený majitel může drátosrstého ohaře úspěšně vycvičit, pokud je důsledný a věnuje tréninku dostatek času.

Celkově robustní a zdravé plemeno s průměrnou délkou života odpovídající celkovému průměru psích plemen. Hlavní sledovanou predispozicí je dysplazie kyčelního kloubu (vrozená vada vývoje kloubní jamky), u některých linií i dysplazie loketního kloubu. Specifickým rizikem je von Willebrandova choroba (vrozená porucha srážlivosti krve způsobená nedostatkem von Willebrandova faktoru), pro niž existuje genetický test. Dále se vyskytuje hypothyreóza (snížená funkce štítné žlázy) projevující se únavou, přibýváním na váze a změnami srsti. Vzhledem k hlubokému hrudníku existuje riziko torze žaludku (GDV, prudké rozepnutí a otočení žaludku), které je u velkých plemen vždy třeba mít na paměti. Preventivní gastropexe (přišití žaludku k břišní stěně) může být zvážena při jiném chirurgickém zákroku.

Pes pro aktivní rodiny a jednotlivce s přístupem do přírody, ideálně s loveckým zaměřením. Venkovské prostředí s domem a zahradou je prakticky nutností: do bytu se tento velký a energický pes nehodí. Potřebuje minimálně dvě hodiny denního pohybu, ideálně včetně volného běhu a čichové práce v přírodním terénu. Vhodný i pro mírně pokročilé majitele, kteří jsou ochotni investovat čas do výcviku a socializace. Pro úplné začátečníky je zvládnutelný, ale vyžaduje studium potřeb pracovního plemene. Soužití s kočkami a drobnými zvířaty závisí na včasné socializaci a individuální povaze jedince. S dětmi vychází výborně a je přirozeně ochranitelský.

Plemena s drátovitou srstí existovala v Německu již dříve, ale cílený chov moderního drátosrstého ohaře začal ve druhé polovině 19. století. Chovatelé usilovali o vytvoření univerzálního, odolného loveckého psa schopného pracovat v jakémkoli terénu, včetně hustého porostu, studené vody a horského prostředí, kde krátkosrstý ohař narážel na své limity. Do chovu byli zapojeni stichelhaaři (bodlinatosrstí ohaři), pudlpointři, korthalsovy grifony a německé ohaře krátkosrsté. Poprvé byl drátosrstý ohař představen na výstavě v Hannoveru roku 1882. Verein Deutsch-Drahthaar (chovatelský spolek) byl založen na počátku 20. století a zavedl přísné pracovní zkoušky jako podmínku chovu, čímž zajistil, že exteriérová selekce nikdy nepřevážila nad pracovními schopnostmi. FCI plemeno uznala v roce 1954 a platný standard pochází z roku 2000. Do USA se dostal již kolem roku 1920. Dnes je nejpopulárnějším loveckým plemenem v Německu s více než 3 000 registracemi ročně.