Velký münsterlandský ohař

Vzhled

Elegantní, silně stavěný pes střední až větší velikosti s ušlechtilým výrazem. Hlava je suchá, lehce protáhlá, s výrazným stopem a tmavýma očima, které prozrazují inteligenci. Uši jsou široké, vysoko nasazené a přiléhají k hlavě. Tělo je mírně protáhlé, s rovným hřbetem a dobře klenutým hrudníkem. Srst je dlouhá, hustá a přiléhavá, nikdy ne kudrnatá ani vlnitá. Na zadních stranách běhů a na ocase tvoří bohaté praporce. Zbarvení je typicky černobílé, často s modrým kropenatěním (šimlováním). Hlava bývá celá černá, někdy s bílou lysinou.

Vlastnosti a využití

Původně vyšlechtěný jako všestranný lovecký pes, který zvládá práci před výstřelem i po něm, ve vodě i v hustém porostu. Má vynikající nos, spolehlivé vystavování a přirozenou chuť k aportu. Na rozdíl od mnoha jiných loveckých plemen si zachovává klidnou, vyrovnanou povahu i v domácím prostředí. Je velmi orientovaný na svého vůdce a potřebuje blízký kontakt s rodinou. Hodí se jak pro praktickou myslivost, tak pro psí sporty jako tracking, agility nebo obedience. Bez dostatečného pohybu a duševní zátěže může být neklidný a destruktivní.

Podobná plemena

Od malého münsterlandského ohaře (FCI 102) se liší nejen velikostí, ale i barevností: malý münsterländer je hnědobílý, zatímco velký je výhradně černobílý. Oproti německému dlouhosrstému ohaři (FCI 117) má münsterländer kompaktnější stavbu a je temperamentnější. Irský setr, ačkoliv rovněž elegantní ohař s dlouhou srstí, se odlišuje jednobarevným kaštanovým zbarvením a ještě vyšší energetickou náročností.

Výživa a krmení

Aktivní pes vyžaduje kvalitní krmivo s dostatečným podílem živočišných bílkovin. Denní dávka by se měla rozdělit do dvou porcí, aby se snížilo riziko nadýmání a žaludečního torze (GDV, přetočení žaludku). Při intenzivním loveckém nebo sportovním vytížení je třeba navýšit energetický příjem. Čerstvá voda musí být k dispozici neustále, zejména po fyzické zátěži.

Klidný, vyrovnaný a přátelský pes, který se vyznačuje silnou vazbou na rodinu. S dětmi vychází výborně a projevuje přirozenou trpělivost. Ke společenským psům se chová přátelsky, k cizím lidem je otevřený a vstřícný. Není vhodný jako hlídací pes, protože postrádá ostražitost a agresivitu. Živý temperament projevuje především při práci v terénu, doma se umí uklidnit a přizpůsobit. Potřebuje úzký kontakt se svým člověkem a špatně snáší dlouhé odloučení.

Dlouhá srst vyžaduje pravidelné kartáčování alespoň dvakrát až třikrát týdně, po pobytu v terénu vždy důkladnou kontrolu na klíšťata, semena trav a uzlíky. Praporce na uších, běhách a ocase se snadno plstnatí, proto je třeba je pečlivě pročesávat. Koupání jen podle potřeby. Uši pravidelně kontrolovat a čistit, protože přiléhavé boltce zvyšují riziko ušních infekcí. Zuby, drápy a oči kontrolovat v běžném režimu.

Velmi dobře trénovatelný pes, který ochotně spolupracuje a rychle se učí. Reaguje citlivě na tón hlasu, proto je důležitý klidný, důsledný a pozitivní přístup. Hrubé metody jsou kontraproduktivní a mohou narušit přirozenou důvěru. Socializaci je třeba zahájit brzy a systematicky, aby pes získal jistotu v různých prostředích. Lovecký výcvik probíhá standardně přes všestranné zkoušky. Pro nelovecké majitele jsou vhodné psí sporty, nosework nebo pokročilá poslušnost, které naplní potřebu duševní práce.

Celkově robustní a zdravé plemeno, ale náchylné k několika dědičným problémům. Nejzávažnější je žaludeční dilatace a torze (GDV, přetočení žaludku), typická pro větší plemena s hlubokým hrudníkem. Dále se vyskytuje dysplazie kyčelního kloubu (DKK, vrozená vada kloubní jamky) a dysplazie loketního kloubu (DLK). Hyperurikosurie (zvýšené vylučování kyseliny močové) může vést k tvorbě močových kamenů. Mezi oční problémy patří katarakta (šedý zákal) a progresivní retinální atrofie (PRA, postupné odumírání sítnice vedoucí ke slepotě). U odpovědných chovatelů se zdravotní problémy dají minimalizovat genetickým testováním rodičovských párů.

Plemeno pro zkušené, aktivní majitele s přístupem k přírodě a dostatkem času na společné aktivity. Ideální pro myslivce, kteří hledají všestranného ohaře s klidnou povahou v domácnosti. Sportovní rodiny, které mohou nabídnout minimálně dvě hodiny intenzivního pohybu denně, také najdou ve velkém münsterlandském ohaři vhodného společníka. Nevhodný pro bytové bydlení, sedavý životní styl nebo majitele, kteří tráví většinu dne mimo domov. Začátečníkům se doporučuje pouze při ochotě absolvovat výcvik pod vedením zkušeného kynologa.

Velký münsterlandský ohař pochází z oblasti Vestfálska a Münsterlandu v severozápadním Německu. Jeho předky byli středověcí ptačí psi (Vogelhunde) a později různé typy dlouhosrstých ohařů. Až do konce 19. století se černobílí a hnědobílí jedinci rodili ve společných vrzích. Když Klub německých dlouhosrstých ohařů v roce 1909 vyloučil černobílou barvu ze svého standardu, založili příznivci černobílé variety v roce 1919 vlastní klub v Osnabrücku. Plemeno bylo cíleně stabilizováno a v roce 1936 bylo uznáno jako samostatné. FCI standard byl schválen definitivně v roce 2004. V České republice je plemeno zastoupeno v rámci Klubu dlouhosrstých ohařů pod ČMKU.