Italský vodní pes

Původem z italské Romagny pochází toto středně velké, robustní plemeno se čtvercovou stavbou těla a výrazně kudrnatou srstí. Vzniklo jako vodní aportér pro lov vodního ptactva v mokřadech delty Pádu a okolí Ravenny. Po vysušení mokřin v 19. a 20. století se plemeno přeorientovalo na hledání lanýžů, v čemž dodnes nemá konkurenci. Vynikající čich, vytrvalost a ochota spolupracovat z něj činí spolehlivého pracovního partnera i laskavého rodinného společníka.

Vzhled

Kompaktní, téměř čtvercový pes s výrazným rustikálním výrazem. Srst je hustá, vlněné textury s těsně stočenými kudrlinkami po celém těle, včetně hlavy, kde tvoří charakteristický „vous" a obočí. Pod svrchní vrstvou se nachází vodoodpudivý podsrstní kryt. Zbarvení zahrnuje špinavě bílou, bílou s hnědými nebo oranžovými skvrnami, hnědý nebo oranžový roan a různé odstíny hnědé s bílou nebo bez ní. Přípustná je hnědá maska. Samci jsou o něco vyšší (43 až 48 cm) a těžší (13 až 16 kg) než samice (41 až 46 cm, 11 až 14 kg). Srst vyžaduje alespoň jednou ročně celkové zastřižení na maximální délku 4 cm, aby se předešlo plstnatění.

Vlastnosti a využití

Inteligentní, přítulný a výrazně orientovaný na svého majitele. Velmi dobře trénovatelný pozitivními metodami, na tvrdé zacházení reaguje stažením se do sebe. Má přirozený pracovní pud, který potřebuje naplnit, ať už hledáním lanýžů, noseworkem, aportováním nebo psími sporty. V domácnosti se chová klidně a vyrovnaně, málokdy štěká. Jako hlídač je pozorný, ale nikoli agresivní. Díky nízké míře línání a hypoalergenní srsti je vhodný i pro alergiky.

Podobná plemena

Španělský vodní pes je větší a robustnější, s provazovitou strukturou srsti (nikoli kudrlinkami), a zachoval si výrazný pastevecký instinkt. Portugalský vodní pes dorůstá ještě větších rozměrů, má atletičtější stavbu a historicky pracoval po boku rybářů. Irský vodní španěl je nejvyšší z vodních psů, má hladký „krysí" ocas a odlišnou, mastnější srst. Na rozdíl od těchto plemen je Italský vodní pes jediný specializovaný na hledání lanýžů.

Výživa a krmení

Kvalitní krmivo odpovídající středně velké, aktivní rase. Denní dávka se pohybuje kolem 150 až 250 g granulí podle aktivity a kondice. Díky pracovnímu založení má tendenci udržovat si zdravou hmotnost, ale kontrola váhy je důležitá zvláště u méně aktivních jedinců. Vhodné je rozdělení do dvou denních porcí. Při intenzivním tréninku lanýžového hledání lze dávku mírně navýšit.

Romaňský vodní pes je citlivé a inteligentní plemeno s vytříbenými smysly, především dobrým zrakem a čichem. Vůči majiteli nebo rodině jsou velmi loajální a oddaní, což z nich činí dobré společníky. Snadno se cvičí a většinou nemají problém vycházet s jinými zvířaty nebo psy, pokud jsou ve štěněcím věku socializovaní. Uvítají jakoukoli aktivitu, na druhou stranu v klidu počkají, až se majitelé vrátí ze zaměstnání domů. Důležité je i to, že velmi rádi hrabou. Někteří majitelé dokonce svým psům vybudují speciální pískoviště, kde psi hrabou, pokud na to zrovna mají chuť. Lovecký pud u nich nepřevažuje, na procházce v lese se drží v okruhu majitele. Mnohem větším lákadlem pro ně ale je voda nebo aportování z ní. Jedná se o velmi dobré hlídače, kteří štěkotem upozorní na příchozí, vůči cizím lidem jsou většinou nejsou přátelští a milí. Nikdy se první nepustí do boje a většinou se jen brání. Na druhou stranu, tito psi štěkají a vydávají různé zvuky. V současnosti se italští vodní psi cvičí stále pro vyhledávání lanýžů, ale také jako aktivní společníci. V ČR je sběr lanýžů pod pokutou zakázaný, takže se tu pro svůj účel nevyužívají.

Kudrnatá vlněná srst vyžaduje pravidelné kartáčování přibližně jednou za dva až tři týdny, aby se předešlo plstnatění. Alespoň jednou ročně je nutné celkové zastřižení na krátkou délku (maximálně 4 cm dle standardu). Srst po zastřižení dorůstá pomalu. Uši potřebují pravidelnou kontrolu a čištění, zejména po koupání nebo plavení, protože kudrlinky kolem zvukovodu zadržují vlhkost a zvyšují riziko zánětů. Zuby a drápy vyžadují standardní péči. Koupání jen podle potřeby, srst má přirozenou vodoodpudivost.

Jedna z nejsnáze trénovatelných ras díky vysoké inteligenci a přirozené ochotě spolupracovat. Klíčem je výhradně pozitivní motivace, využívání pamlsků, hraček a slovní pochvaly. Na tvrdé nebo opakované korekce reaguje citlivě a může se uzavřít. Vyniká v noseworku, kde uplatní svůj výjimečný čich, ale také v agility, obedience a dalších psích sportech. Důležité je začít se socializací a základní poslušností co nejdříve. Bez dostatečné mentální stimulace hledá vlastní „zábavu", která nemusí majiteli vyhovovat.

Celkově zdravé plemeno s dlouhou průměrnou délkou života. Specifickým rizikem je Lagottova střádavá choroba (lysozomální střádavá nemoc), dědičné neurologické onemocnění projevující se neprospíváním, neklidem a změnami chování u psů do čtyř let věku, které může vést k nutnosti eutanazie. Benigní familiární juvenilní epilepsie se objevuje u štěňat od pátého týdne, obvykle spontánně odezní do 13 týdnů. Hyperurikosurie (zvýšená hladina kyseliny močové v moči) zvyšuje riziko ledvinových kamenů. Mozečková abiotrofie (degenerativní onemocnění mozečku) ovlivňuje koordinaci pohybů. Méně často se vyskytuje dysplazie kyčelního kloubu a progresivní atrofie sítnice (postupná ztráta zraku). Doporučené DNA testy: Lagottova střádavá choroba, juvenilní epilepsie, hyperurikosurie. Vhodné je rovněž vyšetření kyčlí a oční vyšetření.

Aktivním jedincům a rodinám, které rády tráví čas venku, plavou, chodí na výlety a mohou psu nabídnout pravidelné mentální vytížení. Výborná volba pro alergiky díky hypoalergenní srsti. Není vhodný pro majitele, kteří tráví většinu dne mimo domov, nebo pro ty, kdo hledají nezávislého psa. Citlivá povaha vyžaduje trpělivého a konzistentního majitele, tvrdé metody výchovy tomuto plemeni nesvědčí. Pro začátečníky přijatelný za předpokladu, že jsou ochotni investovat čas do vzdělávání se o pozitivních tréninkových metodách.

Kořeny plemene sahají do mokřadů a lagun delty řeky Pád ve východní Emilii-Romagni, kde tito psi sloužili jako vodní aportéři při lovu vodního ptactva. Psy připomínající dnešní Lagotto zachycují renesanční umělecká díla, včetně fresky Andrey Mantegni z let 1465 až 1474 a portrétu Paola Antonia Barbieriho z první poloviny 17. století. Od 16. století jsou dokumentovány písemné zmínky o plemeni, širšího rozšíření však dosáhlo až v 19. století. Když byly mokřady postupně vysušovány pro zemědělské účely, ztratilo plemeno své původní pracovní uplatnění. Díky výjimečnému čichu se však psi přeorientovali na hledání lanýžů v rovinatém i kopcovitém terénu Romagny. V roce 1988 byl v Imole založen Club Italiano Lagotto, v roce 1992 schválen italský standard plemene a v roce 1995 získalo plemeno provisorní uznání FCI. Plné uznání přišlo v roce 2005.