Labradorský retrívr

Původně vyšlechtěný jako pomocník rybářů na ostrově Newfoundland, labradorský retrívr se stal univerzálním pracovním psem i rodinným společníkem. Vyznačuje se mimořádnou ochotou spolupracovat, přátelskou povahou bez náznaku agresivity a silnou vazbou na člověka. Patří mezi nejčastěji využívané plemeno pro canisterapii, záchranářskou práci, detekci drog a výbušnin i jako vodící pes pro nevidomé.

Vzhled

Silně stavěný, kompaktní pes se širokým hrudníkem a mohutnou hlavou. Psi dosahují výšky 56 až 57 cm, feny 54 až 56 cm, hmotnost se pohybuje mezi 25 až 36 kg. Charakteristickým znakem je „vydří ocas", silný u kořene a postupně se zužující, bez praporce. Srst je krátká, hustá, bez vln a třásní, s výrazným nepromokavým podsrstním pokladem, který „odpuzuje vodu jako olej", jak popsal hrabě z Malmesbury. Tři uznané barvy: černá, žlutá (od světle krémové po lišáckou červenou) a čokoládová (od světle hnědé po tmavě hnědou). Malá bílá skvrna na hrudi je přípustná.

Vlastnosti a využití

Inteligentní, učenlivý a extrémně motivovaný odměnou, zejména pamlsky a hrou s aportovacími předměty. Labradorský retrívr je přirozený plavec a zbožňuje vodu. Díky vynikajícímu čichu a ochotě pracovat nachází uplatnění jako asistenční pes, záchranářský pes, detekční pes i lovecký retrívr. V agility, obedienci a noseworku podává solidní výkony. Má silný apetit, a proto vyžaduje důslednou kontrolu krmných dávek, jinak snadno přibere na váze.

Podobná plemena

Na první pohled podobný zlatému retrívru, od něhož se liší krátkou srstí bez třásní a kompaktnější stavbou těla. Od hladkosrstého retrívra ho odliší robustnější postava, širší hlava a vydří ocas (hladkosrstý retrívr má ocas elegantněji tvarovaný). Chesapeake Bay retrívr má zvlněnější, mastnější srst a zdrženlivější povahu vůči cizím lidem. Labradoodle je kříženec s pudlem, který nemá standardizovaný vzhled ani temperament.

Výživa a krmení

Labradorský retrívr je notoricky hladový, což je pravděpodobně geneticky podmíněná vlastnost (varianta genu POMC). Krmné dávky je nutné přísně kontrolovat a používat misku proti hltání. Doporučena kvalitní strava odpovídající věku a aktivitě, rozdělená do dvou denních porcí. Pamlsky započítávat do celkového kalorického příjmu. Obezita je u tohoto plemene nejčastějším zdravotním problémem a výrazně zkracuje délku života.

Přívětivý, vyrovnaný a společenský pes, který nemá v povaze agresivitu ani bázlivost. Ke všem lidem přistupuje otevřeně a s nadšením, což z něj dělá mizerného hlídače, ale vynikajícího společníka. S dětmi vychází výborně díky trpělivosti a hravosti. S ostatními psy i kočkami žije většinou bez konfliktů, zvláště při správné socializaci. Má silnou potřebu kontaktu s rodinou a špatně snáší dlouhé hodiny o samotě. Samota může vést k destruktivnímu chování, nadměrnému štěkání nebo obezitě z nudy.

Srst nevyžaduje náročnou údržbu, ale líná bohatě, zejména dvakrát ročně při sezónní výměně. Pravidelné kartáčování jednou až dvakrát týdně pomáhá udržet srst v dobré kondici a omezit chuchvalce podsrstního pokladu po bytě. Uši je třeba kontrolovat a čistit každé dva až tři týdny, protože sklopená ušní boltce zadržují vlhkost, a labradorský retrívr je náchylný k ušním infekcím, zejména po plavání. Po koupání nebo práci ve vodě uši důkladně osušit. Drápy stříhat podle potřeby, zuby čistit pravidelně.

Jeden z nejsnadněji trénovatelných psů vůbec. Reaguje výborně na pozitivní posilování, zejména na jídlo a aportovací hry. Ochotně spolupracuje a rychle chápe požadavky. Pro začátečníky je ideální volbou díky toleranci k chybám v komunikaci a přirozené motivaci k práci. Socializaci zahájit co nejdříve, i když labrador bývá od přírody společenský. Trénink soustředit zejména na ovládání impulzů (nepřijímat jídlo ze země, klidné chování u dveří, chůze na vodítku bez tahání), protože nadšení a apetit mohou vést k nežádoucím návykům. Mentální stimulace je stejně důležitá jako fyzická zátěž.

Mezi nejčastější zdravotní problémy patří dysplazie kyčelního kloubu (dědičná vada vývoje kyčelní jamky vedoucí k artróze) a dysplazie loketního kloubu (vývojová vada způsobující degenerativní onemocnění). Progresivní atrofie sítnice (PRA, postupný rozpad sítnice vedoucí ke slepotě) se typicky projevuje mezi 3. a 9. rokem věku. Kolaps vyvolaný zátěží (EIC, dědičná neuromuskulární porucha způsobující slabost zadních končetin po intenzivním cvičení) je specifický pro toto plemeno a lze ho odhalit DNA testem. Centronukleární myopatie (CNM, vrozené svalové onemocnění projevující se u štěňat ve 2 až 5 měsících slabostí a abnormální chůzí) je rovněž testovatelná geneticky. Hemangiosarkom (agresivní nádor cév, nejčastěji ve slezině nebo srdci) se vyskytuje častěji než u průměru populace. Tricuspidální valvulární dysplazie (TVD, vada srdeční chlopně umožňující zpětný tok krve) může způsobovat srdeční šelest. Obezita je nejrozšířenějším zdravotním problémem a přispívá k rozvoji většiny výše zmíněných onemocnění. Doporučené DNA testy: EIC, CNM, PRA (prcd-PRA), d lokus (diluce). Doporučené vyšetření: RTG kyčlí a loktů (HD/ED), oční vyšetření.

Labradorský retrívr je vhodný pro začátečníky, rodiny s dětmi, aktivní seniory i lovce. Hodí se do domu se zahradou i do většího bytu za předpokladu dostatečného pohybu (minimálně hodina denní aktivní zátěže). Není vhodný pro lidi, kteří tráví většinu dne mimo domov, protože samotu snáší špatně. Majitel by měl počítat s důslednou kontrolou hmotnosti po celý život psa. Není ideální volbou pro ty, kdo hledají hlídacího psa, protože labradorský retrívr cizí lidi spíše vítá, než aby je odrazoval. Při správné výchově a dostatku pohybu je to jeden z nejvyrovnanějších a nejvděčnějších psích společníků.

Předkem labradorského retrívra je dnes vyhynulý svatojánský vodní pes (St. John's water dog), malý pracovní pes rybářů na ostrově Newfoundland v Kanadě. Tito psi pomáhali vytahovat sítě, lovit unikající ryby a pracovat v ledové vodě díky krátké, vodoodpudivé srsti. Na počátku 19. století si jich všimli angličtí námořníci a aristokraté. Hrabě z Malmesbury začal s jejich chovem na svém panství Heron Court a jako první použil označení „labrador" (v dopise z roku 1887). Vévoda z Buccleuch a hrabě z Home ve Skotsku rovněž importovali tyto psy a v 80. letech 19. století si vyměnili chovné jedince, včetně psů jménem Ned a Avon, kteří se stali základem moderního chovu. V Newfoundlandu původní populace zanikla kvůli daňovému zatížení neovčáckých psů a britským karanténním zákonům z roku 1885. Poslední svatojánští vodní psi byli nalezeni na konci 70. let 20. století, ale plemeno se už nepodařilo zachránit. Anglický Kennel Club uznal labradorského retrívra v roce 1903, AKC v roce 1917. Klub chovatelů labradorských retrívru v USA byl založen v roce 1931. FCI standard byl zapsán pod číslem 122. V České republice zastřešuje chov Retriever klub CZ a Klub chovatelů loveckých slídičů, oba jako členské subjekty ČMKU.