Kooikerhondje

Veselý a bystrý holandský slídič, jehož původním posláním bylo vábení divokých kachen do speciálních lapacích zařízení zvaných „eendenkooi". Tato unikátní lovecká metoda využívala přirozenou zvědavost kachen, které přitahoval pohyb psa podél břehu kanálu. Kooikerhondje je inteligentní, citlivý a ke své rodině velmi oddaný, ale vůči neznámým lidem se chová zdrženlivě a potřebuje čas na rozkoukání.

Vzhled

Malý, harmonicky stavěný sportovní pes téměř čtvercového formátu. Hlava je přiměřeně široká s čenichem přibližně stejné délky jako lebka. Oči jsou tmavé, mandlového tvaru, s pozorným výrazem. Uši jsou středně velké, visící, přiléhající k lícím, s typickými černými špičkami nazývanými „náušnice" (earrings), které jsou vysoce ceněné, ale ne povinné. Srst je střední délky, rovná nebo mírně vlnitá, přiléhavá, s vyvinutou podsadou. Zbarvení tvoří výrazné oranžovočervené skvrny na čistě bílém podkladu. Na předních končetinách je mírné praporování, na zadních poměrně dlouhé „kalhoty", pod hlezenním kloubem praporování chybí. Ocas je nošen vesele, s bílým praporcem. Černobílé nebo trikolorní zbarvení je vylučující vadou. Psi dosahují ideální výšky 40 cm, feny 38 cm, s tolerancí +2 a −3 cm.

Vlastnosti a využití

Živý, hbitý a sebejistý pes, který je zároveň přirozeně tichý a nehlučný. Při práci projevuje houževnatost a rychlost, což z něj činí i účinného lovce hlodavců. Díky vysoké inteligenci a ochotě spolupracovat vyniká v psích sportech jako agility, obedience či nosework. Miluje vodu a plavání. Původní využití k vábení kachen je dnes vzácné, ale plemeno se uplatňuje jako všestranný společník pro aktivní rodiny i jednotlivce.

Podobná plemena

Od Nova Scotia Duck Tolling Retrievera, jehož je kooikerhondje pravděpodobně jedním z předků, se liší menší velikostí (9 až 11 kg oproti 17 až 23 kg) a jemnější stavbou těla. Od anglického kokršpaněla jej odlišuje bílooranžové zbarvení s výraznými plochami, štíhlejší postava a odlišný pracovní styl (vábení, nikoliv vyháněni z úkrytu). Od bretaňského španěla se liší menším vzrůstem a absencí typických „pih" v srsti.

Výživa a krmení

Kvalitní krmivo pro malá až střední aktivní plemena s přiměřeným podílem bílkovin. Denní dávku je vhodné rozdělit na dvě porce. Plemeno nemá výrazné sklony k obezitě, ale při nedostatku pohybu může přibrat. U jedinců s diagnostikovanou von Willebrandovou chorobou je třeba zajistit dostatečný příjem vitamínu K a konzultovat dietní režim s veterinářem. Pamlsky by neměly tvořit více než 10 % denního kalorického příjmu.

Přátelský a dobromyslný ke svým lidem, ale citlivý na hluk, stres a prudké změny prostředí. Ke členům rodiny je laskavý a veselý, rád se zapojuje do společných aktivit. S cizími lidmi je zdrženlivý a potřebuje čas, aby si vybudoval důvěru. Vůči neznámým psům může projevovat reaktivitu, zejména na vodítku, a hrubé hry nesnáší. Se staršími dětmi, které respektují jeho citlivou povahu, vychází výborně; u malých, nevyzpytatelných dětí může docházet ke stresovým reakcím. Nerad zůstává dlouho sám a v osamění může projevovat destruktivní chování.

Srst střední délky s podsadou vyžaduje kartáčování dvakrát týdně, s důrazem na praporování na uších, končetinách a ocase, kde se snáze tvoří uzlíky. Koupání jen příležitostně, aby se zachovaly přirozené ochranné oleje srsti, která odpuzuje nečistoty. Uši je třeba kontrolovat a čistit pravidelně, protože převislé boltce zvyšují riziko zánětu. Drápy se stříhají podle potřeby, zuby je vhodné čistit několikrát týdně. Plemeno nepatří mezi silně línající, ale v období jarního a podzimního přelínávání opadává více srsti.

Vysoce inteligentní a ochotný spolupracovat, proto patří k dobře trénovatelným plemenům. Nejlépe reaguje na pevný, ale jemný přístup s pozitivním posilováním; tvrdé metody způsobují uzavření a odmítání spolupráce. Cvičení by měla být krátká, pestrá a hravá, protože se snadno nudí opakováním. Vyniká v agility, obedience, noseworku a dalších psích sportech. Socializace od raného věku je klíčová, aby se citlivá povaha nestala zdrojem stresu z nových podnětů. Doporučuje se vystavovat štěně různým zvukům, lidem a prostředím postupně a v pozitivním kontextu.

Von Willebrandova choroba typu III (vWD, dědičná porucha srážlivosti krve) je závažné onemocnění typické pro toto plemeno, které způsobuje nadměrné krvácení; existuje DNA test a screening je při chovu povinný v mnoha zemích. Dědičná nekrotizující myelopatie (ENM, odumírání nervové tkáně míchy) vede k progresivní ztrátě koordinace a paralýze; rovněž existuje DNA test. Luxace pately (vykloubení čéšky) se vyskytuje u přibližně 24 % jedinců podle jedné studie a doporučuje se veterinární vyšetření kolen. Polymyozitida (zánět svalové tkáně) a další autoimunitní onemocnění se u plemene vyskytují častěji než u jiných plemen. Renální dysplazie (vývojová vada ledvin) může vést k chronickému selhání ledvin. Doporučuje se oční vyšetření, vyšetření kyčlí, kolen a testování na vWD a ENM.

Vhodný pro aktivní majitele, kteří ocení inteligentního a citlivého společníka a jsou ochotni věnovat čas socializaci a mentální stimulaci. Hodí se pro rodiny se staršími, ohleduplnými dětmi, ale není ideální volbou do domácnosti s malými dětmi nebo s chaotickým prostředím plným hluku. Pro úplné začátečníky je přijatelnou volbou pouze za předpokladu, že se věnují výcviku a socializaci. Nevhodný pro majitele, kteří tráví většinu dne mimo domov, nebo pro ty, kdo hledají nenáročného, pasivního psa. Vyžaduje alespoň hodinu aktivního pohybu denně, ideálně s přístupem k vodě.

Kooikerhondje se objevuje na holandských obrazech zlatého věku od malířů jako Jan Steen, Rembrandt či Vermeer, což dokládá jeho přítomnost v Nizozemsku přinejmenším od 16. století. Původně sloužil k vábení divokých kachen do speciálních lapacích kanálů (eendenkooi), kde svým pohybem podél břehu přitahoval zvědavé kachny hlouběji do pasti. Během druhé světové války plemeno téměř vyhynulo. Zásluhu na jeho záchraně má baronka van Hardenbroek van Ammerstol, která v roce 1942 dala podomnímu obchodníkovi obrázek psa a požádala ho, aby takového hledal po farmách. Na jedné fríské farmě byla nalezena fena jménem Tommy, která se stala zakladatelkou obnovené populace. Holandský kennel klub plemeno provizorně uznal v roce 1966 a plně v roce 1971. AKC uznalo plemeno v roce 2018. Kooikerhondje je pravděpodobně jedním z předků Nova Scotia Duck Tolling Retrievera.