Jakutská lajka

Starobylé pracovní plemeno ze severovýchodní Sibiře, kde po tisíciletí sloužilo domorodým Jakutům jako saňový pes, lovecký pomocník i hlídač. Archeologické nálezy psích spřežení v oblasti Jakutska sahají 8 000 let do minulosti, což z tohoto plemene činí jedno z nejdéle dokumentovaných na světě. První písemné zmínky pocházejí z roku 1633, podrobnější popis vyšel v díle „Northern and Eastern Tartary" z roku 1692.

Vzhled

Středně velký až větší, silný a kompaktní pes se svalnatou stavbou a mírně obdélníkovým formátem (délka těla převyšuje výšku o 10 až 15 %). Výrazný pohlavní dimorfismus: samci jsou mohutnější, s výraznější hřívou na krku. Srst je hustá, lesklá, rovná a drsná na dotek, střední délky, s velmi dobře vyvinutou podsrstí. Na krku tvoří hřívu (výraznější u samců), na končetinách a ocase praporce. Zbarvení je bílé s dvou nebo tříbarevnými skvrnami, přičemž čistě bílá varianta je rovněž přípustná. Uši jsou trojúhelníkovité, vzpřímené nebo polovzpřímené. Oči mohou být modré, hnědé nebo různobarevné (heterochromie). Samci dorůstají 55 až 59 cm, samice 53 až 57 cm.

Vlastnosti a využití

Odvážný, živý a energický pes s přirozeným tahovým pudem a loveckým instinktem. Ke své rodině je hluboce oddaný a společenský, vytváří si vazbu k celé domácnosti, nikoli jen k jedné osobě. Vyniká jako saňový pes a uplatní se v pullingovém sportu (canicross, bikejöring, skijöring). Má vynikající čich, sluch i zrak. V práci je vytrvalý a odolný vůči extrémnímu mrazu. Potřebuje stálý kontakt s lidmi nebo jinými psy, samotu snáší velmi špatně. Není vhodný do teplého klimatu.

Podobná plemena

Sibiřský husky je lehčí stavby, s výrazně odlišným výrazem obličeje a štíhlejším tělem optimalizovaným pro rychlost. Aljašský malamut je podstatně těžší a mohutnější, vyšlechtěný primárně pro tahání těžkých nákladů. Samojed se liší jednolitě bílou srstí, typickým „úsměvem" a pasteveckým původem. Na rozdíl od těchto plemen si Jakutská lajka zachovala kombinaci saňových i loveckých schopností a je výrazně vzácnější.

Výživa a krmení

Kvalitní krmivo pro středně velká až velká, vysoce aktivní plemena. Denní dávka přibližně 300 až 450 g granulí podle aktivity, kondice a klimatických podmínek. V zimě při intenzivní práci ve spřežení se energetická potřeba výrazně zvyšuje. Plemeno je přizpůsobené stravě bohaté na živočišné bílkoviny a tuky. Vhodné je rozdělení do dvou denních porcí. U aktivních jedinců pozor na riziko torze žaludku (nadýmání), proto nekrmit těsně před ani po intenzivním pohybu.

Společenský a přátelský pes, který si vytváří silné pouto ke všem členům rodiny. S dětmi je trpělivý a ochranitelský, s ostatními psy vychází výborně díky tisícileté historii práce ve smečce. K cizím lidem přistupuje otevřeně, i když s mírnou počáteční rezervovaností. Přes svou přátelskou povahu je pozorný hlídač, který spolehlivě upozorní na neobvyklé dění. Má silnou vůli a občas tvrdohlavou povahu, což vyžaduje trpělivého a důsledného majitele. Samotu snáší velmi těžce a při dlouhém odloučení od lidí nebo psí společnosti se stává destruktivním a hlasitým.

Hustá dvojitá srst vyžaduje pravidelné kartáčování jednou až dvakrát týdně. Během sezónního línání (dvakrát ročně, velmi intenzivní) je nutné denní vyčesávání podsrstě. Srst má přirozené samočisticí vlastnosti, proto koupání jen výjimečně. Stříhání srsti je nežádoucí, narušuje přirozenou termoregulaci. Uši, oči a drápy vyžadují pravidelnou kontrolu. Plemeno je přizpůsobené chladnému podnebí a v horkém počasí potřebuje přístup ke stínu, čerstvé vodě a klimatizovaným prostorům. Nevhodné pro celoroční chov v teplých oblastech.

Inteligentní pes s nezávislým myšlením, u kterého trénink vyžaduje trpělivost a pozitivní přístup. Reaguje na pochvalu, pamlsky a hru, tvrdé korekce poškozují důvěru a vedou k uzavření se. Tvrdohlavost je přirozená vlastnost plemene, nikoli neposlušnost. Základní poslušnost zvládá dobře, ale dokonalá odvolatelnost bývá výzvou kvůli loveckému pudu. Raná socializace je důležitá, zejména s menšími zvířaty. Vyniká v tahovém sportu a mushingovém tréninku, kde uplatní svůj přirozený pracovní pud. Potřebuje smysluplnou činnost, pouhé procházky ho dlouhodobě neuspokojí.

Robustní plemeno s přirozenou odolností danou tisíciletým vývojem v drsných sibiřských podmínkách. Z ortopedických problémů se může vyskytnout dysplazie kyčelního a loketního kloubu (vývojová vada kloubů vedoucí k bolesti a kulhání). Torze žaludku (život ohrožující stav, při kterém se žaludek přetočí kolem své osy) představuje riziko u větších jedinců, zejména při nevhodném krmení. Z očních onemocnění se ojediněle vyskytuje šedý zákal (katarakta, zakalení oční čočky) a progresivní atrofie sítnice (postupná degenerace sítnice vedoucí ke ztrátě zraku). Kongenitální hluchota (vrozená ztráta sluchu) bývá spojována s převahou bílého zbarvení. Doporučená vyšetření: RTG kyčlí a loktů, oční vyšetření, BAER test sluchu.

Aktivním majitelům v chladnějším podnebí, kteří mohou nabídnout intenzivní pohyb a stálou společnost. Ideální pro zájemce o mushing, canicross nebo jiné tahové sporty. Výborná volba pro rodiny se staršími dětmi a dalšími psy. Nevhodný pro bytový chov, majitele v teplých oblastech, pro osoby trávící většinu dne mimo domov a pro ty, kdo hledají snadno ovladatelného psa. Začátečníkům se doporučuje spíše jiné, přístupnější plemeno. Ideální je dům se zahradou a možností celoročního pobytu venku v chladném klimatu.

Kořeny plemene sahají do nejstarších dob soužití člověka a psa v oblasti severovýchodní Sibiře. Archeologické nálezy psích spřežení v Jakutsku jsou datovány 7 800 až 8 000 let zpět, což z Jakutské lajky činí jednoho z nejstarších doložených saňových psů. Domorodí Jakutové (Sachové) používali tyto psy k tažení saní, lovu sobů a tuleňů, hlídání obydlí a jako zdroj tepla během krutých sibiřských zim. První písemná zmínka pochází z roku 1633, podrobnější vědecký popis se objevil v díle „Northern and Eastern Tartary" z roku 1692. Od 40. let 20. století populace dramaticky poklesla vlivem mechanizace dopravy, kolektivizace, úbytku ryb a nemocí. V roce 1998 žilo pouze asi 3 000 jedinců. Systematický záchranný program vedl k obnově populace a v roce 2019 plemeno získalo plné uznání FCI pod číslem 365. Do České republiky se první jedinci dostali v roce 2017. V roce 2017 byly dvě Jakutské lajky úspěšně naklonovány pro účely záchrany genofondu plemene.