Jämthund

Prastarý lovecký špic ze švédské provincie Jämtland, po staletí používaný k lovu losů v severských lesích. Až do roku 1946 byl považován za totožného s norským losím psem, od kterého se však liší větší stavbou, odlišným zbarvením čenichu a celkovým typem. Díky úsilí chovatele Aksela Lindströma a dalších nadšenců bylo plemeno oficiálně uznáno jako samostatná rasa. Genetické studie odhalily v DNA plemene stopy historické hybridizace se vlkem, stáří přibližně 480 až 3 000 let.

Vzhled

Velký, silný špicovitý pes obdélníkového formátu s čistými liniemi a dobrou pohyblivostí. Srst je středně dlouhá, přiléhavá (nikoli plochá), s krátkým, měkkým a světlým podsrstním krytem. Na krku, hrudi, ocase a zadní straně končetin je srst delší. Na hlavě a přední straně běhů krátká a hladká. Zbarvení je ve stupních šedé s charakteristickými krémovými až světle šedými znaky na čenichu, tvářích, hrdle, hrudi, břiše, končetinách a spodní straně ocasu. Tyto světlé znaky jsou povinné a jejich absence je diskvalifikační vadou. Uši vzpřímené, oči hnědé. Ocas volně stočený nad hřbetem. Samci dorůstají 57 až 65 cm (ideál 61 cm), samice 52 až 60 cm (ideál 56 cm). Výrazný pohlavní dimorfismus: samci jsou zřetelně mohutnější.

Vlastnosti a využití

Odvážný, energický a zároveň stoicky klidný pes. V lovu pracuje samostatně, sleduje a staví (zastavuje) losa hlasitým štěkotem, čímž upozorňuje lovce na pozici zvěře. Kromě losů loví i medvědy, rysy a divoká prasata. Má vynikající výdrž a orientaci v terénu. Silný kořistnický pud přetrvává i mimo lovecký kontext, což komplikuje soužití s menšími zvířaty. Vůči jiným psům bývá dominantní, zejména jedinci stejného pohlaví. K majiteli si vytváří hluboký, výlučný vztah a často si vybírá jednu osobu jako „svou."

Podobná plemena

Norský losí pes šedý (Norsk Elghund Grå) je výrazně menší a stockatější, s černou maskou na čenichu a odlišným tvarem ocasu. Norský losí pes černý (Norsk Elghund Sort) je ještě menší a celkově tmavší. Karelský medvědí pes má černo-bílé zbarvení a agresivnější lovecký styl. Na rozdíl od těchto příbuzných plemen je Jämthund největší ze severských losích psů a pracuje při lovu s výraznějším odstupem od zvěře.

Výživa a krmení

Kvalitní krmivo pro velká, vysoce aktivní plemena s dostatkem živočišných bílkovin. Denní dávka přibližně 350 až 500 g granulí podle aktivity a kondice. V lovecké sezóně se energetická potřeba výrazně zvyšuje. Plemeno má sklon k obezitě mimo aktivní období, proto je důležité přizpůsobit dávky aktuální zátěži. Krmení rozdělit do dvou porcí, u větších jedinců je vhodná prevence torze žaludku (nekrmit těsně před ani po intenzivním pohybu).

Klidný a vyrovnaný v domácím prostředí, odvážný a energický v terénu. Ke své rodině je oddaný a laskavý, s dětmi se chová trpělivě a jemně. Často si vytváří nejsilnější pouto k jedné osobě, kterou pak poslouchá nejochotněji. K cizím lidem přistupuje s přirozenou rezervovaností a ochranitelskými sklony. Vůči jiným psům projevuje dominanci a sebevědomí, zejména vůči jedincům stejného pohlaví. Kořistnický pud je silný a přetrvává i u dobře socializovaných jedinců. Samotu snáší lépe než mnoho jiných špicovitých plemen, ale při dlouhodobém odloučení se může projevit destruktivní chování a nadměrný štěkot.

Hustá dvojitá srst je překvapivě nenáročná na údržbu. Kartáčování jednou až dvakrát týdně stačí k udržení srsti v dobrém stavu. V období sezónního línání (dvakrát ročně, intenzivní) je třeba vyčesávat podsrsť denně. Srst má přirozené samočisticí vlastnosti a koupání je potřeba jen zřídka. Pravidelná kontrola uší, zubů a drápků doplňuje standardní péči. Plemeno je přizpůsobené chladnému podnebí a v horkém počasí potřebuje přístup ke stínu a čerstvé vodě. Nevhodné pro celoroční chov v teplých oblastech bez klimatizace.

Inteligentní a učenlivý pes, který rád spolupracuje s majitelem, jemuž důvěřuje. Pozitivní motivace a pestrost cvičení udržují jeho zájem. Nezávislé myšlení, typické pro severské lovecké rasy, se může projevit selektivní neposlušností, zejména když pes nevnímá smysl cvičení. Tvrdé korekce narušují důvěru a vedou k uzavření se. Raná socializace je klíčová pro zvládání přirozené dominance vůči jiným psům a rezervovanosti k cizím. Odvolatelnost v terénu bývá výzvou kvůli silnému loveckému pudu. Vyniká v loveckém výcviku a stopování, kde uplatní svůj přirozený talent.

Celkově robustní plemeno s dobrou přirozenou odolností, dané staletími přirozeného výběru v drsných severských podmínkách. Z ortopedických problémů se může vyskytnout dysplazie kyčelního kloubu (vývojová vada kloubní jamky a hlavice stehenní kosti) a dysplazie loketního kloubu (nerovnoměrný růst kostí předloktí), oboje častější u velkých ras. Progresivní atrofie sítnice (postupná degenerace sítnice vedoucí ke ztrátě zraku) patří k dědičným očním onemocněním vyskytujícím se u plemene. Alergie na složky potravy nebo vnější podněty se objevují ojediněle. Obezita představuje riziko zejména v obdobích nižší aktivity mimo loveckou sezónu. Doporučená vyšetření: RTG kyčlí a loktů, oční vyšetření.

Zkušeným, aktivním majitelům žijícím na venkově nebo v domě se zahradou v chladnějším podnebí. Ideální pro lovce a milovníky dlouhých výprav do přírody. Výborný společník pro aktivní jednotlivce nebo páry, kteří mohou věnovat dostatek času pohybu a práci se psem. S dětmi vychází dobře za předpokladu vzájemného respektu. Nevhodný pro bytový chov, začátečníky, domácnosti s kočkami nebo drobnými zvířaty a pro majitele, kteří nemají zkušenosti s nezávislými loveckými plemeny. Dominance vůči jiným psům vyžaduje zodpovědného majitele schopného zvládat situace na procházkách.

Špicovití lovečtí psi provázejí obyvatele skandinávského severu po tisíciletí. V provincii Jämtland ve středním Švédsku se postupně vyvinul typ velkého, silného loveckého psa specializovaného na lov losů. Po staletí nebyl odlišován od norského losího psa a oba typy byly registrovány pod jedním standardem. V roce 1946, díky systematické práci chovatele Aksela Lindströma a jeho spolupracovníků, bylo plemeno oficiálně uznáno jako samostatná rasa pod názvem Jämthund. Genetické výzkumy přinesly překvapivé zjištění: plemeno nese mitochondriální DNA subklad d1, pocházející z historického křížení domestikovaného psa se vlkem, ke kterému došlo přibližně před 480 až 3 000 lety. Tato genetická stopa se nachází i u příbuzných sámských plemen a přispěla k vynikajícímu loveckému instinktu a odolnosti plemene. Jämthund je dnes národním plemenem Švédska a zůstává především loveckým psem, i když si získává oblibu i jako společník aktivních rodin.