Gordonsetr

Gordonsetr, známý také jako skotský setr, vznikl počátkem 18. století ve Skotsku a jméno nese po siru Alexandru, čtvrtém vévodovi z Gordonu, který položil základy jeho chovu. V jeho psinci se zkřížil anglický setr s černou kolií a výsledek vévodu natolik nadchl, že v křížení pokračoval a do dalšího chovu vybíral jen vyhovující psy; spekuluje se i o pozdějším využití bloodhounda. Je největší a nejtěžší ze všech setrů, pracuje rozvážněji a metodičtěji než jeho příbuzní a proslul jako nejvšestrannější z nich. Povahou je hrdý, společenský, ušlechtilý a klidný pes, který miluje lidi.

Vzhled

Jde o loveckého psa stavěného pro cval, jehož vzhled odpovídá typu loveckého koně schopného snést zátěž; stavba musí být celkově harmonická. Hlava je spíše hluboká než široká, přičemž vzdálenost od týlního hrbolu ke stopu (přechodu čela v čenichovou partii) je větší než od stopu k nosu; stop je výrazný, mozkovna mírně zaoblená s výrazným týlním hrbolem a nos velký, široký a černý. Oči jsou tmavě hnědé, uši středně velké, svěšené a bohatě osrstěné. Tělo je obdélníkové, s hlubokým hrudníkem a mírně prohnutou zádí; končetiny jsou dlouhé a rovné. Srst je dlouhá, jemná a hedvábná, na hlavě a přední straně končetin krátká, jinde s bohatými třásněmi na uších, hrudi, břiše, nohách a ocase; může být rovná nebo mírně zvlněná, nikdy kudrnatá. Zbarvení je jediné a nezaměnitelné: sytě černé s lesklým leskem a s jasným, zřetelně ohraničeným kaštanově červeným pálením nad očima, na tlamě, hrudi a končetinách. Ideální výška je u psů 66 cm a u fen 62 cm, hmotnost bývá 23 až 32 kg.

Vlastnosti a využití

Jde o klasického ohaře, který zvěř vyhledá, vystaví a po výstřelu přinese; jeho zvláštností je, že jako jediný ze setrů i ostatních ohařů stopuje s nízkým nosem, tedy sleduje stopu při zemi, což z něj dělá spolehlivého dohledavače ztracené zvěře. Oproti anglickému a irskému setrovi se pohybuje rozvážněji a pomaleji, zato velmi vytrvale a metodicky, a nebrání se ani práci ve vodě, takže je z něj nejvšestrannější ze setrů. Díky citlivému nosu se uplatňuje i u policie při vyhledávání drog a jako záchranářský pes. Potřebuje hodně pohybu a nejlépe skutečnou práci.

Podobná plemena

Rozdíly v postavě a utváření hlavy nejsou mezi jednotlivými setry na první pohled nijak markantní, takže hlavním rozlišovacím znakem zůstává zbarvení: irský setr je jednobarevně sytě kaštanový, anglický setr nese několik variet takzvaného beltonu, tedy bíle podkladové kropenaté zbarvení, irský červenobílý setr je bílý s červenými plotnami a gordonsetr je jediný černý s kaštanovým pálením. Oproti ostatním setrům je také největší, nejtěžší a nejrobustnější. Právě černá barva s ostře ohraničeným pálením a rozvážný pohyb jsou pro gordonsetra typické.

Výživa a krmení

Vhodné je kvalitní krmivo pro velká aktivní plemena, přizpůsobené věku a pracovní zátěži, která je v lovecké sezoně vysoká. Množství je třeba přizpůsobovat skutečné aktivitě a hlídat kondici, aby si pes udržel štíhlou linii. U štěňat je důležitý řízený růst, aby se nepřetěžovala vyvíjející se kostra a klouby. Jako u velkých psů s hlubokým hrudníkem je rozumné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi klid před náročným pohybem i po něm, aby se snížilo riziko torze žaludku (nebezpečného nafouknutí a přetočení žaludku). Srsti prospívají mastné kyseliny omega 3 a omega 6.

Podle standardu jde o psa inteligentního, schopného a působícího důstojně, který je hrdý, společenský, od přirozenosti ušlechtilý a klidný. Ke své rodině je nesmírně přátelský a mazlivý, miluje lidskou společnost a špatně snáší odloučení; s dětmi vychází dobře, i když je u tak velkého psa při hrách namístě dohled. K jiným zvířatům bývá tolerantní, má ovšem tendenci pronásledovat rychle se pohybující předměty, včetně cyklistů. Zajímavé je, že téměř postrádá hlídací instinkt, takže se k ostraze domu nebo pozemku vůbec nehodí. Umí být citlivý i svéhlavý.

Dlouhou hedvábnou srst gordonsetra je potřeba pravidelně pročesávat, ideálně několikrát týdně, hlavně bohaté třásně na uších, hrudi, nohách a ocase, které se snadno zacuchají; u výstavních psů je péče náročnější. Pravidelnou pozornost si žádají svěšené uši, které je nutné kontrolovat a čistit. Po práci v terénu je dobré psa prohlédnout kvůli klíšťatům a poraněním. Hlavní nároky ovšem míří k pohybu: potřebuje každodenní vydatný pohyb a nejlépe skutečnou práci nebo psí sport; přestože doma umí být klidný a bezproblémový, bez vyžití strádá.

Výcvik gordonsetra je vděčný, protože jde o inteligentního psa s dobrou pamětí, který chce svému člověku vyhovět. Počítat je ale třeba s jistou svéhlavostí a s tím, že dospívá pomaleji než jiná plemena, takže potřebuje trpělivost a důslednost. Nejlépe funguje laskavý přístup s pozitivní motivací; jako citlivé plemeno špatně snáší tvrdost. Vyplatí se pracovat na přivolání kvůli chuti pronásledovat pohybující se objekty a od štěněte psa dobře socializovat. Kromě lovecké práce ho baví dohledávka, čichové sporty i dogtrekking, které naplno využijí jeho nos.

Toto plemeno nese rizika velkých aktivních psů. Nejsledovanějším problémem je dysplazie kyčelního nebo loketního kloubu (vývojová vada kloubu), na kterou se chovní jedinci vyšetřují, a kvůli hlubokému hrudníku hrozí torze žaludku (nebezpečné nafouknutí a přetočení žaludku). Objevují se také oční choroby, hlavně progresivní atrofie sítnice (postupné slepnutí), na kterou existuje genetický test, dále snížená činnost štítné žlázy (hypotyreóza) a u některých linií cerebelární ataxie, dědičné onemocnění mozečku. Vzhledem ke svěšeným ušim je vhodné dávat pozor na záněty zvukovodu. Odpovědný chovatel vybírá zdravé, testované rodiče. Při dobré péči se gordonsetr dožívá zhruba 11 až 14 let.

Gordonsetr je ideální pro aktivní rodiny a myslivce se zázemím pro velkého psa, kteří mu dopřejí hodně pohybu a nejlépe skutečnou práci a ocení přátelského, oddaného a nekonfliktního parťáka vhodného k dětem i k jiným zvířatům. Díky vyrovnané povaze ho zvládne i méně zkušený majitel a doma bývá překvapivě klidný. Naopak se nehodí pro pohodlné nebo často nepřítomné lidi, do bytu bez dostatečného vyžití ani pro toho, kdo hledá hlídače, protože gordonsetr hlídací instinkt téměř postrádá. Předem je dobré počítat s péčí o dlouhou srst a s chutí pronásledovat pohybující se objekty. Vybírat je vhodné po zdravých, testovaných rodičích s průkazem původu.

Předkové dnešních setrů sloužili lovcům už před mnoha staletími, kdy palné zbraně zdaleka nedosahovaly dnešní přesnosti; pes měl za úkol vyhledat ukrytou zvěř a tiše na ni upozornit, aby se lovec mohl přiblížit, přičemž si při tom přisedal, odkud pochází anglické označení setter. Gordonsetr vznikl počátkem 18. století ve Skotsku a vůdčí osobností jeho chovu byl sir Alexandr, čtvrtý vévoda z Gordonu, po kterém plemeno nese jméno; v jeho psinci se zkřížil anglický setr s černou kolií a vévoda pak z podobných spojení vybíral do chovu jen ty nejlepší psy, až se ustálil vzhled i povaha. Spekuluje se i o pozdějším přikřížení bloodhounda. Zpočátku byli všichni setři posuzováni a chováni jako jedno plemeno a teprve v roce 1880 bylo oficiálně definováno rozdělení na skotského, anglického a irského setra. Anglický Kennel Club plemeno uznal v roce 1884 a o sedm let později vznikl první chovatelský klub gordonsetrů. FCI ho vede pod číslem 6.