Goldador

Goldador je designový kříženec zlatého retrívra a labradorského retrívra, tedy dvou nejoblíbenějších rodinných plemen na světě. Cíleně se chová hlavně v Severní Americe zhruba od 90. let 20. století, mimo jiné proto, že se osvědčil ve výcviku asistenčních a vodicích psů; obě rodičovská plemena jsou totiž pověstná učenlivostí, mírností a chutí spolupracovat. Právě proto bývá u tohoto křížence výsledek předvídatelnější než u většiny designových psů: oba rodiče jsou si typem, velikostí i povahou hodně blízcí. Je to velký, přátelský a nekonfliktní pes, kterého baví práce i společnost lidí.

Vzhled

Jde o velkého, pevně stavěného a atletického psa s harmonickými proporcemi, který vypadá jako něco mezi oběma rodiči; přesná podoba závisí na tom, po kterém z nich se štěně vyvede. Hlava bývá široká, s laskavým výrazem, svěšenýma ušima a hnědýma očima. Tělo je svalnaté, hrudník hluboký, ocas silný, nesený obvykle vodorovně. Srst je dvojitá a hustá, obvykle krátká až středně dlouhá, případně s lehkými třásněmi na ocase a nohách po zlatém retrívrovi; vždy dobře odolává vodě a počasí. Zbarvení bývá zlatavé, plavé, krémové nebo žluté, méně často černé či čokoládové po labradorovi. Kohoutková výška se pohybuje zhruba mezi 54 a 61 cm, hmotnost mezi 25 a 36 kg. Protože jde o křížence, mohou se i sourozenci z jednoho vrhu vzhledem lišit.

Vlastnosti a využití

Chová se hlavně jako rodinný a společenský pes, díky povaze se ale osvědčuje i v náročnějších rolích: uplatňuje se jako asistenční, vodicí a záchranářský pes a při vyhledávání. Po obou rodičích zdědil chuť aportovat, výborný nos a lásku k vodě, takže mu svědčí aport, plavání i čichové sporty a je z něj skvělý parťák na běh nebo dlouhé túry. Je vysoce učenlivý a rád pracuje pro pochvalu. Potřebuje ovšem hodně pohybu a zaměstnání: nevytížený goldador se nudí, přibírá a hledá si zábavu sám, obvykle ničením.

Podobná plemena

Nejblíž má goldador přirozeně ke svým rodičovským plemenům, tedy ke zlatému a labradorskému retrívrovi; podle toho, po kterém se vyvede, může jednoho z nich hodně připomínat a laik ho od nich často nerozezná. Od labradora bývá o něco delší srst, od zlatého retrívra naopak kratší a méně třásní. Podobní jsou i další kříženci retrívrů, hlavně goldendoodle a labradoodle, kteří ale mají po pudlovi vlnitou nebo kudrnatou srst. Spolehlivě goldadora rozezná jen znalost jeho rodičů.

Výživa a krmení

Vhodné je kvalitní krmivo pro velká aktivní plemena, přizpůsobené věku a zátěži. Zásadní je hlídat porce a kondici, protože oba rodiče, zvlášť labrador, jsou pověstní mlsouni se silným sklonem k obezitě a nadváha velkému psovi zbytečně zatěžuje klouby; pamlsky je nutné započítat do denní dávky a psa pravidelně vážit. U štěňat je důležitý řízený růst, aby se nepřetěžovala vyvíjející se kostra a klouby. Jako u velkých psů s hlubokým hrudníkem je rozumné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi klid před náročným pohybem i po něm, aby se snížilo riziko torze žaludku (nebezpečného nafouknutí a přetočení žaludku).

Povahou je to obvykle mírný, přátelský a nesmírně společenský pes s velkou chutí vyhovět, který zbožňuje lidskou společnost. K dětem se chová trpělivě a laskavě, s jinými psy i zvířaty vychází dobře a k cizím lidem je otevřený a vstřícný, takže z něj rozhodně není hlídač. Je vysoce inteligentní, učenlivý a citlivý na náladu svých lidí, což z něj dělá vděčného partnera pro výcvik. Ve štěněcím a dospívajícím věku bývá bujarý a hodně hravý. Dlouhou samotu snáší špatně, protože se na svou rodinu silně upíná; nudící se goldador dokáže být ničivý.

O dvojitou srst goldadora je péče poměrně snadná, stačí ji jednou až dvakrát týdně pročesat; plemeno ovšem výrazně líná, hlavně sezonně, kdy je potřeba česat mnohem častěji. Pravidelnou pozornost si žádají svěšené uši, které je nutné kontrolovat a čistit, protože se v nich drží vlhkost, obzvlášť u psa, který rád plave. Hlavní nároky ovšem míří k pohybu: potřebuje každodenní vydatný pohyb a k tomu zaměstnání hlavy, ať už aport, plavání, nebo čichové hry. Zásadní je také hlídat váhu, protože sklon k obezitě je u obou rodičovských plemen velký.

Výcvik goldadora je mimořádně vděčný, protože po obou rodičích zdědil vysokou inteligenci, chuť spolupracovat a silnou motivaci k jídlu, takže se učí rychle a rád; ne nadarmo se tito psi uplatňují jako asistenční a vodicí. Nejlépe funguje laskavý přístup s pozitivní motivací; tvrdost není potřeba a citlivému psovi škodí. Počítat je třeba s bujarým dospíváním, které trvá poměrně dlouho, takže se vyplatí od štěněte pracovat na ovladatelnosti, chození na vodítku a na klidu. Kromě poslušnosti ho baví aport, plavání, dogtrekking i čichové sporty.

Jako kříženec bývá goldador prezentován jako zdravější, spolehlivé to ale není: může zdědit zdravotní vlohy obou rodičů, kteří navíc sdílejí řadu stejných rizik. Nejčastější je dysplazie kyčelního nebo loketního kloubu (vývojová vada kloubu), na kterou se u obou plemen vyhodnocují rentgeny. Objevují se také oční choroby, hlavně progresivní atrofie sítnice (postupné slepnutí), kvůli hlubokému hrudníku hrozí torze žaludku a u obou rodičů je popisován vyšší výskyt nádorových onemocnění, zvlášť u zlatého retrívra. Riziková je i obezita a s ní spojené potíže. Zásadní je vybírat štěně od chovatele, který u obou rodičů vyhodnocuje klouby a oči. Při dobré péči se goldador dožívá zhruba 10 až 13 let.

Goldador je vhodný pro aktivní rodiny s dětmi i jednotlivce, kteří mu dopřejí hodně pohybu a zaměstnání a ocení přátelského, učenlivého a nekonfliktního psa; díky ochotné povaze ho zvládne i méně zkušený majitel a hodí se i k jiným zvířatům. Naopak se nehodí pro pohodlné nebo často nepřítomné lidi, do bytu bez dostatečného vyžití ani pro toho, komu vadí línání. Hlavně je ale dobré počítat s tím, že u křížence nelze předem zaručit velikost, vzhled ani povahu, a se silným sklonem k nadváze. Vzhledem k oblibě designových psů je namístě pečlivě vybírat chovatele, který doloží původ a u obou rodičů vyhodnocuje klouby a oči.

Goldador patří mezi takzvané designové psy, tedy záměrné křížence dvou čistokrevných plemen. Cíleně se chová hlavně v Severní Americe zhruba od 90. let 20. století, kdy chovatelé i výcvikové organizace hledali psa, který spojí učenlivost a klid zlatého retrívra s odolností a pracovní chutí labradora; právě proto se goldadoři osvědčili ve výcviku asistenčních, vodicích a záchranářských psů. Obě rodičovská plemena pocházejí z Velké Británie, respektive z Kanady, a byla vyšlechtěna jako přinašeči zastřelené zvěře, hlavně z vody. Velké kynologické organizace goldadora jako plemeno neuznávají a vedou ho jako křížence, mezi majiteli i výcvikáři je ale oblíbený.