Německý křepelák

Středně velký, svalnatý španěl s ušlechtilou hlavou a silnou kostrou, vyšlechtěný v Německu jako všestranný lovecký pes pro práci v hustém lesním porostu a ve vodě. Křepelák je ve své podstatě pracovní plemeno: bez dostatečného vytížení v něm zůstává potlačená lovecká vášeň, která se může projevit nežádoucím chováním. V domácnosti však působí překvapivě klidným a dobromyslným dojmem, pokud má naplněné potřeby pohybu a mentální stimulace.

Vzhled

Pes středního rámce s tělem delším než vysokým (poměr přibližně 1,2 : 1). Hlava je ušlechtilá s plochým, středně širokým temenem a jen mírným stopem. Uši jsou nasazené vysoko, široké, při přiložení dopředu dosahují k nosu. Oči jsou středně hnědé, mírně šikmo posazené. Srst je silná, přiléhavá, většinou vlnitá, někdy kudrnatá nebo hladká, s hustou podsadou poskytující ochranu před chladem a vodou. Na uších, ocase a zadní straně běhů tvoří výrazné praporce. Na hlavě je krátká a jemná. Zbarvení se dělí na dvě variety: jednolitě hnědou (případně s menšími bílými znaky na hrudi a prstech) a hnědoběloušovou (brown roan). U obou variet jsou přípustné červené pálení (brand) nad očima, na čenichu a na běhách. Černé zbarvení se u plemene geneticky nevyskytuje.

Vlastnosti a využití

Primárně lovecký pes s výborným nosem, spolehlivým hlášením stopy (Spurlaut) a přirozenou chutí k aportu a práci ve vodě. V lese pracuje samostatně, ale přitom ovladatelně, vyhledává a vyhání zvěř z hustého podrostu. Uplatní se i při dohledávkách postřelené zvěře a stopování. Mimo lovecké využití může vynikat v noseworku a dalších čichových disciplínách. K rodině je oddaný a láskyplný, s dětmi si rozumí díky trpělivé a hravé povaze. Silný lovecký pud však znamená, že soužití s menšími domácími zvířaty a kočkami bývá problematické.

Podobná plemena

Od anglického kokršpaněla se křepelák odlišuje větším rámcem, výraznější pracovní orientací a méně okázalou srstí. Anglický springršpaněl je sice podobně všestranný, ale kompaktnější a energičtější v domácím prostředí. Malý münsterlandský ohař sdílí s křepelákem německý lovecký původ a pracovní zaměření, ale náleží ke skupině ohařů a má odlišný styl práce v poli. Bretaňský ohař je menší, lehčí a otevřenější k cizím lidem.

Výživa a krmení

Kvalitní krmivo s vysokým podílem živočišných bílkovin odpovídající vysoké energetické potřebě pracovního plemene. Denní dávku je vhodné rozdělit do dvou porcí. V období zvýšené fyzické zátěže (lovecká sezóna) může být nutné navýšit příjem kalorií. Plemeno má tendenci k obezitě v případě nedostatečného pohybu, proto je důležité přizpůsobit porce aktuální aktivitě.

Německý křepelák je sebevědomý, rezervovaný a osobitý pes s dobrým čichem a vlohami pro lov. Křepeláci jsou klidní, přítulní, aktivní, poslušní a inteligentní, lehko se cvičí a jsou vhodní i pro začátečníky. Vůči svému majiteli či rodině jsou oddaní a zbožňují je. K dětem mají velmi dobrý vztah a leckteré jejich hry přetrpí. Ve svém domácím prostředí jsou ostražití a jsou to dobří hlídači, kteří hlasitě upozorní na každého kolemjdoucího a v případě nutnosti jsou schopní zasáhnout. Vůči cizím psům se chovají většinou přátelsky a dobře se s nimi snášejí.

Srst německého křepeláka nevyžaduje příliš pozornosti, ale je nutné ji pročesávat a zacuchané chlupy odstřihávat. Kontrola uší je nutností, chlupy, které by ve zvukovodech rostly je nutné vytrhat, protože by mohly způsobit bolestivý zánět. Také je nutné zastřihávat dlouhou srst mezi polštářky na tlapkách. Jeho srst není samočisticí, proto je nutné ji mýt vodou, když je špinavá. Německý křepelák vyžaduje hodně pohybu jakéhokoliv typu, od túr po psí sporty. Je vhodné cvičit jej na stopě. Vycvičit německého křepeláka není těžké a zvládne to i začátečník. Musí ale dodržet několik zásad; spíše než trest zvolit pamlsky, výcvik prokládat hrou a nesnažit se psovi vnutit co chceme. Německý křepelák dokáže být tvrdohlavý a pokud se rozhodne, že ho něco nebaví, prostě to dělat nebude. Krom toho je ale velmi učenlivý, bystrý a cviky provádí rychle. Ve štěněcím věku je nutná řádná socializace.

Inteligentní a učenlivý pes, který spolupracuje s nadšením, pokud trénink vnímá jako smysluplnou aktivitu. Pozitivní motivace a důslednost jsou klíčové: křepelák reaguje špatně na tvrdé metody a při hrubém zacházení ztrácí chuť ke spolupráci. Základní poslušnost zvládá snadno, ale rozvoj loveckých vloh vyžaduje odborné vedení a systematický přístup. Silný lovecký pud znamená, že spolehlivé přivolání (recall) je jednou z nejnáročnějších disciplín a vyžaduje trpělivý, dlouhodobý nácvik. Socializace od štěněcího věku je důležitá zejména ve vztahu k domácím zvířatům, s nimiž pes přirozeně nemusí vycházet kvůli predačnímu instinktu.

Celkově zdravé a odolné plemeno díky přísné chovatelské selekci zaměřené na pracovní schopnosti. V Německu smějí být ke chovu připuštěni pouze jedinci s prokázaně zdravými kyčelními klouby. Přesto se vyskytuje dysplazie kyčelního a loketního kloubu (vrozená vada vývoje kloubů), která je hlavní sledovanou predispozicí. Ojediněle se uvádí luxace pately (vykloubení čéšky), epilepsie a kožní alergie. Vzhledem k hlubšímu hrudníku existuje mírné riziko torze žaludku (GDV, prudké rozepnutí a otočení žaludku), které lze snížit krmením menšími porcemi a omezením aktivity po jídle. Průměrná délka života 12 až 14 let je nadprůměrná pro psa této velikosti.

Pes pro zkušené, aktivní majitele s přístupem do přírody, ideálně s mysliveckým zaměřením. V Německu je křepelák tradičně chován téměř výhradně myslivci a profesionálními lesníky, což odráží jeho pracovní náturu. Venkovské prostředí s možností volného pohybu je prakticky nutností. Do bytu ani do města se nehodí: potřebuje několik hodin denního pohybu a mentální stimulace, které městské prostředí nedokáže spolehlivě nabídnout. Pro začátečníky není vhodný kvůli silnému loveckému pudu a potřebě odborného výcviku. Soužití s kočkami a menšími zvířaty je rizikové. Naopak s dětmi a dalšími psy vychází výborně.

Předchůdcem dnešního křepeláka je stöberer (doslova „čmuchal"), starý německý typ loveckého psa, který se po revolucích roku 1848 rozšířil mezi prostými lovci, jimž bylo nově umožněno myslivecké právo. Koncem 19. století se stöbererovy linie začaly smíšovat a hrozil zánik typu. Kolem roku 1890 zahájil chovatel Friedrich Roberth cílené šlechtění křížením zbývajících stöbererů s vodními psy a sportovními španěly. V roce 1903 bylo plemeno oficiálně uznáno a založen chovatelský klub Verein für Deutsche Wachtelhunde (VDW). Roku 1910 bylo vybráno jedenáct kmenových jedinců, z nichž sestupují všichni dnešní registrovaní němečtí křepeláci. FCI plemeno uznala v roce 1954 a aktuální platný standard pochází z roku 1996. Plemeno zůstává dodnes úzce spjato s loveckou komunitou a mimo německy mluvící země je poměrně vzácné.