Německý ohař krátkosrstý

Jeden z nejpopulárnějších všestranných loveckých psů na světě, vyšlechtěný v Německu 19. století jako ohař schopný vystavovat, aportovat, stopovat i pracovat ve vodě. Krátkosrstý ohař spojuje ušlechtilý zevnějšek s vynikající pracovní výkonností a přátelskou povahou. Na rozdíl od svého drátosrstého příbuzného je otevřenější k cizím lidem a celkově společenštější, což z něj činí oblíbeného rodinného psa i mimo loveckou komunitu.

Vzhled

Velký, harmonicky stavěný pes ušlechtilého vzhledu s hladkými obrysy, štíhlou hlavou a pevnou, lesklou srstí. Tělo je téměř čtvercové, délka mírně převyšuje výšku v kohoutku. Hlava má středně široký, plochý temeni s mírně patrným stopem. Čenich je dlouhý, široký a hluboký, přizpůsobený spolehlivému přenášení zvěře. Oči jsou co nejtmavší hnědé, středně velké, s živým výrazem. Uši jsou středně dlouhé, vysoko nasazené, visící těsně u hlavy. Srst je krátká, hustá a drsná na dotek, s hustší podsadou. Zbarvení zahrnuje jednolitě hnědé, hnědé s bílými znaky, tmavě i světle hnědoběloušové, bílé s hnědou kresbou a odpovídající varianty v černé barvě. Žlutohnědé pálení je přípustné. Ocas je tradičně kupírován přibližně na polovinu délky pro lovecké využití.

Vlastnosti a využití

Univerzální lovecký ohař s vynikajícím nosem, pevným vystavováním a spolehlivým aportováním na souši i z vody. V poli pokrývá terén širokým, systematickým hledáním. Schopný stopovat postřelenou zvěř a pracovat v nejrůznějších podmínkách od otevřených polí po lesní porosty a mokřady. Mimo lovecké využití se uplatňuje v agility, dock divingu, obedience, noseworku a dokonce v policejní službě při detekci návykových látek. V domácím prostředí je energický, hravý a stále připravený na společnou aktivitu. S dětmi si rozumí výborně, i když svou velikostí a živelností může menší děti nechtěně srazit.

Podobná plemena

Od německého ohaře drátosrstého se liší kratší, hladší srstí, elegantnějším zevnějškem a otevřenější povahou vůči cizím lidem. Weimarský ohař je větší, mohutnější a výrazně stříbřitě šedý, s tendencí k silnější separační úzkosti. Maďarský ohař krátkosrstý (vizsla) je menší, lehčí a výhradně rezavě zlatý, s ještě těsnější vazbou na majitele. Pointr (anglický ohař) je specializovanější na práci v poli a méně univerzální ve vodě a v lese.

Výživa a krmení

Kvalitní krmivo s vysokým podílem živočišných bílkovin odpovídající extrémně vysoké energetické spotřebě. Denní dávku rozdělit do dvou porcí. Vzhledem k hlubokému hrudníku existuje riziko torze žaludku (GDV), proto je vhodné vyhnout se intenzivní námaze hodinu před jídlem i po něm. V období zvýšené pracovní zátěže (lovecká sezóna, intenzivní trénink) přizpůsobit energetický příjem.

Energická, přátelská a oddaná. Krátkosrstý ohař je ve své podstatě společenský pes, který miluje kontakt s lidmi a těžko snáší odloučení od rodiny. K cizím lidem přistupuje vstřícně a bez podezíravosti, ale dokáže štěkotem upozornit na neobvyklou situaci. S dětmi je hravý a trpělivý, s ostatními psy vychází dobře při včasné socializaci. Silný lovecký pud znamená, že soužití s menšími domácími zvířaty, zejména s ptáky, vyžaduje opatrnost a důkladný nácvik. Celkově jde o psa plného nadšení a životní energie, který potřebuje majitele schopného tuto energii usměrnit a naplnit.

Krátká srst je nenáročná na údržbu: stačí kartáčování jednou týdně a koupání jednou za několik měsíců nebo podle potřeby. Přesto krátkosrstý ohař líná středně intenzivně, zejména při sezónní výměně srsti, kdy se pravidelné kartáčování vyplatí. Uši vyžadují pravidelnou kontrolu a čištění, protože přiléhavé, klopené boltce vytvářejí prostředí příznivé pro záněty. Drápky se u aktivního jedince většinou obrousí samy, jinak je třeba je stříhat. Hlavní složkou „péče" u tohoto plemene je zajištění dostatečného pohybu: unavený krátkosrstý ohař je spokojený krátkosrstý ohař.

Vysoce inteligentní a učenlivý pes, který spolupracuje s nadšením a rychle chápe nové úkoly. Pozitivní motivace a důslednost přinášejí výborné výsledky. Občasná nezávislost vyžaduje trpělivost, ale celkově je krátkosrstý ohař jedním z nejsnáze cvičitelných loveckých plemen. Socializace od štěněcího věku je důležitá pro budování spolehlivého přivolání, které je klíčovou disciplínou u psa s tak silným loveckým pudem. V loveckém výcviku vyniká přirozenými vlohami pro vystavování, aportování a práci ve vodě. Mimo lov se uplatňuje prakticky v jakémkoli kynologickém sportu. I mírně pokročilý majitel může krátkosrstého ohaře úspěšně vycvičit, pokud má dostatek času a ochoty pracovat v přírodě.

Celkově zdravé a dlouhověké plemeno s mediánem délky života 13,4 roku, což je nadprůměrné pro psa této velikosti. Hlavní sledovanou predispozicí je dysplazie kyčelního a loketního kloubu (vrozené vady vývoje kloubů). Dále se vyskytuje progresivní retinální atrofie (PRA, postupné odumírání sítnice vedoucí ke ztrátě zraku), pro niž existuje genetický test. Subaortální stenóza (zúžení pod aortální chlopní) je vrozená srdeční vada, která se může projevit kolapsovými stavy při zátěži. Von Willebrandova choroba (porucha srážlivosti krve) je u plemene popsána, ale méně častá než u drátosrstého ohaře. Torze žaludku (GDV) představuje riziko u všech velkých plemen s hlubokým hrudníkem. Z vzácnějších stavů se uvádí hereditární lupoidní dermatóza (autoimunitní kožní onemocnění), senzorická neuropatie (vrozená porucha nervového systému) a nosní karcinom.

Pes pro aktivní rodiny a sportovce, kteří tráví hodně času venku. Vhodný i pro lovce, kteří hledají všestranného pracovního partnera. Venkovské prostředí s domem a zahradou je ideální: do bytu se tento energický a prostorově náročný pes nehodí. Potřebuje jednu až dvě hodiny intenzivního pohybu denně, ideálně včetně volného běhu v bezpečném prostoru. Pro úplné začátečníky je zvládnutelný, pokud jsou připraveni na vysoké energetické nároky a investují čas do výcviku a socializace. Soužití s kočkami je možné při včasné socializaci, ptáci a drobná zvířata jsou rizikoví kvůli silnému loveckému instinktu. S dětmi vychází výborně a je přirozeně ochranitelský. Nevhodný pro majitele, kteří tráví většinu dne v práci nebo nechtějí být pravidelně venku.

Kořeny sahají ke starým španělským ohařům (Burgos Pointing Dog), kteří se v průběhu 17. a 18. století rozšířili po celé Evropě. V Německu byli tito těžcí ohaři kříženi s anglickými ptačími psy dovezenými z Velké Británie a postupně se z nich vyvinul lehčí, všestrannější typ. Formální standardizace proběhla v roce 1879 na kynologické akci v Hannoveru. První plemenná kniha byla publikována roku 1897 a od té doby se chov řídí přísnými pracovními zkouškami, které zajišťují zachování loveckých schopností. Do USA se plemeno dostalo do roku 1930, kdy ho uznal Americký kennel klub. FCI plemeno přijala v roce 1954 a platný standard pochází z roku 2000. Dnes je krátkosrstý ohař jedním z nejrozšířenějších loveckých plemen v Německu i ve světě, s přibližně 1 300 registracemi ročně v samotném Německu.