Francouzský krátkosrstý ohař (pyrenejský typ) - vyměnit foto!

Francouzský ohař krátkosrstý pyrenejského typu je menší a lehčí ze dvou variet francouzského krátkosrstého ohaře, přičemž každá z nich je uznána jako samostatné plemeno s vlastním standardem. Pochází z centrálních Pyrenejí a jihozápadní Francie, kde se udržel v původní čisté podobě; podle standardu má při stejných proporcích tytéž znaky jako gaskoňský typ, jen v menším a lehčím provedení. Menší formát vznikl patrně přikřížením drobnějších evropských loveckých psů a hodí se k rychlejší, obratnější práci v členitém terénu. Je to vyrovnaný, neagresivní pes s výborným nosem, který se snadno vede a doma je milým společníkem.

Vzhled

Jde o středně velkého ohaře brakoidního typu vznešeného vzhledu, silného, ale nikoli těžkého, se silnými končetinami; feny jsou celkově jemnější. Od gaskoňského typu se liší nejen menším a lehčím formátem, ale i několika detaily, které standard výslovně vyjmenovává: nos je kaštanově hnědý se široce otevřenými nozdrami, pysky nejsou tak převislé a méně klenuté, uši jsou nasazené nad linií oka a jen málo zvlněné, přičemž jejich špičky končí zhruba dva centimetry před nosem, a na krku je jen malý nebo žádný lalok. Ocas je tenký a může být kupírovaný nebo přirozeně krátký. Srst je jemnější a kratší než u gaskoňského typu. Zbarvení je kaštanově hnědé, kaštanově hnědé s bílou, silně bíle kropenaté nebo s pálenými znaky. Kohoutková výška se pohybuje mezi 47 a 58 cm, přičemž feny jsou menší než psi, hmotnost bývá 17 až 25 kg.

Vlastnosti a využití

Jde o klasického ohaře, který zvěř vyhledá, pevně vystaví a po výstřelu spolehlivě přinese; je použitelný před výstřelem i po něm. Oproti většímu gaskoňskému typu je rychlejší a obratnější, takže vyniká hlavně jako specialista polní práce, ale poradí si i v lese, v houštinách a ve vodě. Má výborný nos, vrozenou chuť aportovat a velkou loveckou vášeň, kterou spojuje s dobrým kontaktem s vůdcem. Kromě myslivosti se uplatní v čichových sportech a jako společník aktivních lidí. Potřebuje ovšem hodně pohybu a nejlépe skutečnou loveckou práci; bez vyžití strádá.

Podobná plemena

Nejbližším příbuzným je francouzský ohař krátkosrstý gaskoňského typu, tedy větší varieta téhož plemene, která je mohutnější, s převislejšími pysky, delšíma ušima, laločnatějším krkem, volnější kůží a hrubší srstí. Velikostí a zbarvením připomíná pyrenejský typ hodně německého krátkosrstého ohaře, který je ovšem jinak modelovaný, a svou stavbou i způsobem práce také bretaňského ohaře, jenž je ale dlouhosrstý a menší. Právě kombinace středního vzrůstu, kaštanově hnědého zbarvení s bílou a jemné krátké srsti je pro toto plemeno typická.

Výživa a krmení

Jako aktivní lovecké plemeno potřebuje kvalitní a výživnou stravu pro pracovní psy, přizpůsobenou věku a zátěži, která je v lovecké sezoně vysoká. Množství je třeba přizpůsobovat skutečné aktivitě a hlídat kondici, aby si pes udržel štíhlou, vypracovanou linii. U štěňat je vhodné nepřetěžovat vyvíjející se klouby a nepřekrmovat. Jako u psů s hlubším hrudníkem je rozumné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi klid před náročným pohybem i po něm. Pamlsky z výcviku je dobré započítat do denní dávky.

Povahou je to vstřícný, inteligentní a poslušný pes vyrovnané a výslovně neagresivní nátury, který se rychle a snadno učí a je zvídavý. Ke svému vůdci má silnou vazbu a rád s ním spolupracuje, což z něj dělá vděčného pracovního partnera. Doma je klidný a přítulný, k dětem se chová vlídně, s jinými psy vychází dobře a k lidem je otevřený, takže z něj není hlídač. V terénu se promění v náruživého, rychlého lovce s výborným nosem a chutí aportovat. Je citlivý na hrubé zacházení a špatně nese dlouhou samotu i nečinnost.

O krátkou jemnou srst pyrenejského typu je péče minimální, stačí ji jednou týdně přejet kartáčem nebo gumovou rukavicí; línání je nízké. Pravidelnou pozornost si žádají svěšené uši, které je potřeba kontrolovat a čistit, aby nedocházelo k zánětům, a po práci v terénu je dobré psa prohlédnout kvůli poraněním a klíšťatům. Vzhledem k jemné krátké srsti je citlivější na chlad a vlhko. Hlavní nároky ovšem míří k pohybu a práci: potřebuje každodenní vydatný pohyb a nejlépe skutečnou loveckou práci nebo psí sporty, jinak se nudí a strádá.

Výcvik pyrenejského typu je vděčný, protože jde o inteligentního, poslušného a snadno vedeného psa se silnou vazbou na svého člověka, který se rychle a rád učí. Zásadní je přitom přístup: plemeno nevyžaduje tvrdou výchovu, plně postačí důslednost a klidné, laskavé vedení s pozitivní motivací. S výcvikem je vhodné začít brzy a vést psa k loveckým zkouškám. Kromě poslušnosti potřebuje hlavně smysluplnou práci; bez lovu nebo srovnatelné náhrady, jako je dohledávka, stopování nebo dogtrekking, se nudí.

Celkově jde o rustikální, zdravé a odolné plemeno, u kterého jsou právě pevné zdraví a otužilost jednou z výrazných charakteristik. Jako u aktivních středních psů se může objevit dysplazie kyčelního nebo loketního kloubu (vývojová vada kloubu) a vzhledem ke svěšeným ušim je vhodné dávat pozor na záněty zvukovodu. Popisují se také oční choroby a u některých linií epilepsie. Vzhledem k málopočetnosti plemene je namístě dbát na zodpovědný chov a sledovat příbuznost. Odpovědný chovatel vybírá zdravé rodiče. Při dobré péči se toto plemeno dožívá zhruba 12 až 14 let.

Francouzský ohař pyrenejského typu je ideální pro myslivce a aktivní lidi, kteří mu dopřejí skutečnou loveckou práci nebo srovnatelné vyžití a ocení rychlého, ovladatelného a přítulného parťáka, který se doma hodí i k dětem a k jiným psům. Díky vstřícné povaze ho zvládne i méně zkušený myslivec a oproti gaskoňskému typu se s ním snáz manipuluje. Naopak se nehodí do bytu, pro pohodlné nebo často nepřítomné lidi ani pro toho, kdo hledá jen rodinného mazlíčka bez práce. Předem je dobré počítat s velkou potřebou pohybu a s citlivostí na hrubé zacházení i na chlad. Vzhledem k tomu, že jde u nás o málopočetné plemeno, je třeba počítat i s delším hledáním; vybírat je vhodné po zdravých rodičích s průkazem původu.

Francouzský krátkosrstý ohař patří k nejstarším krátkosrstým ohařům Francie a jeho původ sahá do středověku; jeho předky popisoval už Gaston Phoebus, hrabě z Foix, a traduje se, že právě z těchto psů vzešla většina dnešních krátkosrstých ohařů. Základem byli těžcí a pomalejší stavěcí psi z jihozápadní Francie, ze kterých se zhruba od roku 1830 vyčlenily dva typy: velký gaskoňský a malý pyrenejský. Menší pyrenejský typ vznikl patrně už dávno přikřížením drobnějších evropských loveckých psů a udržel se v čisté podobě v centrálních Pyrenejích, kde se osvědčil jako rychlý a obratný lovec do členitého terénu. V roce 1850 se začala organizovat francouzská kynologie a plemeno dostalo dnešní jméno; v roce 1883 ho podrobně popsal Espée de Sélincourt a kolem roku 1880 převzal chov pan Sénac Lagrange. Dnes je pyrenejský typ z obou variet početnější, mimo Francii ale zůstává vzácný. FCI ho vede pod číslem 134.