Faraonský pes

Faraonský pes, maltsky kelb tal-fenek neboli králičí pes, je národní plemeno Malty a jediné maltské plemeno s mezinárodním uznáním. Přes svůj honosný název nepochází z Egypta, i když v egyptských hrobkách jsou vyobrazeni psi mu velmi podobní; podle Mezinárodní kynologické federace je zemí původu Malta, kam předky plemene podle tradice přivezli fénickí obchodníci a kde se po staletí v izolaci udržel. Tradičně slouží k lovu králíků v kamenitém terénu ostrovů Malta a Gozo. Je to středně velký pes ušlechtilého držení s jasnými liniemi, velmi rychlý, lehkonohý a s ostražitým výrazem.

Vzhled

Jde o štíhlého, ladného a ušlechtile stavěného psa mírně obdélníkového rámce, který působí elegantně a atleticky, nikdy ale ne vyzáble jako greyhound. Hlava je dlouhá, jemně modelovaná a klínovitá, s jen mírným stopem (přechodem čela v čenichovou partii) a tělesnou barvou nosu, který se ladí s odstínem srsti. Oči jsou oválné, jantarové a splývají se zbarvením, uši velké, u kořene široké a vztyčené. Tělo je svalnaté a uzpůsobené rychlosti i vytrvalosti, ocas dlouhý, nesený za pohybu vzhůru. Srst je krátká, lesklá a přiléhavá. Zbarvení je kaštanové nebo pálené v různých odstínech; bílá špička ocasu je vítaná, bílé skvrny na hřbetě, bocích, plecích nebo zátylku ovšem plemeno diskvalifikují. Zvláštností je takzvané červenání: když je pes vzrušený nebo šťastný, uši a nos mu zrůžoví. Kohoutková výška se pohybuje mezi 53 a 63,5 cm, přičemž feny jsou menší než psi, hmotnost bývá 18 až 27 kg.

Vlastnosti a využití

Odjakživa jde o loveckého psa, který na Maltě loví králíky v kamenitém, členitém terénu; typickým způsobem práce je kombinace zraku, čichu a mimořádně jemného sluchu, kterým kořist vypátrá i v puklinách a mezi kameny. Právě tato všestrannost ho odlišuje od klasických chrtů, kteří loví převážně zrakem. Je nesmírně rychlý, obratný a vytrvalý a má velmi silný lovecký pud. Dnes se u nás chová hlavně jako exkluzivní společenské plemeno a jako sportovní pes na dostihové a coursingové dráze, kde se jeho vlohy skvěle uplatní. Potřebuje hodně pohybu a bezpečný prostor k proběhnutí.

Podobná plemena

Toto plemeno patří mezi středomořská primitivní plemena a nejsnáze se zamění s ibizanským podenkem (podenco ibicenco), který je ovšem větší, kostnatější a bývá bílorezavý, nebo s menším kanárským podenkem a sicilským chrtem (cirneco dell'Etna), který je výrazně drobnější. Kvůli přezdívce faraonský chrt bývá řazen mezi chrty, s greyhoundem nebo whippetem má ale společnou jen eleganci; liší se stavbou, velkýma vztyčenýma ušima i způsobem lovu. Právě kombinace kaštanového zbarvení, jantarových očí, tělové barvy nosu a schopnosti červenat se je pro faraonského psa nezaměnitelná.

Výživa a krmení

Vhodné je kvalitní krmivo pro aktivní psy, přizpůsobené věku a nemalé aktivitě. Množství je třeba přizpůsobovat skutečnému pohybu a hlídat kondici; u tohoto plemene je normální štíhlá, atletická postava, u které jsou poslední žebra lehce patrná, a překrmování mu nesvědčí. Jako u psů s hlubším hrudníkem je rozumné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi klid před náročným pohybem i po něm. Pamlsky z výcviku je vhodné započítat do denní dávky.

Povahou je to hravý, bystrý a přátelský pes, kterému Angličané pro jeho typický výraz přezdívají usmívající se honič. Ke své rodině je oddaný a mazlivý, s dětmi i s jinými psy obvykle dobře vychází a nemá sklony k agresivitě. K cizím lidem bývá zpočátku zdrženlivý, po seznámení ale otevřený. Je citlivý a vnímavý, špatně snáší hrubost i hlasité prostředí. Zároveň je to nezávislý pes, který si po tisíciletí musel poradit sám, takže má vlastní hlavu a velmi silný lovecký pud; k drobným zvířatům je proto namístě opatrnost. Ozývá se, když ho něco zaujme.

O krátkou lesklou srst faraonského psa je péče minimální, stačí ji občas přejet gumovou rukavicí; línání je nízké a srst nemá výrazný psí pach. Protože srst nemá podsadu a plemeno pochází ze Středomoří, špatně snáší chlad a vlhko, takže v zimě potřebuje obleček a delší pobyt venku v mrazu mu nesvědčí. Hlavní nároky míří k pohybu: potřebuje každodenní pohyb a hlavně možnost se pořádně proběhnout v bezpečném, dobře oploceném prostoru. Na volno v nezabezpečeném terénu ho pouštět nelze, protože za kořistí vyrazí a přivolání v tu chvíli nefunguje; navíc skvěle skáče a překážky mu problém nedělají.

Výcvik faraonského psa vyžaduje trpělivost, protože jde o inteligentního, ale nezávislého psa s vlastní hlavou, který nemá potřebu bezvýhradně poslouchat. Nejlépe funguje laskavý, klidný a důsledný přístup s pozitivní motivací; jako velmi citlivé plemeno špatně snáší tvrdost a křik, po kterých se uzavře. Nejobtížnější je přivolání, protože lovecký pud je silnější než jakýkoli povel, takže se pracuje hlavně s prevencí a bezpečným prostředím. Důležitá je od štěněte socializace. Ideálním vyžitím jsou dostihy a coursing, kde může naplno využít rychlost i chuť pronásledovat.

Celkově jde o mimořádně zdravé plemeno s malou genetickou zátěží, což je dáno tisíciletým přirozeným výběrem v izolaci. Popisuje se jen málo dědičných chorob; objevit se může luxace čéšky (vykloubení kolenní čéšky) nebo oční vady. Zásadní je ovšem citlivost na anestezii a na některé léky, kterou plemeno sdílí s chrty a štíhlými psy s nízkým podílem tuku; na to je nutné upozornit veterináře. Vzhledem k chybějící podsadě je také citlivější na chlad. Odpovědný chovatel vybírá zdravé rodiče. Při dobré péči se faraonský pes dožívá zhruba 11 až 14 let.

Faraonský pes je ideální pro aktivní lidi se zázemím a dobře oplocenou zahradou, kteří ocení elegantního, veselého a nekonfliktního společníka, dopřejí mu možnost pořádně se proběhnout, nejlépe na coursingu, a rozumí povaze nezávislých plemen. Hodí se i do rodiny s dětmi a k jiným psům. Naopak se nehodí pro pohodlné majitele, do domácnosti s kočkami a drobnými zvířaty kvůli silnému loveckému pudu ani pro toho, kdo hledá bezvýhradně poslušného psa. Předem je dobré počítat s tím, že ho nelze pouštět na volno v nezabezpečeném terénu, že skvěle skáče a že je citlivý na chlad i na tvrdé zacházení. Vybírat je vhodné po zdravých rodičích s průkazem původu.

O původu faraonského psa se vedou spory. Podle starší a romantické teorie pochází ze starověkého Egypta: ve skalních chrámech v Abú Simbelu z doby vlády Ramesse II. i v hrobce Antefa II. staré zhruba čtyři tisíce let se objevují vyobrazení psů dnešnímu plemeni velmi podobných a předkem měl být africký pes tesem. Podle novějších genetických studií, mimo jiné z roku 2004, ale plemeno vzniklo z psů různého původu a jeho skutečným domovem je Malta, kam jeho předky podle tradice přivezli fénickí obchodníci před více než dvěma tisíci lety a kde se v izolaci udržel jako lovec králíků. Právě proto Mezinárodní kynologická federace uvádí jako zemi původu Maltu, kde je plemeno národním pokladem a nazývá se kelb tal-fenek. Britský kynologický klub schválil standard v roce 1974. FCI ho vede pod číslem 248.