Eurasier

Eurasier je mladé německé plemeno špicovitého typu, které vzniklo v roce 1960 křížením čau čaua a vlčího špice; původně se mu říkalo vlčí čau, po přikřížení samojeda dostalo jméno eurasier, odkazující na spojení evropských a asijských plemen, a v roce 1973 ho uznala Mezinárodní kynologická federace. Za jeho vznikem stojí německý chovatel Julius Wipfel, který chtěl vyšlechtit ideálního rodinného psa, spolehlivého k dětem a přitom ostražitého hlídače. Konzultantem chovu a majitelem jednoho z prvních štěňat byl etolog a nositel Nobelovy ceny Konrad Lorenz. Cíl se povedl: povaha je u eurasiera zdaleka nejdůležitějším znakem.

Vzhled

Jde o harmonického, dobře stavěného psa středního vzrůstu špicovitého typu se vztyčenýma ušima, středně silnou kostrou a trupem o málo delším, než je kohoutková výška. Délka srsti nemá zakrývat tělesné proporce, takže pes navzdory bohaté srsti nepůsobí beztvaře. Poměr délky čenichové partie a mozkovny je téměř stejný, uši jsou středně velké, trojúhelníkové a vztyčené, oči tmavé, ocas hustě osrstěný a nesený stočený nad hřbetem. Srst je dlouhá, hustá a bohatá, s hustou podsadou a středně dlouhou krycí srstí, kratší na tlamě, uších a přední straně končetin. Přípustné jsou všechny barvy a barevné kombinace kromě čistě bílé, bílých skvrn a játrové; časté je vlkošedé, plavé, červené i černé zbarvení. Po předcích z čau čaua zůstal plemeni namodralý až skvrnitý jazyk, který je přípustný. Kohoutková výška se pohybuje mezi 48 a 60 cm, přičemž feny jsou menší než psi, hmotnost bývá 18 až 32 kg.

Vlastnosti a využití

Podle standardu jde o společenského psa a přesně k tomu byl plemeno šlechtěno: cílem bylo získat spolehlivého rodinného společníka s vyrovnanou povahou, dobrým zdravím a hlídačskými vlohami. Eurasier je sebevědomý, klidný a má vysoký práh vzrušení, takže se jen tak něčím nerozhodí; je bdělý a pozorný, ale bez zbytečné hlučnosti, takže na návštěvu upozorní a dál neřeší. Zvláštností mezi špici je, že prakticky postrádá lovecký pud, což z něj dělá příjemného psa na vycházky i do domácnosti s dalšími zvířaty. Na pohyb má umírněné nároky, ocení procházky a klidnou společnou činnost.

Podobná plemena

V eurasierovi jsou patrní všichni tři jeho předkové. Čau čau je ovšem výrazně zavalitější, s jinou stavbou a zaobleně zakončenou tlamou, kdežto eurasier je atletičtější a s postupně se zužující tlamou. Vlčí špic (keeshond) je menší, vždy vlkošedý a má na krku výraznou hřívu, která u eurasiera nevzniká. Samojed je vždy sněhobílý, což je právě u eurasiera nepřípustné, takže je od něj snadno rozeznatelný. Právě kombinace vyváženého špicovitého typu, bohaté srsti v nejrůznějších barvách kromě bílé a klidného, vyrovnaného výrazu je pro eurasiera typická.

Výživa a krmení

Vhodné je kvalitní krmivo pro střední plemena, přizpůsobené věku a spíše umírněné aktivitě psa. Množství je třeba přizpůsobovat skutečnému pohybu a hlídat kondici, protože klidnější plemeno má sklon přibírat a nadváha mu zatěžuje klouby. U štěňat je vhodné nepřetěžovat vyvíjející se klouby a nepřekrmovat. Jako u psů s hlubším hrudníkem je rozumné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi klid po jídle. Srsti prospívají mastné kyseliny omega 3 a omega 6.

Povaha je u eurasiera hlavním plemenným znakem a standard ji popisuje velmi přesně: je sebevědomý a klidný, s vysokým prahem vzrušení, bdělý a pozorný bez zbytečné hlučnosti a k cizím zdrženlivý bez náznaku agresivity, přičemž se nikomu nevnucuje. Zásadní je jeho velmi silně vyhraněná vazba na vlastní rodinu, ke které přilne doslova celým srdcem; právě proto potřebuje stálý úzký kontakt se svými lidmi a odloučení nese velmi špatně. K dětem se chová vlídně a s jinými psy i zvířaty obvykle dobře vychází, čemuž pomáhá i to, že prakticky nemá lovecký pud. Je citlivý a vnímavý.

Bohatou dvojitou srst eurasiera stačí za normálních okolností pročesat jednou až dvakrát týdně; dvakrát ročně ale plemeno mění srst a shazuje velké množství podsady, takže je v tomto období potřeba česat mnohem častěji. Srst je poměrně samočisticí a nemá výrazný psí pach, stříhat se nemá. Hustá srst mu vyhovuje v chladu, v horku je vhodné dopřát mu stín a nepřetěžovat ho. Na pohyb má umírněné nároky, potřebuje ale pravidelné procházky a společnou činnost. Nejdůležitější je ovšem něco jiného: eurasier nepatří do kotce ani do domácnosti, kde je celý den sám.

Výcvik eurasiera je vděčný, protože jde o inteligentního a vnímavého psa, který chce být se svou rodinou a spolupracovat. Standard ovšem výslovně uvádí, že k plnému rozvinutí jeho povahových vlastností je potřeba stálý úzký kontakt s rodinou a srozumitelná, vždy důsledná výchova; nedůslednost mu škodí stejně jako tvrdost, na kterou jako citlivé plemeno reaguje uzavřením se. Nejlépe funguje klidný přístup s pozitivní motivací. Důležitá je od štěněte socializace kvůli jeho přirozené zdrženlivosti vůči cizím. Náročné sporty nepotřebuje, ocení spíš klidnou společnou činnost a pravidelný režim.

Celkově jde o zdravé plemeno, k čemuž přispěl i pečlivě vedený chov s důrazem na zdraví a povahu. Objevit se může dysplazie kyčelního nebo loketního kloubu (vývojová vada kloubu), na kterou se chovní jedinci vyšetřují, luxace čéšky (vykloubení kolenní čéšky), snížená činnost štítné žlázy (hypotyreóza) a oční choroby, jako je entropium (vchlípení víčka) nebo progresivní atrofie sítnice (postupné slepnutí). Popisuje se i epilepsie. Vzhledem k tomu, že plemeno vzniklo z malého počtu zakladatelů, kladou chovatelské kluby velký důraz na sledování příbuznosti. Odpovědný chovatel vybírá zdravé, testované rodiče. Při dobré péči se eurasier dožívá zhruba 12 až 15 let.

Eurasier je ideální pro rodiny s dětmi i jednotlivce, kteří jsou hodně doma a hledají klidného, oddaného a nekonfliktního společníka, jenž je zároveň pozorným, ale ne uštěkaným hlídačem; díky vyrovnané povaze a chybějícímu loveckému pudu ho zvládne i méně zkušený majitel a snese se dobře s dětmi i s jinými zvířaty. Naopak se vůbec nehodí pro lidi, kteří jsou často a dlouho pryč, ani do kotce, protože odloučení od rodiny nese velmi špatně a bez blízkosti svých lidí strádá. Předem je dobré počítat s výrazným sezonním líháním a se zdrženlivostí k cizím. Vybírat je vhodné po zdravých, testovaných rodičích s průkazem původu.

Eurasier je mezi špici výjimkou, protože nemá dávnou historii, ale byl cíleně vyšlechtěn ve druhé polovině 20. století. Za jeho vznikem stojí německý chovatel Julius Wipfel, který v 60. letech zatoužil po novém rodinném psovi, spolehlivém k dětem a zároveň ostražitém hlídači. V roce 1960 začal křížit čau čaua s vlčím špicem a vzniklé psy nazval vlčí čau; později do chovu přidal samojeda, patrně pro zjemnění povahy. Konzultantem chovu a majitelem jednoho z prvních štěňat byl Konrad Lorenz, zakladatel etologie a nositel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu. Původní název vlčí čau nebyl při žádosti o uznání přijat, a tak vzniklo dnešní jméno eurasier, odkazující na to, že plemeno vzniklo v Evropě s využitím starých asijských plemen; Mezinárodní kynologická federace ho uznala v roce 1973. Dnes je oblíbený hlavně v Evropě a Severní Americe. FCI ho vede pod číslem 291.