Anglický špringršpaněl

Anglický špringršpaněl je veselý a činorodý slídič a jeden z nejstarších britských loveckých španělů. Ve Velké Británii ho po staletí šlechtili k tomu, aby vyhledával a plašil pernatou zvěř (odtud jeho jméno, anglicky to spring znamená vyplašit) a přinášel ji lovci z vody i ze souše. Je to přátelský, chytrý a učenlivý pes s pověstně vrtícím ocasem, který spojuje nadšeného pracanta se silně oddaným rodinným společníkem.

Vzhled

Špringršpaněl je harmonicky stavěný, kompaktní a silný pes střední velikosti; je nejvyšší ze všech britských loveckých španělů. Tělo je svalnaté a vyvážené, s krátkým rovným hřbetem, hlubokým hrudníkem a pevnými tlapami, které dohromady působí dojmem síly, vytrvalosti a obratnosti. Hlava je ušlechtilá, se zřetelným stopem (přechodem čela v čenichovou partii), uši jsou dlouhé, nízko nasazené a pokryté srstí. Výraz je jemný a přátelský. Srst je střední délky, přiléhavá, rovná a odolná vůči počasí, nikdy hrubá, s mírnými třásněmi na uších, zadních stranách končetin, hrudi a spodině těla. Zbarvení je játrově hnědé s bílou nebo černé s bílou, případně s pálením, často se stříkáním. Kohoutková výška se pohybuje kolem 51 cm (přibližně 48 až 51 cm), hmotnost bývá zhruba 20 až 25 kg (standard FCI ji neuvádí).

Vlastnosti a využití

Základním posláním špringršpaněla je vyhledávat a plašit pernatou zvěř nakrátko pod flintou a přinášet ji lovci, přičemž má rád vodu a ochotně aportuje i z ní. Je vytrvalý, rychlý a pracovitý, s vynikajícím čichem, který ho spolehlivě uvádí na stopu. Díky své chytrosti a ochotě spolupracovat se výborně cvičí a uplatňuje se i mimo lov, například jako pátrací a záchranářský pes u policie a armády nebo ve psích sportech, jako je agility, flyball a dogdiving. Rozlišují se dvě linie: pracovní (lovecká), lehčí a hbitější, a výstavní, s bohatší srstí a klidnějším projevem.

Podobná plemena

Špringršpaněla lze zaměnit s několika příbuznými španěly. Od anglického kokršpaněla se liší především velikostí; špringr je výrazně větší, vyšší a na delších nohou. S velššpringršpanělem má podobnou stavbu, ten je ale vždy jen červenobílý, kdežto anglický špringr je játrově nebo černobílý. Field španěl je oproti němu delší, nižší a bývá jednobarevný. Od anglického setra, se kterým sdílí bílý podklad a lovecký původ, ho odlišuje menší vzrůst, kratší srst a odlišný styl práce (slídič plašící zvěř, ne stavěcí ohař).

Výživa a krmení

Jako velmi aktivní pes potřebuje špringršpaněl kvalitní a energeticky vydatné krmivo, které pokryje jeho velký výdej, u pracujících psů v lovecké sezoně obzvlášť. Zároveň má sklon k nadváze, takže je důležité hlídat porce i pamlsky a přizpůsobovat je skutečné aktivitě, protože každé kilo navíc zatěžuje klouby i záda. Denní dávku je vhodné rozdělit do dvou porcí. Kvůli dlouhým, svěšeným uším se vyplatí volit misku, do které si je pes nenamáčí, nebo mu je při krmení přichytit.

Povahou je špringršpaněl veselý, přátelský a nesmírně společenský pes, který překypuje energií a chutí do života. K rodině silně přilne, touží být v její blízkosti a špatně snáší dlouhou samotu, při které se z něj může stát ničivý pes. K dětem, cizím lidem i jiným psům se chová přátelsky, takže z něj není hlídač, jen příchod ohlásí štěkotem. Je chytrý, učenlivý a poslušný, zároveň ho ale silný lovecký pud táhne za každou zajímavou stopou, s čímž je nutné počítat hlavně venku. Bázlivost ani agresivita k plemeni nepatří; u nevhodně odchovaných jedinců, hlavně z některých výstavních linií, se ale mohou objevit povahové problémy, proto se vyplatí vybírat štěně od chovatele, který dbá na povahu rodičů.

Srst střední délky s třásněmi vyžaduje pravidelnou péči: doporučuje se pročesávat ji několikrát týdně, aby se netvořily uzly a plsť, a zhruba dvakrát ročně přistřihnout; časté koupání se naopak nedoporučuje. Největší pozornost si žádají dlouhé svěšené uši, ve kterých se snadno drží vlhkost a nečistoty a které jsou náchylné k zánětům; je dobré je pravidelně kontrolovat, čistit a odstraňovat z nich přebytečnou srst kvůli lepšímu proudění vzduchu. Klíčový je ovšem pohyb: jako pracovní slídič potřebuje denně nejméně dvě hodiny vydatného vyžití, ideálně běh, aport, plavání nebo psí sporty. Bez dostatečného vyběhání se nudí a dokáže pořádně zřídit byt i zahradu.

Anglický špringršpaněl je celkově zdravé plemeno, které ovšem má několik dědičných dispozic, na něž by odpovědný chovatel měl testovat. Nejčastějším praktickým problémem jsou záněty zvukovodu způsobené dlouhýma svěšenýma ušima. Ze zrakových vad je plemeno náchylné k progresivní retinální atrofii (dědičnému odumírání sítnice vedoucímu ke slepotě), dále k šedému zákalu a zelenému zákalu (glaukomu). Vyskytuje se dysplazie kyčelního i loketního kloubu (vývojová vada kloubu vedoucí k bolestem a artróze) a z metabolických poruch deficit fosfofruktokinázy (dědičná porucha zpracování cukru projevující se slabostí a chudokrevností) a fukosidóza. Na většinu těchto onemocnění existují DNA testy. Sklon k nadváze zdraví dále zhoršuje. Při dobré péči se plemeno dožívá zhruba 12 až 14 let.

Anglický špringršpaněl je celkově zdravé plemeno, které ovšem má několik dědičných dispozic, na něž by odpovědný chovatel měl testovat. Nejčastějším praktickým problémem jsou záněty zvukovodu způsobené dlouhýma svěšenýma ušima. Ze zrakových vad je plemeno náchylné k progresivní retinální atrofii (dědičnému odumírání sítnice vedoucímu ke slepotě), dále k šedému zákalu a zelenému zákalu (glaukomu). Vyskytuje se dysplazie kyčelního i loketního kloubu (vývojová vada kloubu vedoucí k bolestem a artróze) a z metabolických poruch deficit fosfofruktokinázy (dědičná porucha zpracování cukru projevující se slabostí a chudokrevností) a fukosidóza. Na většinu těchto onemocnění existují DNA testy. Sklon k nadváze zdraví dále zhoršuje. Při dobré péči se plemeno dožívá zhruba 12 až 14 let.

Anglický špringršpaněl je ideální pro aktivní lidi a rodiny, kteří mu dokážou dát každý den dostatek pohybu a smysluplného zaměstnání. Sedne běžcům, cyklistům, turistům a milovníkům psích sportů i myslivcům, kteří ocení jeho lovecké kvality. Díky přátelské a společenské povaze je skvělým společníkem do rodin s dětmi a při zajištěném vyžití zvládne i život v bytě. Naopak se nehodí k lidem se sedavým způsobem života ani tam, kde by trávil dlouhé hodiny sám, protože se pak nudí a ničí. Před pořízením je dobré počítat s péčí o srst a uši, se silným loveckým pudem a hlavně s výběrem chovatele: kvůli dědičným vadám i ojedinělým povahovým problémům je namístě vybírat štěně od chovatele, který testuje zdraví i povahu rodičů.

Španělé, předci špringršpaněla, patří k nejstarším loveckým psům a jejich jméno napovídá, že původně přišli ze Španělska. Psi podobní dnešnímu špringršpanělovi se v Anglii připomínají už ve 14. století; plemeno vzniklo v hrabství Norfolk křížením field španěla s dalšími dlouhosrstými psy, podle čehož se mu dříve říkalo norfolský španěl. Jeho úkolem bylo vyhledat a vyplašit zvěř, kterou lovci chytali do sítí, s dravcem nebo s chrtem, později se z něj stal ceněný aportér pernaté zvěře z vody i ze souše. Od kokršpaněla se špringr oddělil až podle velikosti; oficiální název špringršpaněl se ustálil kolem roku 1900 a v roce 1907 plemeno uznala Mezinárodní kynologická federace. Dodnes se chová ve dvou liniích, pracovní a výstavní.