Anglický setr

Anglický setr bývá pro svou ušlechtilost a jemnou povahu označován za psího aristokrata. Ve Velké Británii ho po staletí šlechtili k vyhledávání pernaté zvěře, kterou při nálezu signalizuje přikrčením k zemi; odtud pochází i jeho jméno (anglicky to set znamená přikrčit se, zalehnout). Je to vášnivý, vytrvalý lovec s vynikajícím čichem, který se ale doma promění v nesmírně přátelského, jemného a laskavého společníka, výjimečně oddaného lidem.

Vzhled

Setr je středně velký až velký pes čistých linií, elegantního vzhledu i pohybu. Tělo je štíhlé, svalnaté a mrštné, s hlubokým hrudníkem a hrdým držením. Hlava je dlouhá a ušlechtilá, nesená vysoko, se zřetelným stopem (přechodem čela v čenichovou partii) a dobře patrným týlním hrbolem. Oči jsou tmavě hnědé s mírným, přátelským výrazem, uši nízko nasazené, dlouhé a pokryté hedvábnou srstí. Typická je dlouhá, jemná, rovná nebo mírně zvlněná srst s třásněmi (praporce na končetinách, kalhoty na stehnech a vlajka na ocase). Zbarvení je vždy na bílém podkladě s jemným stříkáním nebo drobnými skvrnami, kterému se říká belton: modré (černobílé), oranžové, citronové, játrově hnědé nebo trojbarevné s pálením; jemné stříkání po celém těle se cení víc než velké plotny. Psi měří v kohoutku 65 až 68 cm, feny 61 až 65 cm, hmotnost bývá zhruba 23 až 30 kg (standard FCI ji neuvádí).

Vlastnosti a využití

Základním posláním setra je vyhledávání drobné pernaté zvěře, jako jsou koroptve a křepelky. Prohledává rozlehlý terén rychlým, prostorným během a při nálezu zvěř označí typickým vystavením, při kterém se přikrčí k zemi. Tento styl se vyvinul v dobách, kdy se zvěř chytala do sítí a pes musel zůstat nízko, aby honcům nepřekážel. Vedle klasického lovu se dnes díky své vytrvalosti a ochotě uplatňuje i ve psích sportech, jako je agility, canicross, bikejöring nebo coursing, a osvědčuje se i v canisterapii. Rozlišují se pracovní (lovecké) a výstavní linie, které se liší temperamentem i vzhledem.

Podobná plemena

Setra lze nejsnáz zaměnit s ostatními setry, od kterých se liší hlavně zbarvením. Irský setr je jednobarevně kaštanově červený bez stříkání, gordonsetr je černý s pálením a irský červenobílý setr má sytě červené plotny na bílém podkladě místo jemného stříkání typu belton. Od pointra, se kterým sdílí lovecký styl vyhledávání a vystavování, se anglický setr liší dlouhou hedvábnou srstí (pointer je krátkosrstý) a tím, že při značení zvěře spíše přikrčí, kdežto pointer vystavuje vstoje.

Výživa a krmení

Jako aktivní pes potřebuje setr kvalitní krmivo s dostatkem kvalitních živočišných bílkovin, které pokryje jeho energetický výdej, u pracujících psů obzvlášť. U některých jedinců se navíc vyskytuje citlivost na lepek, takže se často doporučuje bezobilné (bezlepkové) krmivo. Pokud se pes dostatečně nevyběhá, snadno přibírá, proto je třeba porce přizpůsobovat skutečné aktivitě a hlídat kondici kvůli zátěži na klouby. Vzhledem k hlubokému hrudníku je vhodné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi po jídle klid, aby se předešlo torzi žaludku (nebezpečnému nafouknutí a přetočení žaludku).

Povahou je anglický setr mimořádně přátelský, jemný a laskavý pes s vyrovnaným temperamentem. K lidem, a zvláště k dětem, se chová něžně, trpělivě a s ohledem, takže je výborným rodinným společníkem; k hlídání se pro svou přívětivost naopak vůbec nehodí, byť příchod návštěvy ohlásí štěkotem. S jinými psy vychází dobře, u koček a drobných zvířat je kvůli loveckému pudu potřeba postupné zvykání. Je citlivý a na hrubost, netrpělivost nebo nepřiměřené tresty reaguje velmi špatně. Zároveň je to vášnivý lovec plný energie: jakmile zavětří zvěř, jde po ní a snadno přestane vnímat okolí, s čímž je nutné počítat hlavně venku.

Dlouhá, hedvábná srst s třásněmi vyžaduje pravidelnou péči. Doporučuje se česat ji několikrát týdně, aby se netvořily uzly a plsť, zvlášť na praporcích a za ušima, a podle potřeby ji upravovat; línání je celoroční a mírné. Pozornost si žádají také dlouhé svěšené uši, které je dobré pravidelně kontrolovat a čistit, dále drápy a zuby. Hlavní nároky plemene ovšem míří k pohybu: jako pracovní ohař potřebuje hodně vyžití, ideálně několik hodin pohybu denně v podobě běhu, dohledávky nebo psích sportů. Bez dostatečného vyběhání se nudí a hledá si vlastní zábavu. Kvůli loveckému pudu je rozumné pouštět ho z vodítka jen v bezpečném prostoru a dbát na nácvik přivolání.

Setr je chápavý, snaživý a dobře cvičitelný, k výcviku ale potřebuje trpělivost a citlivé vedení. Protože je jemný a přecitlivělý na hrubost, nejlépe reaguje na klidnou, laskavou a důslednou práci postavenou na pozitivní motivaci; tvrdost a křik ho jen rozhodí. Zásadní je včasná socializace hned od štěněčího věku a nácvik spolehlivého přivolání, protože setr má sklon jít za pachem. Jako společník je při dostatku pohybu zvladatelný i pro méně zkušené majitele. Skutečný lovecký výcvik je naopak náročný a vyžaduje zkušenost, znalost zvěře i vhodné podmínky; nejlépe se ovšem setr učí, když je práce spojená s pohybem a využitím jeho vloh.

Anglický setr je celkově zdravé plemeno, které není nijak výrazně zatíženo dědičnými chorobami. Přesto se u něj mohou objevit dysplazie kyčelního i loketního kloubu (vývojová vada kloubu vedoucí k bolestem a artróze), von Willebrandova choroba (dědičná porucha krevní srážlivosti podobná hemofilii) a snížená funkce štítné žlázy (hypotyreóza). U jedinců s velkým podílem bílé barvy se může vyskytnout vrozená hluchota nebo kožní potíže. Popisuje se také citlivost na lepek a vzácně kožní nádory. Jako pes s hlubokým hrudníkem je navíc ohrožen torzí žaludku. Při dobré péči se plemeno dožívá zhruba 12 až 14 let. Odpovědný chovatel testuje rodiče na kyčle a další dědičné vady.

Anglický setr je ideální pro aktivní jednotlivce a rodiny, kteří mu dokážou dát každý den dostatek pohybu a nebojí se pravidelné péče o srst. Sedne běžcům, cyklistům, turistům a milovníkům psích sportů i myslivcům, kteří ocení jeho lovecké kvality. Díky nesmírně přátelské a jemné povaze je skvělým společníkem do rodin s dětmi a při zajištěném vyžití se hodí i pro méně zkušené chovatele. Naopak se nehodí k hlídání, do bytu bez dostatku pohybu ani k lidem, kteří by ho nechávali dlouho o samotě, protože se pak nudí a zlobí. Předem je dobré počítat s péčí o dlouhou srst a uši, se silným loveckým pudem (nutnost nácviku přivolání a opatrnosti u koček) a s tím, že pravý lovecký výcvik dá práci.

Předkové setrů, dlouhosrstí ptačí psi, sloužili anglickým lovcům už před staletími. V dobách, kdy se ptáci chytali do sítí a palné zbraně byly nepřesné, měli za úkol nenápadně ukázat, kde se zvěř skrývá, a zalehnout, aby honcům se sítí nepřekáželi. Plemeno pravděpodobně vzniklo křížením pointerů se španěly a dalšími ohaři, s příměsí špringršpaněla. Dlouho se chovalo jen pro lovecké vlastnosti, bez ohledu na vzhled; teprve od 30. let 19. století se chov začal zaměřovat i na barevné rázy. O dnešní podobu elegantního setra se nejvíce zasloužil chovatel Edward Laverack, po němž nese starší název Laverackův setr, a na jeho práci navázal Purcell Llewellin, který dbal na pracovní výkonnost. Poprvé byl anglický setr veřejně předveden na výstavě v Newcastlu roku 1859 a v 80. letech 19. století ho uznali i v USA.