Clumber španěl

Clumber španěl je britský lovecký slídič a největší i nejmohutnější zástupce španělů vůbec. Jméno nese po sídle Clumber Park v Nottinghamshiru, kde ho choval vévoda z Newcastlu; podle tradice se jeho předci dostali do Británie z Francie na sklonku 18. století. Od ostatních španělů se liší podsaditou, robustní stavbou i způsobem práce: postupuje poklidně, rozvážně a vytrvale, s vynikajícím nosem a tichým, soustředěným projevem. Povahou je klidný, důstojný a vlídný, byť k cizím rezervovaný. Dnes patří k málopočetným plemenům a nejčastěji se chová jako společník.

Vzhled

Jde o psa vyvážených proporcí s mohutnou kostrou, který přes svou hmotnost působí aktivně a musí být pevný, fit a schopný každodenní práce; charakteristický je zadumaný výraz. Je nejmohutnějším ze všech španělů, podsaditý, obdélníkového rámce a mocně stavěný, takže na něm je patrný i nezanedbatelný podíl molossoidních předků. Hlava je velká, hranatá a středně dlouhá, přičemž žádná její partie nesmí být nadměrně mohutná; pysky jsou volnější, oči tmavé, mírně zapadlé, s klidným pohledem. Uši jsou velké, ve tvaru vinného listu, nasazené vysoko a nesené svěšeně. Hrudník je hluboký, končetiny krátké a silné. Srst je hustá, hojná, hedvábná a rovná, přiléhavá, s bohatými třásněmi na uších, hrudi, končetinách a břiše. Zbarvení je čistě bílé s citronovými nebo oranžovými znaky, nejčastěji na hlavě a u kořene ocasu; přednost se dává co nejméně skvrnitým psům. Standard neuvádí kohoutkovou výšku, ale hmotnost: psi váží 29,5 až 34 kg, feny 25 až 29,5 kg, přičemž maximum je stanoveno na 36 kg.

Vlastnosti a využití

Vyšlechtěn byl jako slídič, tedy pes, který v hustém porostu vyhledá drobnou zvěř, vypíchne ji lovci do rány a následně přinese. Od ostatních španělů se liší tempem: pracuje pomaleji, rozvážněji a systematicky, zato vytrvale a spolehlivě, a výborně se hodí do hustých krytin, kde jeho poklidný postup nezvěř nevyplaší předčasně. Má vynikající nos a je při práci tichý a soustředěný. Přestože je velmi inteligentní, kvůli rozvážnosti a volnému životnímu tempu se pro náročný sportovní výcvik příliš nehodí. Na pohyb má umírněné nároky, potřebuje ale pravidelné procházky a nejlépe i čichovou práci.

Podobná plemena

Nejblíže má clumber španěl k sussex španělovi, se kterým sdílí podsaditou stavbu a poklidné tempo; sussex je ale menší a nese sytě játrově zlaté zbarvení, kdežto clumber je bílý s citronovými znaky. Od anglického špringršpaněla se odliší mnohem robustnější, zavalitější postavou a kratšíma nohama; špringr je atletický a rychlý. Anglický kokršpaněl je pak výrazně menší a živější. Právě kombinace velké, těžké postavy, bílé srsti s citronovými znaky a zadumaného výrazu je pro clumber španěla nezaměnitelná.

Výživa a krmení

Vhodné je kvalitní krmivo pro velká plemena, přizpůsobené věku a aktivitě psa. Vzhledem ke klidné povaze a robustní stavbě má clumber sklon k nadváze, proto je zásadní hlídat porce i kondici, započítávat pamlsky a psa pravidelně vážit; nadbytečná kila zbytečně zatěžují jeho klouby a záda. U štěňat je důležitý řízený růst, aby se nepřetěžovala vyvíjející se kostra. Jako u větších psů s hlubokým hrudníkem je rozumné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi klid po jídle. Kvůli volnějším pyskům a srsti kolem tlamy je dobré po krmení otřít tlamu.

Povahou je klidný, rozvážný a důstojný pes vlídné a nekonfliktní nátury, který působí až medvědím dojmem. Ke své rodině je oddaný, přítulný a laskavý, s dětmi i jinými psy vychází dobře a nemá sklony ke konfliktům. K cizím lidem je ovšem rezervovaný a zdrženlivý, aniž by byl bázlivý nebo agresivní; navenek působí spíš uzavřeně a vážně. Je velmi inteligentní, ale svéhlavý a hlavně nespěchá, takže má vlastní tempo, kterému se člověk musí přizpůsobit. Málo štěká. Je to prostě klidný, spolehlivý pes, u kterého se toho jen tak něco nerozhází.

Hustou hedvábnou srst s bohatými třásněmi je potřeba pročesávat několikrát týdně, aby se nezacuchala, hlavně za ušima, na břiše a na nohách; plemeno navíc slušně líná. Zvláštní pozornost si žádají velké svěšené uši, které je nutné pravidelně kontrolovat a čistit, a oči, u kterých se kvůli volnějším víčkům snadno objevují potíže. Kvůli pyskům clumber slintá, s čímž je třeba počítat. Na pohyb má umírněné nároky, potřebuje ale pravidelné procházky a nejlépe čichovou práci; hlavně je nutné hlídat, aby nepřibíral, protože nadváha mu zásadně škodí.

Výcvik clumber španěla vyžaduje trpělivost, protože jde o inteligentního, ale rozvážného a svéhlavého psa, který si vše nejprve po svém promyslí a nikam nespěchá. Nejlépe funguje klidný, laskavý a hlavně důsledný přístup s pozitivní motivací; tvrdost i spěch se nevyplácejí a je třeba přizpůsobit se jeho tempu. Vyplatí se socializace od štěněte kvůli jeho rezervovanosti k cizím. Pro náročné psí sporty se plemeno příliš nehodí, o to lépe mu ale svědčí lovecká a čichová práce, při které naplno využije svůj vynikající nos.

Toto plemeno nese několik rizik spojených s jeho stavbou. Poměrně častá je dysplazie kyčelního nebo loketního kloubu (vývojová vada kloubu) a kvůli robustní stavbě a sklonu k nadváze i potíže se zády a klouby. Kvůli volnějším víčkům se objevuje entropium nebo ektropium (vchlípení nebo vyvrácení víčka), kvůli velkým svěšeným uším záněty zvukovodu. U plemene se popisuje i dědičná porucha látkové výměny, deficit pyruvátdehydrogenázy (PDP1), na kterou existuje genetický test. Odpovědný chovatel vybírá zdravé, testované rodiče. Průměrně se clumber španěl dožívá zhruba 10 až 12 let.

Clumber španěl je ideální pro klidné lidi, myslivce i rodiny, které ocení vyrovnaného, vlídného a nekonfliktního psa a nevadí jim jeho pomalejší tempo, péče o srst ani slintání. Díky mírné povaze se hodí k dětem i k jiným psům a při trpělivosti ho zvládne i méně zkušený majitel. Naopak se nehodí pro milovníky dokonalého pořádku, pro ty, kdo hledají rychlého sportovního parťáka, ani do bytu bez dostatečného zázemí. Předem je dobré počítat se sklonem k nadváze, se slintáním a s péčí o uši a oči. Vzhledem k tomu, že jde u nás o málopočetné plemeno, je třeba počítat i s delším hledáním; vybírat je vhodné výhradně štěně po řádně uchovněných rodičích s průkazem původu.

Historie plemene je nejistá, ale pravděpodobně vzniklo v první polovině 19. století. Jedna teorie praví, že vzniklo ve Francii. Ta uvádí, že chovatel Duc de Noailles v době velké francouzské revoluce dal chovatelské stanici vévody z Newcastlu své ceněné španěly, což měli býti předci dnešních clumber španělů; alpští španělé. Ti pak byli křížení s pyrenejskými horskými psy a vznikl clumber španěl. Druhá teorie říká, že clumber španělé pocházejí ze starého typu Bleinheimova španěla, který byl později křížen s jinými psími plemeny z Velké Británie a vznikl clumber španěl. Co je ale jisté, to je vznik jména plemene. Vzniklo od Clumber parku v Nottinghamshire. Místní myslivec a hajný, William Mansell, byl významným šlechtitelem a chovatelem clumber španělů. Milovníkem těchto psů byl i princ Albert, manžel královny Viktorie. Sama královna se o těchto psech zmiňuje ve svém deníku, kde o nich mluví jako o drobných loveckých psech s jemnou srstí, které označuje jako clumber křepeláky. Až do poloviny 19. století mohla clumber španěly chovat pouze šlechta. Právě v této době se clumber španělé rozmohli i mezi obyčejným lidem. Ale během první světové války chov plemene zaznamenal značný úpadek, stejně jako u mnoha jiných psích plemen. Mimo Evropu se plemeno rozšířilo pravděpodobně již v roce 1844, kdy si několik jedinců plemene přivezl do Severní Ameriky poručík Venables. Přesto byl první oficiální export do Severní Ameriky proveden až v roce 1960. V současné době plemeno uznává FCI, UKC i AKC.