Český fousek

Český fousek je naše národní plemeno ohařů a jeden z nejstarších evropských hrubosrstých ohařů vůbec; předky podobných psů zmiňují listiny už ze 14. století, kdy podle dochovaného dokumentu daroval tři psy zvané Canis bohemicus sám Karel IV. Před první světovou válkou byl nejrozšířenějším hrubosrstým ohařem na našem území, válka a její následky ho ale přivedly téměř k zániku a ve 20. letech se plemeno muselo regenerovat z několika typických jedinců. Dnes patří k nejpoužívanějším loveckým psům u nás. Je to všestranný, vytrvalý a odolný ohař s nezaměnitelným vousem a povahou, která spojuje pracovní zápal s ochotou spolupracovat.

Vzhled

Jde o středně velkého až velkého hrubosrstého ohaře ušlechtilého vzhledu, téměř čtvercového rámce (poměr výšky k délce zhruba 9:10, feny mohou být o málo delší), který na první pohled působí silně a houževnatě. Hlava je suchá, poměrně dlouhá a úzká a vysoko nasazená. Nezaměnitelné je osrstění hlavy: spodní strana čelistí a pysky jsou pokryté delší a jemnější srstí tvořící vous, po kterém plemeno dostalo jméno, a nad očima vyrůstá výrazné, šikmo vzhůru trčící obočí; čelo, temeno a líce kryje krátká tvrdá srst a uši mají srst krátkou a přiléhavou. Srst je trojího druhu: jemná podsada, krycí srst dlouhá 3 až 4 cm, hrubá, tvrdá a přiléhavá, a mimořádně tvrdé rovné pesíky dlouhé 5 až 7 cm, nejvýraznější na hrudi, hřbetě, slabinách a lopatkách. Ocas nesmí tvořit kartáč. Přípustné barevné rázy jsou tmavý bělouš s plotnami nebo bez nich, hnědák s bíle prokvetlými znaky na hrudi a dolních částech končetin a hnědák beze znaků. Psi měří v kohoutku 60 až 66 cm a váží 28 až 34 kg, feny měří 58 až 62 cm a váží 22 až 28 kg.

Vlastnosti a využití

Standard ho popisuje jako hrubosrstého ohaře všestranného založení, který je díky stavbě těla a typu osrstění velmi vytrvalý, otužilý a odolný a hodí se k práci před výstřelem i po výstřelu, a to i v obtížném terénu a nepříznivém počasí, v honitbách polních, lesních, v bažinách i na vodě. Zvěř spolehlivě vyhledá a vystaví, výborně dohledává po výstřelu a má pevný úchop; na škodnou je ostrý, nikdy ale nesmí být agresivní vůči lidem ani psům. Je dobře voditelný a velmi dobře spolupracuje se svým vůdcem, což z něj dělá jednoho z nejoblíbenějších loveckých psů u nás. Bez lovecké práce nebo srovnatelného vyžití je z něj ovšem frustrovaný pes.

Podobná plemena

Nejsnáze se český fousek zamění s německým drsnosrstým ohařem, se kterým sdílí hrubou srst, vous i všestranné lovecké založení; fousek je ovšem lehčí, ušlechtilejší, s užší hlavou a jinou strukturou srsti se třemi typy chlupu, a barevně se drží béloušů a hnědáků. Podobný je i francouzský korthalsův ohař, který je menší a nese jinou barvu. Od německého krátkosrstého ohaře ho odliší už samotné osrstění. Právě kombinace čtvercového rámce, vousu a šikmo trčícího obočí spolu s trojím typem srsti je pro fouska typická.

Výživa a krmení

Jako velmi aktivní lovecké plemeno potřebuje kvalitní a výživnou stravu pro pracovní psy, přizpůsobenou věku a zátěži, která je v lovecké sezoně vysoká. Množství je třeba přizpůsobovat skutečné aktivitě a hlídat kondici, aby si pes udržel štíhlou, vypracovanou linii. U štěňat je důležitý řízený růst, aby se nepřetěžovaly vyvíjející se klouby. Jako u větších psů s hlubokým hrudníkem je rozumné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi klid před náročným pohybem i po něm, aby se snížilo riziko torze žaludku (nebezpečného nafouknutí a přetočení žaludku).

Povahou je to aktivní, vyrovnaný a dobře ovladatelný pes s oddanou a tvárnou náturou. Ke svému vůdci má silný vztah a výborně s ním spolupracuje, což je jeho největší předností; přestože mu nechybí sebevědomí, snadno se cvičí. Doma je z něj klidný, přítulný společník, který dobře vychází s dětmi i jinými psy a k lidem se chová přátelsky, takže z něj není hlídač. V terénu se ovšem promění v nadšeného, houževnatého a neúnavného lovce, který je na škodnou ostrý; agresivita vůči lidem a psům je u plemene nepřípustná. Špatně snáší nečinnost a odloučení od svého člověka.

O hrubou srst českého fouska je péče poměrně snadná: stačí ji jednou týdně pročesat a podle potřeby trimovat, aby si udržela svou tvrdou strukturu; pozornost si žádá vous, ve kterém zůstávají zbytky jídla a nečistoty. Po práci v terénu je dobré psa prohlédnout kvůli klíšťatům a poraněním a zkontrolovat mu uši a tlapky. Hlavní nároky plemene ovšem míří k pohybu a práci: jde o vytrvalého pracovního ohaře, který potřebuje každodenně hodně pohybu a nejlépe skutečnou loveckou práci. Do bytu se plemeno nehodí, nejlépe mu je u domu se zahradou u aktivního člověka.

Výcvik českého fouska je vděčný, protože jde o inteligentního, tvárného a dobře voditelného psa, který má silnou vazbu na svého vůdce a chce s ním spolupracovat. Nejlépe funguje důsledný a zároveň laskavý přístup s pozitivní motivací; tvrdost není potřeba a plemeni neprospívá. S výcvikem je vhodné začít brzy a vést psa systematicky k loveckým zkouškám, které jsou u tohoto plemene podmínkou chovnosti. Kromě poslušnosti potřebuje fousek hlavně smysluplnou práci: bez lovu nebo srovnatelné náhrady, jako je stopování, dogtrekking nebo jiné náročné aktivity, se nudí a strádá.

Celkově jde o odolné, otužilé a zdravé plemeno, které bylo šlechtěno na výkon v náročných podmínkách. Jako u větších aktivních psů se může objevit dysplazie kyčelního nebo loketního kloubu (vývojová vada kloubu) a kvůli hlubokému hrudníku hrozí torze žaludku (nebezpečné nafouknutí a přetočení žaludku). Vzhledem ke svěšeným uším je vhodné dávat pozor na záněty zvukovodu, obzvlášť u psa, který pracuje ve vodě. Popisují se také oční vady. Odpovědný chovatel vybírá zdravé rodiče a plemeno je díky přísným chovným podmínkám s povinnými zkouškami z výkonu dobře hlídané. Při dobré péči se český fousek dožívá zhruba 12 až 14 let.

Český fousek je ideální pro myslivce a velmi aktivní lidi se zázemím pro velkého psa, kteří mu dopřejí skutečnou loveckou práci nebo srovnatelné vyžití a ocení oddaného, ovladatelného a všestranného parťáka; doma se hodí i k dětem a k jiným psům. Naopak se nehodí do bytu, pro pohodlné nebo často nepřítomné lidi ani pro toho, kdo hledá jen rodinného mazlíčka bez práce, protože nevytížený fousek trpí a zlobí. Předem je dobré počítat s velkou potřebou pohybu, s ostrostí na škodnou a s tím, že jde o plemeno vedené hlavně k lovu. Vybírat je vhodné štěně po zdravých rodičích s průkazem původu a se složenými zkouškami z výkonu.

Předkové českého fouska patří k nejstarším evropským hrubosrstým ohařům a objevují se už hluboko ve středověku; první známá písemná zmínka pochází z roku 1348 a týká se rovnou nejvyšších kruhů, protože podle dochované listiny daroval tři psy zvané Canis bohemicus mladý král Karel IV. Po staletí byl český pes stálou součástí evropských loveckých smeček. V roce 1882 se jeho označení změnilo na český ohař a začaly první pokusy o sestavení standardu; dnešní jméno dostal o čtyři roky později a první chovatelský klub vznikl v roce 1896. Za Rakouska Uherska chov velmi utrpěl a po první světové válce plemeno téměř zaniklo; obnova začala v roce 1924 a základ moderního standardu byl položen v roce 1931. Mezinárodní kynologická federace plemeno uznala v roce 1964. Dnes zaujímá druhé místo mezi loveckými plemeny používanými v České republice a na Slovensku. FCI ho vede pod číslem 245.