Francouzský brak

Francouzský ohař krátkosrstý gaskoňského typu, známý i jako francouzský brak, patří k nejstarším krátkosrstým ohařům vůbec a bývá označován za pradávný typ, ze kterého vzešla většina dnešních krátkosrstých ohařů. Pochází z jihozápadní Francie a centrálních Pyrenejí, kde se udržel v původní čisté podobě. Plemeno se vyskytuje ve dvou typech: velkém gaskoňském a malém pyrenejském, přičemž každý má vlastní standard a je uznán jako samostatné plemeno. Gaskoňský typ je větší, robustnější a s volnější kůží. Je to vytrvalý a odolný lovecký pes, který se snadno vede a je vděčný za práci v jakémkoli terénu.

Vzhled

Jde o středně velkého až velkého ohaře brakoidního typu, vznešeného vzhledu, silného, nikoli však přehnaně těžkého, se silnými končetinami; feny jsou celkově jemnější. Kůže je pružná a poněkud volnější, což je jeden ze znaků, kterými se gaskoňský typ odlišuje od pyrenejského. Hlava je výrazně modelovaná, ale ne hrubá, s téměř plochou nebo jen mírně klenutou lebkou a stopem (přechodem čela v čenichovou partii), který není ani nezřetelný, ani příliš výrazný; nosní hřbet je široký a rovný, nos velký a hnědý se široce otevřenými nozdrami. Pysky jsou převislé, takže tlama působí hranatě. Uši jsou nasazené ve výši oční linie, středně dlouhé a mírně zvlněné, natažené dopředu dosahují ke špičce nosu. Srst je hustá a spíše hrubá, na hlavě a uších jemnější. Zbarvení je kaštanově hnědé, kaštanově hnědé s bílou, silně bíle kropenaté nebo s pálenými znaky. Kohoutková výška se pohybuje mezi 56 a 69 cm (ideál 61 až 63 cm), přičemž feny jsou menší než psi, hmotnost bývá 24 až 32 kg.

Vlastnosti a využití

Jde o klasického ohaře, tedy stavěcího psa, který zvěř vyhledá, pevně vystaví a po výstřelu přinese; standard u něj vyzdvihuje výborný čich, jistotu vystavování a vrozenou chuť aportovat. Používá se před výstřelem i po něm a je pověstný odolností vůči počasí i vytrvalostí: dobře pracuje v poli, v lese, v houštinách i v horách. Zároveň je snadno vedený, učenlivý a silně vázaný na svého vůdce, což z něj dělá vděčného pracovního partnera. Kromě myslivosti se uplatní i v čichových sportech a jako společník aktivních lidí, potřebuje ale hodně pohybu a nejlépe skutečnou práci.

Podobná plemena

Nejbližším příbuzným je francouzský ohař krátkosrstý pyrenejského typu, tedy druhá varieta téhož plemene, která je ale menší a lehčí, s jemnější a kratší srstí, užší tlamou, kratšíma ušima a bez laloku na krku; obě variety mají vlastní standard. Zbarvením a stavbou připomíná gaskoňský typ i německého krátkosrstého ohaře, který je ovšem lehčí a jinak modelovaný, nebo burgoského ohaře. Právě velký vzrůst, kaštanově hnědé zbarvení s bílou, převislé pysky a poněkud volnější kůže jsou pro gaskoňský typ typické.

Výživa a krmení

Jako velké a aktivní lovecké plemeno potřebuje kvalitní a výživnou stravu pro pracovní psy, přizpůsobenou věku a zátěži, která je v lovecké sezoně vysoká. Množství je třeba přizpůsobovat skutečné aktivitě a hlídat kondici, aby si pes udržel štíhlou, vypracovanou linii. U štěňat je důležitý řízený růst, aby se nepřetěžovala vyvíjející se kostra a klouby. Jako u větších psů s hlubokým hrudníkem je rozumné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi klid před náročným pohybem i po něm, aby se snížilo riziko torze žaludku (nebezpečného nafouknutí a přetočení žaludku).

Povahou je to vstřícný, inteligentní a poslušný pes vyrovnané, neagresivní nátury, který se rychle a snadno učí a je dosti zvídavý. Ke svému vůdci má silnou vazbu a rád s ním spolupracuje, což je jeho velká přednost. Doma je klidný a přítulný, k dětem se chová vlídně, s jinými psy vychází dobře a k lidem je otevřený, takže z něj není hlídač. V terénu se promění v náruživého, vytrvalého lovce s výborným nosem a chutí aportovat. Je odolný vůči nepohodě a houževnatý, přitom citlivý na hrubé zacházení; dlouhou samotu a nečinnost nese špatně.

O krátkou srst francouzského ohaře je péče minimální, stačí ji jednou týdně přejet kartáčem nebo gumovou rukavicí. Pravidelnou pozornost si žádají svěšené uši, které je potřeba kontrolovat a čistit, aby nedocházelo k zánětům, a po práci v terénu je dobré psa prohlédnout kvůli poraněním a klíšťatům; kvůli převislým pyskům může pes občas slintat. Hlavní nároky ovšem míří k pohybu a práci: potřebuje každodenní vydatný pohyb a nejlépe skutečnou loveckou práci nebo čichové sporty. Do bytu se nehodí, nejlépe mu je u domu se zahradou u aktivního člověka.

Výcvik francouzského ohaře je vděčný, protože jde o inteligentního, poslušného a snadno vedeného psa se silnou vazbou na svého člověka, který se rychle a rád učí. Zásadní je přitom přístup: plemeno nevyžaduje tvrdou výchovu, plně postačí důslednost a klidné, laskavé vedení s pozitivní motivací. S výcvikem je vhodné začít brzy a vést psa k loveckým zkouškám. Kromě poslušnosti potřebuje hlavně smysluplnou práci; bez lovu nebo srovnatelné náhrady, jako je stopování, dohledávka nebo dogtrekking, se nudí a strádá.

Celkově jde o robustní, odolné a otužilé plemeno, u kterého je právě pevné zdraví a odolnost jednou z nejvýraznějších charakteristik. Jako u větších aktivních psů se může objevit dysplazie kyčelního nebo loketního kloubu (vývojová vada kloubu) a kvůli hlubokému hrudníku hrozí torze žaludku (nebezpečné nafouknutí a přetočení žaludku). Vzhledem ke svěšeným ušim je vhodné dávat pozor na záněty zvukovodu. Vzhledem k málopočetnosti plemene je namístě dbát na zodpovědný chov a příbuznost. Odpovědný chovatel vybírá zdravé rodiče. Při dobré péči se toto plemeno dožívá zhruba 12 až 14 let.

Francouzský ohař gaskoňského typu je ideální pro myslivce a aktivní lidi se zázemím pro velkého psa, kteří mu dopřejí skutečnou loveckou práci nebo srovnatelné vyžití a ocení odolného, vytrvalého a snadno vedeného parťáka, který se doma hodí i k dětem a k jiným psům. Díky vstřícné povaze ho zvládne i méně zkušený myslivec. Naopak se nehodí do bytu, pro pohodlné nebo často nepřítomné lidi ani pro toho, kdo hledá jen rodinného mazlíčka bez práce. Předem je dobré počítat s velkou potřebou pohybu a s citlivostí na hrubé zacházení. Vzhledem k tomu, že jde o velmi vzácné plemeno, je třeba počítat i s obtížným sháněním; vybírat je vhodné po zdravých rodičích s průkazem původu.

Francouzský krátkosrstý ohař patří k nejstarším krátkosrstým ohařům Francie a jeho původ sahá do středověku; jeho předky popisoval už Gaston Phoebus, hrabě z Foix. Traduje se, že právě z těchto psů vzešla většina dnešních krátkosrstých ohařů. Základem byli těžcí a pomalejší stavěcí psi z jihozápadní Francie, z Gaskoňska a okolí, ze kterých se zhruba od roku 1830 vyčlenily dva typy: velký gaskoňský a malý pyrenejský. Oba se udržely v původní čisté podobě v jihozápadní Francii a v centrálních Pyrenejích. V roce 1850 se začala organizovat francouzská kynologie a plemeno dostalo dnešní jméno, v roce 1883 ho podrobně popsal autor Espée de Sélincourt a kolem roku 1880 převzal chov pan Sénac Lagrange. Oficiální standard gaskoňského typu byl ustaven v roce 1949. Dnes jde o málopočetné plemeno, které se mimo Francii vyskytuje jen zřídka. FCI ho vede pod číslem 133.