Auvergneský ohař

Auvergneský ohař (francouzsky braque d'Auvergne) je starobylý francouzský krátkosrstý ohař z oblasti Cantal v Auvergne, kde se chová už přes dvě století. Vyšlechtili ho lovci jako všestranného stavěcího psa, který dokáže celý den pracovat i v nejtěžším terénu; poznávacím znamením je jeho nezaměnitelná černobílá, modře mramorovaná srst a černá hlava. Povahou je klidný, jemný a přátelský, chytrý a učenlivý, s velmi jemným nosem. Přestože je to náruživý lovec, dobře se přizpůsobí i životu v rodině. Kdysi ho choval i francouzský král Ludvík XIV., dnes jde ale o poměrně vzácné plemeno.

Vzhled

Jde o středně velkého, kompaktního a silného psa se silnou kostrou a dobře vyvinutým svalstvem, který přesto není těžkopádný a zachovává si elegantní, brakoidní typ s lehkým pohybem. Délka těla se zhruba rovná kohoutkové výšce, hrudník je hluboký asi do poloviny výšky. Hlava je dlouhá a ušlechtilá, s linií mozkovny a nosního hřbetu lehce rozbíhavými dopředu (typické pro brakoidy), nos je vždy černý a velký s otevřenými nozdrami. Kůže je mírně volná a pokrytá krátkou, lesklou srstí. Zbarvení je jediné: černé s bílým stříkáním různé intenzity, podle kterého se rozlišuje typ více stříkaný a typ modrého bělouše. Hlava má být černá, ideálně s bílou lysinkou dělící masku. Psi měří v kohoutku 57 až 63 cm, feny 53 až 59 cm; hmotnost standard neuvádí, v praxi bývá zhruba 22 až 28 kg.

Vlastnosti a využití

Jde o všestranného loveckého psa, který zastane práci prakticky všech skupin loveckých psů kromě norování. Zvěř umí vyhledat, pevně vystavit i přinést a se svým vynikajícím čichem spolehlivě najde zvěř ukrytou i v nepřehledném terénu. Pracuje střídavě klusem a cvalem, takže jeho hledání není nejrychlejší, o to je ale důkladnější. Je to specialista na drobnou pernatou zvěř, poradí si ale i s králíky, zajíci nebo srnčí zvěří a nevadí mu ani trnité porosty. Miluje vodu a s nadšením z ní aportuje kachny. Při práci udržuje kontakt s vůdcem, přitom si zachovává jistou samostatnost.

Podobná plemena

Patří mezi francouzské krátkosrsté ohaře (braky), se kterými sdílí brakoidní typ i loveckou práci; od příbuzných, jako je francouzský ohař gaskoňského a pyrenejského typu, bourbonnaiský nebo ariégeský ohař, se ale odlišuje svým jediným, nezaměnitelným černobílým (modře mramorovaným) zbarvením s černou hlavou. Německý krátkosrstý ohař má podobné všestranné využití, bývá ale hnědě zbarvený nebo hnědě mramorovaný. Od anglických stavěčů, jako je pointer, se auvergneský ohař liší kontinentálním, robustnějším typem a stylem práce.

Výživa a krmení

Jako aktivní lovecký pes potřebuje auvergneský ohař kvalitní krmivo, které pokryje jeho energetický výdej, přizpůsobené věku a zátěži; v lovecké sezoně obzvlášť. Jako u psů s hlubokým hrudníkem je rozumné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi klid před náročným pohybem i po něm, aby se předešlo torzi žaludku (nebezpečnému nafouknutí a přetočení žaludku). U méně vytížených jedinců je naopak potřeba hlídat kondici, aby pes nepřibíral a nezatěžoval si klouby.

Povahou je auvergneský ohař klidný, vyrovnaný, jemný a přátelský pes, který se výborně přizpůsobí životu v rodině. Je inteligentní, vnímavý a učenlivý, rád svému člověku vyhoví a je také hravý, i když ne přehnaně. Dominance a agresivita mu nejsou vlastní, agresivita se dokonce považuje za hrubou vadu. S dětmi má díky své klidné povaze dobrý vztah a velmi dobře vychází i s jinými psy, takže ho lze chovat i ve smečce. K cizím lidem se ale chová spíš odměřeně. Kvůli silnému loveckému pudu je opatrnost namístě u soužití s drobnými zvířaty, která má sklon pronásledovat.

O krátkou srst auvergneského ohaře je péče snadná: stačí ji občas přejet kartáčem, koupat je potřeba jen zřídka. Vzhledem k tomu, že rád pracuje ve vodě a má svěšené uši, je dobré pravidelně kontrolovat a čistit uši, ve kterých se snadno drží vlhkost. K základní péči patří i drápy a zuby. Hlavní nároky plemene ovšem míří k pohybu: jde o vytrvalého a náruživého lovce, který potřebuje hodně pohybu a smysluplné práce, ideálně lov nebo náhradní zaměstnání, jako je stopování, aport nebo práce ve vodě. Pro pohodlné lidi se auvergneský ohař nehodí.

Výcvik je vděčný, protože jde o inteligentního, vnímavého a učenlivého psa, který se rychle učí a rád vyhoví. Výchova stojí hlavně na rozvíjení jeho vrozených vloh k vyhledávání, vystavování a aportování. Nejlépe funguje klidné, přátelské a důsledné vedení a pozitivní motivace; násilí ani tvrdé tresty k jeho výcviku v žádném případě nepatří a jsou kontraproduktivní. Díky vyrovnané a nedominantní povaze ho zvládne i méně zkušený majitel, pokud mu dá dost pohybu a práce. Počítat je třeba s loveckým pudem, proto se vyplatí věnovat se i přivolání.

Celkově jde o zdravé a odolné plemeno, které bylo po generace šlechtěno hlavně pro pracovní vlastnosti; podrobnějších zdravotních studií je u tohoto vzácného plemene méně. Jako u středně velkých loveckých plemen se může objevit dysplazie kyčelního kloubu (vývojová vada kloubu vedoucí k bolestem a artróze). Vzhledem ke svěšeným uším a časté práci ve vodě bývá náchylnější k zánětům zvukovodu, na které je dobré dávat pozor. Odpovědný chovatel vybírá zdravé, testované rodiče. Při dobré péči se plemeno dožívá zhruba 12 až 14 let.

Auvergneský ohař je ideální pro aktivní lidi, nejlépe myslivce, kteří v něm hledají všestranného a spolehlivého loveckého psa a zároveň klidného, přátelského rodinného společníka. Sedne aktivním rodinám a jednotlivcům, kteří mu dokážou dát dostatek pohybu a smysluplné práce a ocení jeho jemnou, nedominantní povahu; díky ní se hodí i pro méně zkušené majitele a snese se dobře i v soužití s dalšími psy. Naopak se nehodí pro pohodlné a často nepřítomné lidi ani do bytu bez dostatku vyžití; bez lovu potřebuje náhradní zaměstnání. Kvůli loveckému pudu je opatrnost namístě u drobných zvířat. Protože jde o vzácné plemeno, může sehnání štěněte chvíli trvat.

Původ auvergneského ohaře není zcela jasný a existuje o něm několik teorií. Podle jedné přivezli první psy do Francie kolem roku 1798 maltézští rytíři z Malty, podle druhé vzniklo plemeno křížením starých brakoidních psů s galskými pointery. Za nejpravděpodobnější se ale považuje, že jde o původní regionální plemeno z oblasti Auvergne, vytvořené dlouhodobou selekcí zaměřenou na pracovní vlohy i na jeho zvláštní stříkané zbarvení, dobře viditelné v terénu. Plemeno se v oblasti Cantal chová prokazatelně už přes dvě století a choval ho i francouzský král Ludvík XIV.; zachycuje ho i jedna z maleb malíře Desportese. Dnes se rozšiřuje z rodné Francie i do Španělska, Belgie, Itálie a Německa a objevuje se i v Česku, na výstavách i na loveckých zkouškách.