Boykin španěl

Boykin španěl (boykin spaniel) je středně velké americké lovecké plemeno z Jižní Karolíny, kde ho na počátku 20. století vyšlechtili lovci k lovu divokých krocanů a kachen v bažinatém terénu. Je to všestranný a nadšený lovecký pes, který stejně dobře pracuje na souši i ve vodě: dohledává a vyráží zvěř a je z něj vynikající aportér, kterému k dokonalému plavci pomáhají i plovací blány mezi prsty. Nezaměnitelný je sytě čokoládově hnědou srstí. Přes svůj pracovní zápal je to zároveň přátelský, oddaný a učenlivý rodinný pes. V Jižní Karolíně je dokonce státním psem, u nás je ale zcela vzácný.

Vzhled

Jde o středně velkého, pevně stavěného, ale hbitého psa mírně obdélníkového rámce, který působí silně, aniž by byl těžkopádný. Velikostí stojí mezi anglickým kokršpanělem a springer španělem, je ale mohutnější. Hlava je typicky španělská, s dlouhýma svěšenýma ušima porostlýma delší srstí, oči jsou tmavě hnědé až jantarové s přátelským výrazem, nos hnědý. Mezi prsty má plovací blány, které z něj dělají skvělého plavce. Ocas bývá tradičně kupírovaný. Srst je středně dlouhá, plochá až mírně zvlněná, s lehkými třásněmi na uších, hrudi, nohách a břiše; někteří jedinci mají na hlavě chomáček delší srsti. Zbarvení je jednobarevné, sytě čokoládově hnědé (játrové) v různých odstínech, výjimečně s malou bílou skvrnou na hrudi. Psi měří v kohoutku zhruba 39 až 46 cm a váží 14 až 18 kg, feny měří 36 až 42 cm a váží 11 až 16 kg.

Vlastnosti a využití

Především jde o všestranného loveckého psa, vyšlechtěného k práci v bažinách jihovýchodu USA. Zvěř dokáže vystopovat, vyrazit a spolehlivě zaaportovat, a to jak na souši, tak ve vodě, kde vyniká jako neúnavný plavec. Vyznačuje se bezmeznou chutí pracovat, energií a vytrvalostí a dobře snáší i horko. Kromě lovu se z něj snadno stává příjemný rodinný pes, protože přechod z pole do domácnosti zvládá bez problémů. Klíčem k jeho spokojenosti je pohyb a práce: potřebuje hodně pohybu, nejlépe i plavání a aktivity, při kterých může využít energii i chuť aportovat.

Podobná plemena

Vzešel z loveckých španělů a nejblíž má k anglickému kokršpanělovi, od kterého se liší větší a mohutnější stavbou a jednobarevnou čokoládovou srstí. Podobný je i o něco větší anglický springer španěl, který je ale obvykle vícebarevný. Sytě hnědým zbarvením a zálibou ve vodě může připomínat i menšího čokoládového labradora nebo některé vodní retrívry a španěly. Právě kombinace střední velikosti, jednobarevné čokoládové srsti a plovacích blan je pro boykin španěla typická.

Výživa a krmení

Jako aktivní lovecké plemeno potřebuje kvalitní, výživnou stravu pro aktivní psy, přizpůsobenou věku a pracovní zátěži, která je v lovecké sezoně vysoká. Množství je třeba přizpůsobovat skutečné aktivitě a hlídat kondici, aby si pes udržel štíhlou, vypracovanou linii. U štěňat v růstu je vhodné nepřetěžovat vyvíjející se klouby a nepřekrmovat. Pamlsky z výcviku, kterého bývá u loveckého plemene hodně, je dobré započítat do denní dávky.

Povahou je to přátelský, veselý a nadšený pes, který nade vše touží vyhovět svému člověku a je silně vázaný na lidskou společnost. Ke své rodině je oddaný a mazlivý, dobře vychází s dětmi i jinými psy a k lidem je otevřený a vstřícný, i když se doporučuje včasná socializace. Je bystrý, učenlivý a snadno ovladatelný, s obrovskou chutí pracovat a plavat. Má silný lovecký a aportovací pud a překypuje energií, takže potřebuje být zaměstnaný. Dlouhou samotu snáší špatně, protože chce být se svými lidmi. Je to prostě pohodový, přátelský parťák, který stejně rád loví, jako odpočívá doma.

O středně dlouhou srst boykin španěla je péče poměrně snadná, patří k takzvaným wash and wear psům: stačí ji zhruba jednou týdně pročesat, hlavně třásně na uších, hrudi a nohách, a případně lehce zastřihnout, nikdy ne oholit. Zvláštní pozornost si žádají dlouhé svěšené uši, které je jako u vodních psů potřeba pravidelně kontrolovat a čistit, protože se v nich snadno drží vlhkost a zanítí se. Hlavní nároky plemene ovšem míří k pohybu: boykin španěl potřebuje hodně pohybu, nejlépe i možnost zaplavat si, a nějaké zaměstnání, jinak se nudí. Kvůli loveckému pudu je na vycházkách jistější pod kontrolou.

Výcvik boykin španěla je vděčný, protože jde o inteligentního, ochotného a snadno ovladatelného psa, který se rád učí a chce svému člověku vyhovět. Nejlépe funguje laskavý, důsledný přístup s pozitivní motivací; osvědčí se začít se základní poslušností brzy. Vzhledem k jeho energii a pracovnímu založení je zásadní dopřát mu dostatek pohybu a smysluplné činnosti, ať už lovu, aportování, plavání, nebo psích sportů, jinak se nudí. Důležitá je i včasná socializace. Boykin španěl je vděčný žák, kterého práce baví a naplňuje.

Celkově jde o zdravé plemeno, počítat je ale třeba s několika sklony. Objevit se může dysplazie kyčelního kloubu (vývojová vada kloubu), oční choroby, jako je šedý zákal (katarakta) nebo progresivní atrofie sítnice (postupné slepnutí), a srdeční onemocnění. Specifickým dědičným problémem je u něj takzvaný kolaps vyvolaný zátěží (EIC), kdy pes po intenzivní námaze zkolabuje; na tuto vlohu existuje test. Kvůli svěšeným uším bývá náchylnější k zánětům zvukovodu. Zodpovědní chovatelé rodiče na tyto vlohy vyšetřují. Vybírat je proto vhodné štěně po zdravých, testovaných rodičích. Při dobré péči se boykin španěl dožívá zhruba 14 až 16 let.

Boykin španěl je ideální hlavně pro aktivní lidi a myslivce, kteří milují pohyb a přírodu a dopřejí mu dostatek pohybu, nejlépe včetně plavání a lovecké nebo aportovací práce; ocení oddaného, přátelského a učenlivého psa, který se skvěle hodí i do rodiny s dětmi a k jiným psům. Naopak se nehodí pro pohodlné nebo často nepřítomné lidi ani do bytu bez dostatečného vyžití, protože překypuje energií a špatně snáší samotu. Předem je dobré počítat s jeho velkou potřebou pohybu a se zálibou ve vodě. Vzhledem k tomu, že jde u nás o zcela vzácné plemeno, je třeba počítat i s obtížným sháněním; vybírat je vhodné od zodpovědného chovatele, který testuje zdraví rodičů.

Boykin španěl vznikl na počátku 20. století v americké Jižní Karolíně. Podle tradice se malý zatoulaný pes objevil u jednoho kostela ve městě Spartanburg a ujal se ho pan Boykin, po kterém plemeno nese jméno. Lovci z něj cíleným chovem vyšlechtili všestranného loveckého psa uzpůsobeného práci v bažinách, hlavně k lovu divokých krocanů a kachen; sytě hnědá srst mu podle pověsti sloužila jako maskování. V roce 1977 vznikla Boykin Spaniel Society, United Kennel Club plemeno uznal v roce 1985 a americký kynologický klub (AKC) v roce 2009. Od roku 1984 je boykin španěl státním psem Jižní Karolíny. Mimo Spojené státy zůstává vzácný.