Bourbonský brak

Bourbonský ohař krátkosrstý (francouzsky braque du Bourbonnais, u nás známý i jako burbonský brak) je středně velký francouzský ohař typu braky z historické provincie Bourbonsko. Doložený je už roku 1598, kdy ho staří autoři popisovali jako příjemného loveckého druha rustikálního vzhledu i zdraví. Vyniká loveckou vášní, obratností a schopností přizpůsobit se nejrůznějším terénům i druhům zvěře. Nezaměnitelný je jemně kropenatou srstí, které se poeticky říká barva vinné sedliny nebo broskvového květu, a často vrozeně krátkým ocasem či bezocasostí. Doma je z něj mírný, jemný a oddaný pes, který se hodí i k menším dětem. Patří ovšem ke vzácným plemenům.

Vzhled

Jde o středně velkého, kompaktního a dobře osvaleného psa téměř čtvercového rámce, který přes svou robustnost nepostrádá noblesu a ladnost; feny bývají jemnější a elegantnější. Délka těla je stejná nebo o málo větší než kohoutková výška a hrudník je hluboký zhruba do poloviny výšky psa. Hlava je hruškovitého tvaru, se zaoblenou lebkou a dobře znatelným stopem (přechodem čela v čenichovou partii); čenichová partie je o něco kratší než mozkovna. Nos má široce otevřené nozdry a nikdy nesmí být černý, vždy odpovídá odstínu srsti. Oči jsou velké, kulaté a výrazné, uši středně dlouhé a svěšené. Zvláštností plemene je ocas: často se pes rodí s velmi krátkým ocasem nebo zcela bez něj, což způsobuje přirozená mutace stejná jako u bretaňského ohaře. Srst je krátká a jemná, na hřbetě může být delší a tvrdší. Zbarvení je bílé, po celém těle jemně kropenaté hnědou (barva vinné sedliny) nebo plavou (barva broskvového květu); rozsáhlé barevné plochy jsou nežádoucí. Psi měří v kohoutku 51 až 57 cm a váží 18 až 25 kg, feny měří 48 až 55 cm a váží 16 až 22 kg.

Vlastnosti a využití

Především jde o všestranného a přizpůsobivého ohaře, kterého lovecká vášeň a inteligence uzpůsobily práci v nejrůznějších terénech a na různé druhy zvěře. Pracuje s velkým nasazením, ale nevzdaluje se příliš daleko od svého vůdce, což je pro lovce praktické; jeho přirozeným tempem je cval, v hustém porostu klusá. Umí bleskurychle měnit směr i tempo, což se přirovnává k obratnosti pólového koně. Zvěř spolehlivě vyhledá, pevně vystaví a přinese. Kromě myslivosti se díky obratnosti a chuti spolupracovat uplatní i v psích sportech. Aby byl spokojený, potřebuje hodně pohybu a nejlépe skutečnou práci; špatně nese odloučení od rodiny.

Podobná plemena

Toto plemeno patří mezi francouzské braky a nejblíž má k francouzskému ohaři, hlavně k jeho menšímu pyrenejskému typu, od kterého se ale liší jemným kropenatým zbarvením po celém těle a často chybějícím ocasem. Kropenatou srstí a stavbou může připomínat i německého krátkosrstého ohaře, ten je ovšem větší a jinak zbarvený. Vrozeně krátký ocas sdílí s bretaňským ohařem, který je ale dlouhosrstý a menší. Právě jemné kropení barvy vinné sedliny nebo broskvového květu spolu s hruškovitou hlavou a krátkým ocasem je pro bourbonského ohaře typické.

Výživa a krmení

Jako aktivní lovecké plemeno potřebuje kvalitní, výživnou stravu pro aktivní psy, přizpůsobenou věku a pracovní zátěži, která je v lovecké sezoně vysoká. Množství je třeba přizpůsobovat skutečné aktivitě a hlídat kondici, aby si pracovní pes udržel štíhlou, vypracovanou linii. U štěňat v růstu je vhodné nepřetěžovat vyvíjející se klouby a nepřekrmovat. Jako u psů s hlubším hrudníkem je rozumné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi klid před náročným pohybem i po něm. Pamlsky z výcviku je dobré započítat do denní dávky.

Doma je to mírný, jemný a oddaný pes, který se silně upíná na svou rodinu a nejraději je co nejblíž svým lidem; odloučení a samotu nese špatně. K dětem se chová laskavě a snese se i s menšími, k jiným psům je většinou přátelský a k lidem otevřený, takže z něj není hlídač. Při lovu se ovšem promění v nadšeného, soustředěného a vytrvalého pracanta plného vášně. Je inteligentní, bystrý a učenlivý, s velkou chutí spolupracovat, zároveň ale citlivý, takže potřebuje laskavé zacházení a klidné, jisté vedení. Je to vyrovnaný pes, ve kterém se snoubí něžný rodinný společník s náruživým lovcem.

O krátkou, jemnou srst bourbonského ohaře je péče minimální, stačí ji jednou týdně přejet kartáčem nebo gumovou rukavicí. Pravidelně je vhodné kontrolovat svěšené uši, aby v nich nevznikaly záněty, a věnovat pozornost drápkům a zubům. Vzhledem ke krátké a jemné srsti je citlivější na velký chlad, takže v mrazivém a vlhkém počasí se hodí ho chránit. Hlavní nároky plemene ovšem míří k pohybu: je to velmi energický lovecký pes, který potřebuje hodně pohybu, dlouhé vycházky a nejlépe skutečnou práci nebo psí sporty, jinak se nudí a strádá.

Výcvik bourbonského ohaře je vděčný, protože jde o inteligentního, učenlivého psa s velkou chutí vyhovět, který se učí rychle a snadno. Nejlépe funguje laskavý, důsledný přístup s pozitivní motivací; jako citlivé plemeno špatně snáší tvrdost, potřebuje ale jisté a klidné vedení s jasnými pravidly. Vzhledem k jeho energii a loveckému založení je zásadní dopřát mu dostatek pohybu a smysluplné práce, ať už lovu, nebo psích sportů, jinak se nudí. Vyplatí se i socializace a práce na přivolání kvůli loveckému pudu. Práce ho baví a naplňuje, takže z něj je vděčný žák.

Celkově jde o rustikální, zdravé a odolné plemeno, u kterého se popisuje jen málo dědičných problémů. Jako u aktivních středních psů se může objevit dysplazie kyčelního kloubu (vývojová vada kloubu) a vzhledem ke svěšeným uším je vhodné dávat pozor na záněty zvukovodu. Vzhledem k tomu, že plemeno prošlo záchranou z velmi malého počtu jedinců, je jeho genetická základna užší, o to důležitější je zodpovědný chov. Odpovědný chovatel vybírá zdravé rodiče. Při dobré péči se bourbonský ohař dožívá zhruba 10 až 13 let.

Bourbonský ohař je ideální hlavně pro myslivce a aktivní lidi, kteří mu dají dostatek pohybu a nejlépe skutečnou loveckou práci nebo psí sporty a ocení jemného, oddaného a učenlivého psa, který se doma hodí i k dětem a k jiným psům. Díky přátelské a ovladatelné povaze ho při dostatku pohybu zvládne i méně zkušený majitel. Naopak se nehodí pro pohodlné nebo často nepřítomné lidi ani do bytu bez dostatečného vyžití, protože překypuje energií a špatně snáší samotu. Předem je dobré počítat s jeho velkou potřebou pohybu, silnou vazbou na rodinu a citlivostí na chlad. Vzhledem k tomu, že jde u nás o vzácné plemeno, je třeba počítat i s delším hledáním; vybírat je vhodné po zdravých rodičích s průkazem původu.

Bourbonský ohař patří ke starým francouzským brakům; první zmínka o něm pochází z roku 1598 z Přírodopisu Aldrovandiho. Chovali ho lovci v historické provincii Bourbonsko a byl ceněn jako příjemný lovecký druh rustikálního vzhledu i zdraví. První standard sepsal kynologický znalec Delagen a vyšel ve zpravodaji klubu v roce 1930. Tehdejší chovatelé ovšem trvali na vybledlé lilákové barvě a na tom, aby se štěňata rodila s krátkým ocasem, a tak přísný výběr přivedl plemeno na pokraj zániku; mezi lety 1963 a 1973 nebyl do francouzské plemenné knihy zapsán jediný jedinec. Na poslední chvíli plemeno zachránil Michel Comte, který v roce 1970 vyhledal všechny zbývající psy, zahrnul do chovu i křížence a zaměřil se na lovecké schopnosti a vyrovnanou povahu. Nový klub vznikl v roce 1982 a v roce 1985 přišlo uznání francouzskou Centrale Canine; přepracovaný standard byl uznán v roce 1998. Dnes se plemeno chová v malém počtu ve Francii, dalších evropských zemích i v Severní Americe. FCI ho vede pod číslem 179.