Modrý coonhound

Původem americký honič vyšlechtěný pro noční lov mývalů a stopování velké zvěře včetně medvědů a pum. Jde o vytrvalého, ambiciózního psa s mimořádným čichem a charakteristickým hlasitým štěkotem, který se mění podle fáze lovu. Pod pracovní odhodlaností se skrývá oddaná a láskyplná povaha, díky níž si získává srdce i jako rodinný společník.

Vzhled

Svalnatý, dobře stavěný honič sportovního vzhledu. Hlava je široká s výrazným stopem, tlama dlouhá a široká (u psů 23 až 25 cm, u fenek 20 až 23 cm). Oči velké, tmavě hnědé, posazené daleko od sebe, s měkkým, prosebným výrazem. Uši nízko nasazené, dlouhé, zúžené ke špičce. Čenich velký, černý, s otevřenými nosními dírkami. Tělo kompaktní s hlubokým hrudníkem a pevným hřbetem. Srst krátká, středně hrubá, přiléhavá a lesklá. Zbarvení tvoří charakteristický tmavě modrý podklad vzniklý hustým černým žíháním (ticking) na bílém pozadí, což na dálku vytváří dojem námořnicky modré barvy. Hlava a uši jsou převážně černé, pálené znaky nad očima, po stranách tlamy, na hrudi a na končetinách. Tělo by mělo mít více modrého než černého zbarvení.

Vlastnosti a využití

Primárně lovecký pes se specializací na sledování stopy mývalů (treeing), ale schopný stopovat i medvědy, pumy a jinou velkou zvěř. Disponuje jedním z nejlepších čichů mezi honickými plemeny a dokáže sledovat i staré, „vychladlé" stopy. Charakteristický hlas se mění dle situace: hluboké troubení při volném běhu přechází v rytmický, sekavý štěkot při stopování. Uplatňuje se v loveckých zkouškách (field trials), nosework, trackingu a agility.

Podobná plemena

Od černotříslového coonhounda (Black and Tan Coonhound, FCI 300) se liší zbarvením (modrý podklad oproti čistě černému s pálením) a lehčí stavbou těla. Redbone Coonhound je celý červený bez modrého žíhání a bývá popisován jako přátelštější ke cizím lidem. Treeing Walker Coonhound má tříbarevné zbarvení a je považován za rychlejšího, ale méně vytrvalého při sledování starých stop. Velký gaskoňský modrý honič (Grand Bleu de Gascogne), jeden z předků modrého coonhounda, je vyšší, těžší a uznávaný FCI.

Výživa a krmení

Krmivo odpovídající vysoké aktivitě a velké velikosti plemene. U hlubokohrudých psů je zvýšené riziko nadýmání a torze žaludku (GDV), proto se doporučuje rozdělit denní dávku do dvou až tří menších jídel, používat misku na pomalé krmení a vyhnout se intenzivnímu pohybu bezprostředně před jídlem a po něm.

Oddaný a láskyplný pes s výrazným loveckým instinktem. V domácím prostředí je klidný a přítulný, na stopě se však mění v neúnavného a soustředěného pracovníka. Ke své rodině je věrný a citově vázaný, ke cizím lidem bývá zpočátku rezervovaný. S dětmi vychází dobře, ale lépe se hodí k rodinám se staršími dětmi, které respektují jeho prostor. S jinými psy se snáší bez problémů, jelikož byl původně chován ve smečkách. Vůči kočkám a malým zvířatům je však nespolehlivý kvůli silnému loveckému pudu. Je to velmi hlasité plemeno s charakteristickým vytím a štěkotem, což může být problém v hustě osídlených oblastech.

Krátká srst vyžaduje pouze týdenní kartáčování a občasné koupání, zejména po loveckých nebo outdoorových aktivitách. Zvláštní pozornost vyžadují dlouhé, převislé uši, které je třeba pravidelně čistit a kontrolovat, aby nevznikaly bakteriální a kvasinkové infekce. Po pobytu v přírodě kontrola celého těla na klíšťata a drobná poranění. Plemeno potřebuje značný denní pohyb, ideálně jednu až dvě hodiny aktivního běhu, stopování nebo jiné intenzivní činnosti. Bez dostatečného výdeje energie může být destruktivní a nadměrně hlasitý.

Inteligentní, ale nezávisle smýšlející plemeno, které reaguje nejlépe na trpělivý a důsledný přístup s pozitivním posilováním. Socializace by měla začít co nejdříve, ideálně do 16. týdne věku. Na stopě se pes dokáže plně soustředit na čich a ignorovat příkazy, proto je spolehlivé přivolání jedním z nejobtížnějších prvků výcviku. Výcvik odvolání od stopy vyžaduje dlouhodobé, systematické procvičování. Tento honič není pes pro bezpodmínečnou poslušnost, ale s trpělivostí a správnou motivací dosahuje dobrých výsledků v nosework, trackingu a dalších čichových disciplínách.

Celkově robustní plemeno, ale s několika predispozicemi. Nadýmání a torze žaludku (GDV, život ohrožující stav, při kterém se žaludek naplní plynem a může se otočit kolem své osy) je jedním z nejvážnějších rizik u tohoto hlubokohrudého plemene. Dysplazie kyčelního a loketního kloubu (abnormální vývoj kloubů vedoucí k artróze a bolesti) se vyskytuje s různou závažností. Hypotyreóza (snížená funkce štítné žlázy projevující se přibíráním na hmotnosti, letargií a změnami srsti) vyžaduje celoživotní hormonální substituci. Oční onemocnění zahrnují kataraktu (zákal čočky) a progresivní atrofii sítnice (PRA, postupné odumírání sítnicových buněk). Ušní infekce jsou častým problémem kvůli stavbě uší. Coonhound paralýza (vzácné neurologické onemocnění, které se může rozvinout po kontaktu s mývalem, projevující se postupnou slabostí až ochrnutím zadních končetin) je specifická pro lovecké honiče. Doporučeno vyšetření kyčlí (RTG), oční vyšetření, kontrola funkce štítné žlázy a pravidelná preventivní péče o uši.

Pes pro zkušeného, aktivního majitele s přístupem k otevřenému prostoru, ideálně domu se zahradou. Vynikající volba pro lovce, outdoorové nadšence a sportovně založené rodiny se staršími dětmi. Nevhodný do bytu, do husté městské zástavby (hlasitost) ani pro sedavé majitele. Nedoporučuje se do domácností s kočkami nebo malými zvířaty. Nevhodný pro majitele, kteří očekávají tichého, bezpodmínečně poslušného psa. Ideální majitel chápe nezávislou povahu honiče a je ochoten investovat čas do výcviku přivolání a socializace.

Kořeny modrého coonhounda sahají do koloniální Ameriky. Podle tradice začala historie plemene, když markýz de Lafayette daroval Georgi Washingtonovi pět francouzských honičů (Grand Bleu de Gascogne). Tito psi byli následně kříženi s anglickým foxhoundem, americkým foxhoundem a černotříslovým virginským foxhoundem. Výsledné plemeno se formovalo především v Louisianě a okolních jižanských státech jako specialista na noční lov mývalů. Původně byli tito psi považováni za barevnou variantu anglického foxhounda a coonhounda. V roce 1946 je United Kennel Club (UKC) uznal jako samostatné plemeno. Americký kennel klub (AKC) udělil plné uznání v dubnu 2009. Plemeno zůstává nejrozšířenější v jižních státech USA, kde slouží jak jako lovecký pes, tak jako rodinný společník.