Barbet

Barbet (francouzský vodní pes) je starobylé francouzské plemeno, které po staletí sloužilo lovcům jako vodní pracant, hlavně při lovu vodních ptáků. Jméno dostal podle svého výrazného vousu (francouzsky barbe) a proslul hustou, kudrnatou srstí, která ho chrání před chladem i vodou a díky které do vody jde za každého počasí. Povahou je vyrovnaný, přátelský a hravý pes, chytrý, učenlivý a nesmírně vázaný na svého člověka. Patří k předkům řady vodních plemen i pudla, sám ale málem vyhynul a dodnes zůstává vzácný. Dnes se z něj stal příjemný rodinný společník a parťák pro psí sporty.

Vzhled

Jde o středně velkého, rustikálního a dobře stavěného psa se solidní kostrou a svaly, jehož tělo je o něco delší než vysoké. Charakteristická je hustá, dlouhá, vlnitá až kudrnatá srst, která v přirozeném stavu pokrývá celé tělo, může tvořit prameny a působí, že pes vypadá větší, než ve skutečnosti je. Na bradě tvoří dlouhý a bohatý vous, kvůli kterému plemeno dostalo jméno, a padá i přes čelo a oči. Kůže je poměrně silná, což spolu se srstí dává výbornou ochranu proti chladu a vodě. Hlava je kulatá a široká, s výrazným stopem (přechodem čela v čenichovou partii) a spíš hranatou tlamou, uši jsou nízko nasazené, široké a dlouze osrstěné. Zbarvení bývá jednobarevně černé, šedé, hnědé, plavé, pískové nebo bílé, případně skvrnité. Psi měří v kohoutku 58 až 65 cm, feny 53 až 61 cm; hmotnost standard neuvádí, v praxi bývá zhruba 17 až 28 kg.

Vlastnosti a využití

Jde o typického vodního psa, kterého ke stejnojmenné práci předurčuje hustá, voděodolná srst. Jeho úkolem nebylo jen aportování: jako ostatní vodní psi musí zvěř ukrytou ve vegetaci u vody vyhledat, vyplašit a po výstřelu ji dohledat a přinést. Do vody se vrhá s nadšením a za každého počasí, chladu se nebojí. Je vytrvalý, pracovitý a ovladatelný, takže se kromě lovu výborně uplatní i v řadě psích sportů založených na ovladatelnosti a hbitosti, jako je obedience, agility, flyball nebo dogdancing, a také v canisterapii a při vodní záchranařině. Naopak se nehodí na disciplíny s kousáním do rukávu ani jako tažný pes.

Podobná plemena

Nejblíž má barbet k pudlovi, se kterým sdílí část historie i podobnou kudrnatou srst; po staletí byli dokonce považováni za jedno plemeno. Barbet je ovšem pracovní vodní pes rustikálnějšího, robustnějšího rázu s přirozenou, neupravovanou srstí a plným vousem, kdežto pudl se stal spíš elegantním společníkem, kterého se navíc obvykle stříhá do tvarovaných úprav. Velikostí je barbetovi nejblíž velký pudl. Podobnou srstí a vodní specializací připomíná i další vodní plemena, jako je lagotto romagnolo, portugalský nebo španělský vodní pes, se kterými sdílí společný původ.

Výživa a krmení

Zvláštní nároky na krmivo barbet nemá, vhodné je kvalitní krmivo přizpůsobené jeho věku, velikosti a aktivitě; u velmi aktivních jedinců je vhodné krmivo pro psy v zátěži. U štěňat a mladých psů v růstu je důležité nepřekrmovat a dbát na ortopedickou prevenci, aby se nepřetěžovaly vyvíjející se klouby. Množství je třeba přizpůsobovat skutečné aktivitě a hlídat kondici, aby pes nepřibíral a zbytečně si nezatěžoval klouby.

Povahou je vyrovnaný, přátelský a hravý pes, který je nesmírně sociabilní a silně vázaný na svého člověka; nejraději je se svou rodinou a špatně snáší dlouhou samotu. Je inteligentní, aktivní a učenlivý, snadno se cvičí a rád spolupracuje. K dětem je milý a trpělivý, takže se výborně hodí do rodiny, a přátelský bývá i k cizím lidem a jiným psům. Není to hlídač ani ostrý pes, jeho síla je v přítulnosti a chuti do práce. Naprostou vášní je pro něj voda: plavání a práce ve vodě ho dokážou spolehlivě nadchnout a zabavit.

Hlavní nároky barbeta míří k srsti. Hustá kudrnatá srst nepřetržitě roste a snadno se plstnatí, takže potřebuje pravidelné a důkladné pročesávání a čas od času úpravu střihem; bez toho se zacuchá. Zvláštní pozornost si žádají těžké svěšené uši, ve kterých se snadno drží vlhkost a které jsou náchylné k zapaření a zánětu, proto je dobré je pravidelně kontrolovat a čistit, hlavně po koupání. Barbet je aktivní pes s velkou potřebou pohybu; ocení dlouhé procházky, psí sporty a hlavně plavání. Chladu ani vody se nebojí, takže si výlety k vodě užívá za každého počasí.

Výcvik barbeta je vděčný, protože jde o inteligentního, učenlivého a spolupracujícího psa, který se učí snadno a rád vyhoví. Nejlépe funguje pozitivní motivace, laskavá důslednost a pestrý výcvik; díky přátelské, nedominantní povaze ho zvládne i méně zkušený majitel. Skvěle se s ním dělají sporty založené na ovladatelnosti, aport a samozřejmě práce ve vodě, kterou barbet miluje. Užitečná je od štěněte běžná socializace. Protože je na člověka silně vázaný, motivuje ho hlavně společná práce a pochvala.

Celkově jde o zdravé a odolné plemeno bez výrazných dispozic k onemocnění, k čemuž mu paradoxně pomohla i jeho vzácnost, díky které ušel zájmu nezodpovědných množitelů. Nejčastějším problémem jsou záněty zvukovodu, ke kterým predisponují těžké svěšené uši a časté koupání. Jako u středně velkých plemen se může objevit dysplazie kyčelního nebo loketního kloubu (vývojová vada kloubu vedoucí k bolestem a artróze), kterou zčásti ovlivňuje genetika a zčásti i zacházení se štěnětem v růstu. Odpovědný chovatel vybírá testované rodiče. Při dobré péči se plemeno běžně dožívá 12 a více let, zhruba 12 až 15 let.

Barbet je ideální pro aktivní jednotlivce i rodiny, kteří mu dokážou dát dostatek pohybu, blízký kontakt a nejlépe i přístup k vodě, a nevadí jim pravidelná, náročnější péče o srst. Díky přátelské a vyrovnané povaze se hodí i k dětem, k jiným psům a pro méně zkušené majitele. Naopak se nehodí pro pohodlné nebo často nepřítomné lidi, protože špatně snáší samotu, ani pro toho, kdo hledá hlídače nebo psa bez nároků na úpravu srsti. Předem je dobré počítat i s tím, že jde o velmi vzácné plemeno, takže sehnat štěně bývá obtížné a často je nutné obrátit se do zahraničí. Vybírat je vhodné po zdravých rodičích s průkazem původu.

Plemeno patří k nejstarším evropským; nejstarší vyobrazení psů, které už můžeme označit za barbety, pocházejí z 15. století a zmínky o nich najdeme v dílech od 16. století. Za pravlast vodních psů s dlouhou kudrnatou srstí bývá označována severozápadní Afrika, odkud se dostali do Evropy a postupně se z nich vyvinula dnešní vodní plemena, tedy španělský a portugalský vodní pes, barbet i pudl. Po celé Francii barbet sloužil k lovu vodní zvěře a je považován za předka řady moderních plemen. První plemenný standard vznikl roku 1891 a Mezinárodní kynologická federace plemeno definitivně uznala v roce 1954. V polovině 20. století barbetovi hrozilo vyhynutí a v 70. letech se pracně obnovoval; do Česka se první štěňata narodila až na podzim roku 2019. Dodnes zůstává vzácným plemenem.