Bandog

Bandog (též bandogge) není uznané plemeno, ale spíš typ a moderní kříženec, tedy mohutný hlídací a ochranný pes bez jednotného standardu. Vzniká cíleně křížením amerického pitbulteriéra s velkými molossy, nejčastěji neapolským mastinem, ale i anglickým mastifem, bulmastifem, americkým buldokem nebo cane corsem, s cílem získat co nejlepšího strážce. Protože jde o křížence chovaného hlavně pro pracovní vlastnosti, ne pro vzhled, jeho velikost, zjev i povaha se dost liší. Je to silný, inteligentní a k rodině oddaný pes s výrazným ochranným pudem, který patří výhradně do rukou zkušeného majitele.

Vzhled

Jde o velkého až obřího, mohutného a výrazně osvaleného psa molossoidního typu se silnou kostrou, který působí impozantně až zastrašujícím dojmem. Tělo je obdélníkové a dobře stavěné, s širokým hrudníkem, mohutnými plecemi a silným, svalnatým krkem. Hlava je velká a hranatá, s výraznými, silnými čelistmi, uši bývají trojúhelníkové, oči široko posazené. Srst je krátká a hustá. Zbarvení se různí, běžné je žíhané, modrošedé, plavé, červené nebo černé, často s bílými znaky. Protože nejde o standardizované plemeno, je vzhled hodně proměnlivý: někteří jedinci připomínají obřího pitbula, jiní spíš menšího bulmastifa. Rozměry se různí podle rodičů, orientačně bývá kohoutková výška zhruba 60 až 74 cm a hmotnost zhruba 45 až 70 kg, u velkých jedinců i více.

Vlastnosti a využití

Odjakživa byl chován k jedinému hlavnímu účelu: k hlídání a ochraně. Už staré anglické bandogy (název pochází ze saského slova pro řetěz) přes den drželi na řetězu a na noc pouštěli hlídat statek. I dnešní bandog je především neúplatný strážce a osobní ochránce s vynikajícím instinktem pro rozpoznání hrozby; bývá mu přezdíváno tichý strážce, protože málo štěká, ale dokáže rázně zasáhnout. Spojuje sílu a mohutnost molossa s odhodláním a energií psů buldočího typu. Historicky se využíval i k lovu (například divokých prasat) a bohužel také k psím zápasům, dnes ho ale zodpovědní chovatelé šlechtí pro ochranu, ne pro boj.

Podobná plemena

V podstatě jde o křížence svých rodičovských plemen, takže nejblíž má k americkému pitbulteriérovi a k velkým molossům, jako je neapolský mastin, anglický mastif, bulmastif, americký buldok, cane corso nebo boerboel. Od těchto uznaných molossoidních strážců se ale liší tím, že jde o nestandardizovaného křížence s proměnlivým vzhledem i povahou. Existuje navíc řada regionálních linií pod různými názvy (například americký bandogge neboli swinfordský bandog). Podobný účel, tedy ochranu a hlídání, plní i další molossoidní plemena, se kterými se bandog může povrchně splést.

Výživa a krmení

Jako velký a svalnatý pes potřebuje bandog kvalitní krmivo s vysokým podílem bílkovin, přizpůsobené jeho velikosti a aktivitě. U štěňat velkých a obřích plemen je důležitý řízený růst, aby se nepřetěžovaly vyvíjející se klouby, proto se nesmějí překrmovat. Jako u psů s hlubokým hrudníkem je vhodné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi klid před náročným pohybem i po něm, aby se předešlo torzi žaludku (nebezpečnému nafouknutí a přetočení žaludku). Hlídat je třeba i kondici, aby pes zbytečně nezatěžoval klouby nadváhou.

Povahou je bandog inteligentní, sebejistý a vnímavý pes, který je ke své rodině nesmírně oddaný, přítulný a ochranitelský; s vlastními lidmi a dětmi bývá klidný a překvapivě jemný. Má silný ochranný a teritoriální pud a k cizím lidem i neznámým zvířatům se chová ostražitě a nedůvěřivě. Podle toho, co zdědí po rodičích, může být dobře ovladatelný a učenlivý, ale i tvrdohlavý, dominantní a těžko zvladatelný, obzvlášť v rukou nezkušeného člověka. Bez důkladné socializace může být agresivní k jiným psům, se kterými nevyrůstal; silný lovecký pud komplikuje soužití s drobnými zvířaty. Špatně snáší samotu a nedostatek vedení, kdy se stává neklidným a ničivým. Kvůli síle a povaze jde o psa výhradně pro zkušené a rozvážné majitele.

O krátkou srst je péče snadná, stačí ji občas přejet kartáčem; bandog středně líná a kvůli molosskému původu může i slintat. Hlavní nároky ovšem míří jinam. Potřebuje hodně pohybu i duševního zaměstnání, jinak se nudí a bývá ničivý, a nezbytné je bezpečné, dostatečně vysoké a pevné oplocení. Naprosto zásadní je od štěněte důsledná výchova a rozsáhlá socializace na lidi, psy i různé situace, kterou zvládne jen zkušený a rozhodný majitel. Bandog potřebuje jasné, sebejisté a spravedlivé vedení; bez něj se z tak silného psa snadno stane neovladatelný problém.

Výcvik bandoga patří výhradně do rukou zkušeného, sebejistého a důsledného majitele. Je to inteligentní pes, který se dokáže učit rychle a rád spolupracuje s vůdcem, jehož respektuje, zároveň ale bývá silný, samostatný a někdy dominantní, takže na nejistotu a nedůslednost okamžitě doplatí ovladatelnost. Základem je od štěněte pečlivá a široká socializace, aby pes zvládal cizí lidi, psy i běžné situace a aby se jeho ochranný pud dal usměrnit. Vedení má být klidné, jasné a spravedlivé, nikdy surové. U tak silného psa je naprosto zásadní spolehlivá poslušnost a ovladatelnost za všech okolností.

Protože bandog není standardizované plemeno a chová se v mnoha liniích, spolehlivých zdravotních dat je málo a žádné typické dědičné onemocnění se u něj plošně nepopisuje. Může ale zdědit potíže od obou rodičovských typů, proto je zásadní vybírat štěně od chovatele, který testuje zdraví i povahu rodičů. Jako u velkých molossoidních psů se dá očekávat riziko dysplazie kyčelního a loketního kloubu (vývojová vada kloubu vedoucí k bolestem a artróze), torze žaludku a srdečních potíží. Jako velké plemeno se bandog dožívá spíš kratší doby, zhruba 10 až 12 let.

Bandog je pes výhradně pro velmi zkušené, rozvážné a důsledné majitele, kteří rozumí molossoidním a ochranným plemenům a mají čas i sílu na jeho výchovu a socializaci. Sedne lidem s domem a dobře zabezpečeným pozemkem, kteří hledají oddaného, mohutného ochránce a dokážou si u tak silného psa udržet přirozenou autoritu. Naopak se vůbec nehodí pro začátečníky, pro pohodlné nebo často nepřítomné lidi, do bytu ani do domácnosti s drobnými zvířaty. Předem je nutné počítat s tím, že jde o mohutného a potenciálně nebezpečného psa, jehož povaha silně závisí na chovu i výchově, a ověřit si i místní zákony, protože v některých zemích může být kvůli původu chov nebo držení tohoto typu omezené či zakázané.

Slovo bandog (bandogge) je velmi staré a pochází ze saského výrazu banda, tedy řetěz; označovalo mohutného hlídacího psa mastifího typu, kterého přes den drželi na řetězu a na noc pouštěli hlídat. Zmiňují ho už anglické texty z 16. století jako velkého, tvrdého a hrozivého psa. Po staletí šlo spíš o typ pracovních kříženců k lovu, ochraně majetku i k zápasům než o jedno konkrétní plemeno. V 60. letech 20. století se americký veterinář John Swinford pokusil tento typ ustálit cíleným křížením mastifů a amerických pitbulteriérů, s cílem vyšlechtit dokonalého hlídacího psa; na jeho práci navázali další chovatelé (například linie amerického bandogge). Jednotný standard ale dodnes neexistuje a bandog zůstává spíš typem než uznaným plemenem.