Aussiedoodle

Aussiedoodle (někdy zvaný aussiepoo) je kříženec australského ovčáka a pudla, jeden z takzvaných designer dogs, kteří se začali cíleně chovat v 90. letech 20. století. Nejde o uznané plemeno; nemá jednotný standard a neuznává ho FCI ani jiné velké kynologické organizace. Spojuje dvě mimořádně inteligentní plemena, takže je z něj chytrý, učenlivý a hravý pes, který k rodině silně přilne. Protože jde o křížence, jsou jeho znaky proměnlivé: velikost, typ i barva srsti a povaha závisí na tom, po kterém rodiči pes zdědí víc, a liší se i mezi štěňaty jednoho vrhu.

Vzhled

Vzhled aussiedoodla je hodně různorodý, protože záleží na tom, po kterém rodiči zdědí víc, a hlavně na velikosti použitého pudla. Podle toho se rozlišuje toy, střední (miniature) a standardní varianta. Toy jedinci váží zhruba 4 až 9 kg a měří kolem 25 až 30 cm, střední zhruba 7 až 16 kg a 30 až 45 cm, standardní zhruba 18 až 32 kg a 45 až 60 cm. Stavba těla je obvykle štíhlá, atletická a dobře osvalená. Hlava bývá spíš kulatá s kratší tlamou, uši svěšené a měkké, oči kulaté a výrazné, často modré nebo dvoubarevné (dědictví po australském ovčákovi). Srst je nejčastěji vlnitá až kudrnatá, měkká a střední délky. Zbarvení je velmi pestré: černá, bílá, krémová, šedá, hnědá, meruňková, červená i strakaté a mramorované (merle) kombinace.

Vlastnosti a využití

Vznikl jako společenský a rodinný pes, ne jako pracovní plemeno, přesto po svých rodičích zdědil velkou inteligenci, chuť se učit a energii. Rychle se učí, výborně se cvičí a hodí se na řadu psích aktivit, od poslušnosti přes agility po canisterapii. Potřebuje ovšem hodně pohybu i duševní práce, běžně 60 až 120 minut aktivity denně; bez dostatečného vyžití se nudí a může být ničivý. Po australském ovčákovi mívá pastevecký pud, takže se občas snaží nahánět děti nebo jiná zvířata a šťouchá do nich nebo je jemně chňape, což je dobré usměrnit výchovou.

Podobná plemena

Patří mezi takzvané doodly, tedy křížence pudla s dalšími plemeny; příbuzní jsou goldendoodle (zlatý retrívr a pudl), labradoodle (labrador a pudl), kokapů (kokršpaněl a pudl) nebo bernedoodle (bernský salašnický pes a pudl), od kterých se liší právě druhým rodičem. Právě australský ovčák dává aussiedoodlovi jeho typické znaky: mramorované zbarvení merle, časté modré oči a pastevecký pud. Od svých čistokrevných rodičů, australského ovčáka a pudla, se pak liší tím, že jde o nestandardizovaného křížence s proměnlivým vzhledem.

Výživa a krmení

Krmení je třeba přizpůsobit hlavně velikosti konkrétního psa, která se u aussiedoodla podle variety hodně liší, a jeho aktivitě. Vhodné je kvalitní krmivo odpovídající velikostní kategorii (malé, střední, nebo velké plemeno) a věku psa, s dostatkem kvalitních bílkovin a tuků pro udržení kondice a zdravé srsti. U aktivních jedinců je potřeba pokrýt vyšší energetický výdej, zároveň je ale dobré hlídat porce a kondici, aby pes nepřibíral. U větších variet a štěňat platí zásady krmení velkých plemen, tedy řízený růst a klid kolem krmení.

Povahou je aussiedoodle chytrý, hravý, přátelský a nesmírně přítulný pes, který k rodině silně přilne, a bývá označován za takzvaného velcro dog, protože je nejraději v těsné blízkosti svých lidí. Je oddaný, sociální a ke všem vstřícný, s dětmi i s jinými zvířaty většinou vychází dobře, obzvlášť při dobré socializaci. Je velmi inteligentní a snaživý, což z něj dělá skvělého žáka, může být ale i trochu svéhlavý. Špatně snáší dlouhou samotu a nedostatek pozornosti; pokud se nudí nebo je často sám, může se objevit separační úzkost a ničení. Po australském ovčákovi mívá pastevecké sklony, které se projevují naháněním.

Péče o srst závisí na tom, jakou aussiedoodle zdědí. Kudrnatější, po pudlovi laděná srst potřebuje časté kartáčování (klidně obden) a pravidelné stříhání zhruba každých osm až dvanáct týdnů, aby se netvořily plsti; vlnitější a rovnější srst je o něco méně náročná. K základní péči patří kontrola uší, drápů, zubů a srsti kolem očí. Aussiedoodle je energický pes, který potřebuje hodně pohybu a duševního zaměstnání, běžně jednu až dvě hodiny aktivity denně. Vzhledem k tomu, že po australském ovčákovi umí vysoko vyskočit, je dobré myslet na dostatečně vysoké oplocení.

Trénink patří k tomu, v čem aussiedoodle vyniká. Je to jeden z nejchytřejších kříženců vůbec, protože oba jeho rodiče patří k nejinteligentnějším plemenům, takže se učí velmi rychle a s chutí. Nejlépe funguje pozitivní motivace a laskavá důslednost; díky snaze zavděčit se je výcvik většinou snadný a radostný. Zároveň je dobré začít brzy s jasnými pravidly a socializací, aby se chytrý pes nezačal nudit a nevymýšlel vlastní zábavu. Užitečné je dát mu do života nějakou práci nebo psí sport a hlavně usměrnit pastevecké sklony, aby nenaháněl děti a zvířata.

Jako kříženec může aussiedoodle zdědit zdravotní problémy od obou rodičů, proto je zásadní vybírat štěně od chovatele, který testuje zdraví rodičovských plemen. Hlídat je třeba dysplazii kyčelního a loketního kloubu (vývojovou vadu kloubu vedoucí k bolestem a artróze), dědičné oční vady včetně progresivní atrofie sítnice (postupné slepnutí), epilepsii, sníženou funkci štítné žlázy a kožní onemocnění zvané sebaceózní adenitida (zánět mazových žláz zděděný po pudlovi). Po australském ovčákovi může nést i genovou mutaci MDR1, kvůli které pes špatně snáší některé léky, na což je vhodné psa otestovat. Při chovu se nesmí spojovat dva merle jedinci, protože jejich potomkům hrozí hluchota a slepota. Aussiedoodle se obvykle dožívá zhruba 10 až 14 let.

Aussiedoodle je ideální pro aktivní jednotlivce i rodiny, které mu dokážou dát dostatek pohybu, duševní práce a hlavně hodně společného času, protože špatně snáší samotu. Díky přátelské povaze a snadné cvičitelnosti se hodí i pro méně zkušené majitele, kteří ale musí počítat s jeho energií a s náročnější péčí o srst. Sedne do domu se zahradou i do bytu, pokud jde o menší varietu a pes má dost pohybu. Naopak se nehodí pro lidi, kteří jsou často pryč nebo hledají klidného, nenáročného psa. Předem je dobré vědět, že nízké línání ani hypoalergennost nejsou u křížence zaručené, a že jde o nestandardizovaného křížence, takže vlastnosti konkrétního štěněte se dají předvídat jen zhruba; vyplatí se proto vybírat chovatele, který testuje zdraví rodičů.

Aussiedoodle vznikl v Severní Americe koncem 90. let 20. století jako součást vlny takzvaných designer dogs, kdy se cíleně křížila oblíbená plemena s pudlem ve snaze spojit jejich přednosti a získat méně línajícího psa. Ve stejné době se objevili i příbuzní kříženci, jako je labradoodle nebo goldendoodle. Za rodiče aussiedoodla slouží australský ovčák, americké honácké plemeno proslulé inteligencí a pracovitostí, a pudl, původně vodní lovecký pes a jedno z nejchytřejších plemen vůbec. Spojení dvou velmi bystrých plemen a atraktivní vzhled udělaly z aussiedoodla velmi populárního společenského psa, přestože nejde o uznané plemeno a jeho znaky nejsou ustálené.