Arménský gampr

Arménský gampr je starobylý pastevecký strážní pes z arménské vysočiny a jedno z nejstarších plemen vůbec. Po tisíciletí chránil stáda ovcí a koz před vlky, medvědy a dalšími šelmami a dodnes slouží stejnému účelu. Je to takzvané přírodní plemeno (landrace), které se utvářelo hlavně podle užitečnosti a drsného prostředí, ne podle vzhledu, takže se jeho jedinci mohou dost lišit velikostí, délkou i barvou srsti. Povahou je to klidný, odvážný a oddaný obr, laskavý ke své rodině a nedůvěřivý k cizím. Mezinárodní kynologická federace ho neuznává; standard vytvořil v 90. letech arménský kynologický svaz a v roce 2011 plemeno uznala Mezinárodní kynologická unie (IKU).

Vzhled

Jde o velkého až obřího, mohutného a dobře osvaleného psa s pevnou kostrou a tělem o něco delším, než je vysoké. Hlava je velká a dobře utvářená, se širokou lebkou, silnými čelistmi a tlamou o něco kratší, než je mozkovna. Oči jsou mandlové a hnědé, uši středně velké, trojúhelníkové a svěšené, u pracovních psů bývají kupírované (jako ochrana před šelmami). Někteří jedinci mají vrozeně zakrslý ocas. Srst je dvojitá, s hustou podsadou a hrubší krycí srstí odolnou vůči počasí i predátorům; existuje krátkosrstá i dlouhosrstá varianta. Zbarvení může být prakticky jakékoliv, časté jsou odstíny plavé, vlčí šedi, žíhané, černé i strakaté. Protože jde o přírodní plemeno, jsou rozměry proměnlivé: psi měří nejméně 60 cm, běžně kolem 65 až 75 cm, feny 60 až 68 cm, hmotnost se pohybuje zhruba mezi 45 a 70 kg, u velkých psů i více.

Vlastnosti a využití

Hlavním posláním gampra odjakživa je ochrana stád. Na horských pastvinách hlídá ovce a kozy a svou pouhou přítomností a impozantní velikostí odrazuje šelmy; k dobytku má nízký lovecký pud a chová se k němu klidně, v případě ohrožení ale dokáže zasáhnout s velkou silou. Kromě stád hlídá i lidi a majetek. Je to samostatný, sebejistý a rozvážný pes, který spíš pozoruje z vyvýšeného místa, než aby si hrál, a nejaktivnější bývá za svítání, za soumraku a v noci, kdy obchází své teritorium. Nemá silný sklon poslouchat na povel; nad každým pokynem si nejdřív rozmyslí, jestli dává smysl.

Podobná plemena

Gampr patří do velké skupiny kavkazských a asijských pasteveckých strážních psů, se kterými se dá zaměnit. Nejblíže má ke kavkazskému pasteveckému psovi, který z gamprů zčásti vznikl; kavkazan je ovšem standardizovaný a ve výstavních liniích bývá těžší a bohatěji osrstěný, kdežto gampr je proměnlivé přírodní plemeno. Připomíná i středoasijského pasteveckého psa a anatolské strážce, jako je kangal, ti jsou ale jednotnějšího typu (kangal má typickou plavou barvu s černou maskou). Od těchto příbuzných se gampr liší hlavně tím, že si jako landrace uchoval velkou rozmanitost a pevné pracovní vlohy.

Výživa a krmení

Jako velké plemeno potřebuje gampr kvalitní krmivo přizpůsobené jeho velikosti a mírné až střední aktivitě; někteří majitelé mu s úspěchem podávají syrovou stravu. U štěňat je důležitý řízený růst, aby se nepřetěžovaly vyvíjející se klouby, takže se nesmějí překrmovat ani nadměrně zatěžovat. Jako u velkých psů s hlubokým hrudníkem je vhodné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi klid před náročným pohybem i po něm, aby se předešlo torzi žaludku (nebezpečnému nafouknutí a přetočení žaludku). Hlídat je třeba i kondici, aby pes zbytečně nezatěžoval klouby nadváhou.

Povahou je gampr klidný, vážný a rozvážný pes s pevnými nervy a silným ochranným pudem. Ke své rodině je nesmírně oddaný a laskavý, obzvlášť něžný bývá k dětem, není to ale hravý pes, spíš důstojný pozorovatel. K cizím lidem se chová zdrženlivě a nedůvěřivě a chvíli mu trvá, než si k návštěvě zvykne; jako strážce svěřeného území i lidí zasáhne bez zaváhání, když je to potřeba. Je samostatný, sebejistý a dominantní, se sklonem rozhodovat se sám. Ve svém teritoriu je ostražitější, mimo něj bývá vstřícnější. S jinými zvířaty i psy vychází při dobré socializaci dobře, může ale projevovat dominanci, na kterou je třeba dávat pozor.

O dvojitou srst je běžně péče snadná: stačí ji jednou týdně vykartáčovat, dvakrát ročně ale gampr silně líná a shazuje podsadu, kdy je potřeba česat mnohem častěji. Srst má samočisticí schopnost, takže koupel je potřeba jen výjimečně. Plemeno je otužilé a díky husté srsti snese i pobyt venku za nepříznivého počasí. Pohybově je spíš klidné, přesto potřebuje dostatek prostoru, každodenní pohyb a možnost obcházet své teritorium; ideální je farma nebo dům s velkým, dobře zabezpečeným pozemkem. Naprosto zásadní je pevné a vysoké oplocení. U mladých psů je dobré nepřetěžovat klouby a vyhýbat se schodům, dokud nedorostou.

Výcvik gampra patří do rukou zkušeného, klidného a důsledného majitele. Je to inteligentní pes, který ale byl po tisíciletí šlechtěn k samostatnému rozhodování u stáda, takže není zvyklý slepě poslouchat a nad každým povelem si nejdřív rozmyslí, jestli má smysl. Nejlépe funguje vedení postavené na respektu, klidné důslednosti a pozitivní motivaci; tvrdost a nátlak jsou kontraproduktivní. Naprosto zásadní je rozsáhlá a trpělivá socializace od štěněte, aby se pes naučil rozlišovat běžné situace od skutečné hrozby. Vzhledem k jeho síle a ochrannému pudu je nutné počítat s tím, že jde o vážného hlídacího psa, ne o snadno ovladatelného společníka.

Jako přírodní plemeno, které nebylo tvrdě šlechtěno na vzhled, je gampr pozoruhodně zdravý a odolný a dožívá se déle než většina obřích plemen. Přesto se u něj mohou objevit potíže typické pro velké psy: dysplazie kyčelního i loketního kloubu (vývojová vada kloubu vedoucí k bolestem a artróze), luxace čéšky (vykloubení kolenní čéšky) a bolesti kloubů. Jako u plemene s hlubokým hrudníkem hrozí torze žaludku. Novější příbuzenská plemenitba a křížení do chovu bohužel u některých linií zvýšily výskyt kloubních vad, proto je namístě vybírat štěně od chovatele, který testuje rodiče. Při dobré péči se plemeno dožívá zhruba 12 až 14 let.

Arménský gampr je pes pro zkušené majitele, nejlépe pro farmy a venkovská hospodářství, kde může naplnit své poslání strážce, nebo pro rodiny s velkým, dobře zabezpečeným pozemkem, které rozumí povaze pasteveckých strážních psů. Sedne lidem, kteří ocení oddaného, klidného a impozantního ochránce a jsou ochotni věnovat spoustu času socializaci a udržet si u tak samostatného psa autoritu. Naopak se vůbec nehodí pro začátečníky, do bytu ani k lidem, kteří hledají hravého a snadno ovladatelného společníka. Počítat je třeba s nedůvěřivostí k cizím, s potřebou pevného oplocení, se sezonním líháním a s tím, že jde o vzácné plemeno, které se mimo Arménii shání obtížně; při výběru je navíc dobré vyhnout se liniím z bojových nebo čistě výstavních chovů.

Arménský gampr patří k nejstarším psům na světě; jeho předky zachycují skalní rytiny z arménských hor staré tisíce let a odhady jeho stáří sahají hluboko do pravěku. Po celou dobu sloužil jako strážce stád a majetku v drsných podmínkách arménské vysočiny a jako přírodní plemeno se vyvíjel bez tvrdého výběru na vzhled, díky čemuž si uchoval velkou genetickou pestrost i zdraví; ojediněle se dokonce křížil s místními vlky. Ve 20. století jeho počty výrazně poklesly kvůli válkám a hospodářským těžkostem a část nejlepších jedinců posloužila jako základ jiných plemen, mimo jiné kavkazského pasteveckého psa. Standard plemene vznikl v 90. letech po osamostatnění Arménie a v roce 2011 gampra uznala Mezinárodní kynologická unie (IKU); FCI ho zatím neuznává. Dnes je považován za arménský národní poklad, přesto zůstává vzácný.