Anglický ovčácký pes

Anglický ovčácký pes, v originále English Shepherd, je všestranný farmářský pes z USA, který vznikl z ovčáckých kolií přivezených britskými a irskými osadníky. Po generace sloužil na amerických farmách jako pes na všechno – vodil dobytek i ovce, hlídal usedlost, hubil škůdce a byl oddaným společníkem. Je to inteligentní, pracovitý a spolehlivý pes se silným smyslem pro pořádek, který ke své rodině přilne a v případě potřeby ji i její zvířata ochrání.

Vzhled

Jde o středně velkého, harmonicky stavěného psa s pevnou, atletickou konstitucí, stavěného na rychlost a obratnost. Tělo je vyvážené a svalnaté, výška v kohoutku a v kříži je zhruba stejná. Hlava je střední délky, mezi ušima mírně klenutá, s inteligentním, pozorným výrazem a svěšenýma ušima. Srst je střední délky, dvojitá, rovná, zvlněná nebo kučeravá, odolná vůči počasí i nečistotám, s podsadou, která líná sezonně; na končetinách a ocasu jsou třásně (peří). Tradiční zbarvení jsou čtyři: černobílé, černé s pálením, sobolí (sable) s bílou a trojbarevné (černá, pálená, bílá); vyskytují se i odstíny plavé a červené. Merle zbarvení se u plemene nepřipouští. Psi měří v kohoutku zhruba 48–58 cm, feny 46–56 cm, a váží přibližně 18–29 kg; psi bývají větší než feny.

Vlastnosti a využití

V jádru je to všestranný pracovní pes. Dobytek zvládá vodit vzpřímeně a s volným pohledem (na rozdíl od plížení a upřeného „očního" stylu border kolií), umí ale i hlídat usedlost, chytat hlodavce a dohlížet na hospodářská zvířata. Charakteristický je pro něj silný smysl pro řád – dokáže pracovat samostatně a udržovat pořádek i v nepřítomnosti pána, bez neustálých povelů. Přitom není posedlý pasením a ve chvílích, kdy není práce, umí klidně odpočívat u nohou svého člověka. Dnes se uplatňuje jako farmářský pes, ale také ve psích sportech, při záchranářské práci nebo jako terapeutický a rodinný pes.

Podobná plemena

Protože sdílí předky s dalšími koliemi, bývá zaměňován s několika plemeny. Od border kolie se liší způsobem práce (vzpřímený, volný styl místo plížení s upřeným pohledem) a vyrovnanější, méně posedlou povahou. S australským ovčákem sdílí velikost i původ, australan ale často nese merle zbarvení a zakrslý ocas, které anglický ovčácký pes nemá. Od dlouhosrstého skotského ovčáka (kolie) ho odlišuje robustnější, pracovnější typ a kratší, širší hlava. Se staroanglickým ovčákem (bobtailem) si ho lze splést jen kvůli názvu – ten je mnohem větší, huňatý a šedobílý.

Výživa a krmení

Jako aktivní pracovní pes potřebuje anglický ovčácký pes kvalitní a vyvážené krmivo, jehož množství se řídí tím, jak moc pes pracuje a jak je aktivní. U méně vytížených jedinců snadno vzniká nadváha, proto je namístě hlídat porce i pamlsky a přizpůsobovat je skutečnému výdeji. Vzhledem k dědičné citlivosti na některé léky (mutace genu MDR1) je dobré při podávání odčervovacích a jiných přípravků dbát na doporučení veterináře a nepodávat nic na vlastní pěst.

Inteligentní, oddaný a vyrovnaný – to je základ jeho povahy. Ke své rodině nesmírně přilne; pro svou touhu být pořád nablízku si vysloužil přezdívku „stínový ovčák" a špatně snáší, když je dlouho sám. K cizím lidem se chová přirozeně zdrženlivě, ostražitě je pozoruje a štěkotem ohlásí návštěvu, po ujištění od pána se ale zpravidla uklidní. S dětmi i ostatními zvířaty vychází dobře, díky pasteveckému pudu má ale sklon je „usměrňovat" a shánět dohromady. Je samostatný, se silným smyslem pro řád a vlastním názorem na to, jak mají věci fungovat, takže potřebuje klidné, důsledné a sebejisté vedení.

Přestože je srst středně dlouhá, péče o ni je díky odolné struktuře poměrně nenáročná – stačí ji několikrát týdně vykartáčovat, aby se odstranily uvolněné chlupy a nesplihla. Línání se stupňuje sezonně na jaře a na podzim, kdy je vhodné česat častěji. K základní péči patří pravidelná kontrola a čištění uší, stříhání drápů a péče o zuby. Hlavní nároky plemene ovšem nesměřují ke srsti, ale k pohybu a hlavě: potřebuje hodně fyzického i duševního zaměstnání a nejlépe se cítí ve venkovském nebo příměstském prostředí, kde má prostor a smysluplnou práci. Bez dostatečného vyžití se nudí a hledá si vlastní zábavu.

Výcvik je s tímto plemenem vděčný, ale žádá si jistou ruku. Anglický ovčácký pes je mimořádně učenlivý, rychle chápe a touží spolupracovat, zároveň ale bývá samostatný a má vlastní představu o tom, jak věci dělat. Nejlépe reaguje na klidné, důsledné vedení postavené na pozitivní motivaci a vzájemném respektu; jakmile v pánovi uzná vůdce, ochotně poslechne. Zásadní je včasná socializace, aby si přirozeně zdrženlivý pes zvykl na cizí lidi a různé situace. Vyplatí se počítat s jeho pasteveckým pudem a nasměrovat ho do smysluplné práce nebo psího sportu; nudící se a nevytížený pes si totiž najde zaměstnání sám.

Celkově jde o odolné a zdravé plemeno s poměrně málo dědičnými neduhy. Jako u ostatních aktivních ovčáckých psů se mohou objevit kloubní potíže – dysplazie kyčelního a loketního kloubu (vývojová vada kloubu vedoucí k bolestem a artróze) a luxace čéšky (vykloubení kolenní čéšky). Ze zrakových vad se vyskytuje anomálie oka kolií (CEA, dědičná vývojová vada sítnice a cévnatky) a šedý zákal. Důležitá je citlivost na některé léky daná mutací genu MDR1, kterou plemeno zdědilo po svých koliích předcích; na tuto mutaci i na oči a kyčle existují testy, které by odpovědný chovatel měl u rodičů provést. Při dobré péči se plemeno dožívá zhruba 12–15 let.

Anglický ovčácký pes je ideální pro aktivní lidi a rodiny, které mu dokážou dát dostatek pohybu, duševní práce a nejlépe i venkovské zázemí. Sedne tomu, kdo hledá chytrého, oddaného a všestranného parťáka na farmu, ke sportu nebo na dlouhé výpravy do přírody a zvládne jeho samostatnou, mírně panovačnou povahu klidným a důsledným vedením. Naopak se nehodí do bytu k sedavému způsobu života ani k lidem, kteří nemají čas psa denně zaměstnat - bez práce se nudí a zlobí. Počítat je třeba i s jeho zdrženlivostí k cizím, s pasteveckým pudem (sklon shánět děti i zvířata) a s dědičnou citlivostí na léky; proto se vyplatí vybírat štěně od chovatele, který rodiče testuje na kyčle, oči a mutaci MDR1.

Přestože má v názvu Anglii, anglický ovčácký pes je americké plemeno. Jeho předky byly ovčácké kolie nejrůznějších typů, které si do Nového světa přiváželi první osadníci z Británie a Irska; sdílí tak původ s dnešní border kolií, skotským ovčákem i australským ovčákem. Na farmách východních států se z těchto psů postupně vyprofiloval všestranný pomocník, který uměl vodit stádo, hlídat usedlost i hubit škůdce, a jako takový provázel osidlování Ameriky od východu na západ. S úpadkem malých rodinných farem a s nástupem specializovaných plemen, jako je border kolie a australský ovčák, plemeno téměř vymizelo, dochovalo se ale díky několika oddaným chovatelům. Jako první ho začala registrovat americká United Kennel Club (UKC), a to už od roku 1927; mezinárodní federace FCI plemeno neuznává.