Americký pitbulteriér

Americký pitbulteriér je plemeno teriéřího typu, které vzniklo v 19. století křížením buldoků a teriérů. Ke svým lidem bývá mimořádně přátelský a oddaný, je sebevědomý, plný energie a chuti do života. Kvůli síle a možné nesnášenlivosti k jiným psům ale patří do rukou zkušeného a zodpovědného majitele. FCI plemeno neuznává, vede ho americká UKC a ADBA.

Vzhled plemene

Středně velký, pevně stavěný a výrazně osvalený pes, který působí silně a zároveň atleticky; tělo je o málo delší než vysoké. Hlava je střední délky, se širokou, plochou lebkou a širokým, hlubokým čenichem. Uši jsou vysoko nasazené, malé až střední, přirozené, nebo kupírované. Krátký ocas je nízko nasazený a ke konci se zužuje. Srst je krátká, lesklá, hladká a tuhá, bez podsady. Přípustné jsou všechny barvy a kresby kromě merle, které se kvůli zdravotním rizikům z chovu vylučuje.

Vlastnosti a využití plemene

Americký pitbulteriér je všestranný a pracovitý pes s velkou silou a hbitostí. V minulosti se jeho předci využívali ke krvavým kratochvílím, tedy štvaní býků, a bohužel i k psím zápasům, v Americe pak i jako chytací psi na dobytek a divoká prasata, k lovu a jako rodinní psi. Dnes se uplatní jako rodinný společník a ve výkonnostních psích sportech, jako je tah závaží nebo agility. Díky přátelské povaze k lidem se ale jako hlídač nehodí.

Podobná plemena

Nejblíže má k americkému stafordšírskému teriérovi, se kterým sdílí předky. Rozdělily je až kynologické organizace: amerického staforda uznávají AKC a FCI a je spíš výstavně ustálený, zatímco pitbulteriéra vedou UKC a ADBA a bývá pracovně založený a různorodější. Zaměňován bývá i s americkým bully, což je novější plemeno vyšlechtěné z pitbulteriéra, ale podsaditější, mohutnější a níže stavěné. Menším příbuzným z Anglie je stafordšírský bulteriér.

##Výživa a krmení

Jako svalnaté a aktivní plemeno potřebuje americký pitbulteriér kvalitní krmivo s dostatkem bílkovin, které pokryje jeho energetický výdej a udrží osvalení. Zároveň je důležité hlídat porce a kondici, protože nadváha zbytečně zatěžuje klouby i srdce. Plemeno je náchylné ke kožním a potravinovým alergiím, takže u citlivých jedinců může pomoct krmivo s omezeným počtem surovin. Jako pes s krátkou srstí bez podsady spálí v chladu víc energie, což je dobré zohlednit u psů žijících nebo pracujících venku v zimě.

Sebevědomý, energický a k lidem mimořádně přátelský pes. Ke své rodině je oddaný, mazlivý a proslulý láskou k dětem, a i k cizím lidem bývá vstřícný, takže z něj není hlídací pes. Podle plemenného standardu je agresivita vůči lidem netypická a nežádoucí. Naproti tomu určitá míra nesnášenlivosti k jiným psům může být kvůli historii plemene přítomná, proto je u něj zásadní důkladná socializace a výcvik poslušnosti. Je to inteligentní a učenlivý pes s velkou chutí pracovat a zavděčit se. Jeho povaha ale hodně závisí na chovu, socializaci a výchově, a protože jde o silné plemeno, patří do rukou zodpovědného majitele.

Péče o krátkou, hladkou srst je nenáročná: stačí ji jednou týdně přečesat a psa občas vykoupat. Protože nemá podsadu, hůř snáší chlad, takže v zimě může ocenit oblečení a nehodí se k celoročnímu pobytu venku. Věnujte pozornost kůži, která bývá náchylná k alergiím. Pohybově jde o velmi aktivní plemeno, které potřebuje hodně každodenního pohybu a zaměstnání, jinak se z nudy a přebytku energie začne projevovat nežádoucím chováním. Je to výborný skokan a zdatný lezec, proto je nutné vysoké a bezpečné oplocení.

Americký pitbulteriér je inteligentní a učenlivý pes s velkou chutí spolupracovat, takže bývá dobře vychovatelný. Nejlépe u něj funguje pozitivní motivace a důslednost, ne tvrdé metody. Naprosto zásadní je včasná a důkladná socializace, hlavně s jinými psy, a základní poslušnost, která je u tak silného psa klíčová pro jeho ovladatelnost. Vzhledem k síle a energii se vyplatí investovat do výcviku už od štěněte. Plemeno vyniká ve výkonnostních psích sportech.

Americký pitbulteriér je celkově zdravé a odolné plemeno, přesto se u něj objevují některé predispozice. Poměrně časté jsou kožní a potravinové alergie a dysplazie kyčelního kloubu (vadné utváření kyčle vedoucí k bolesti a kulhání). Objevují se také dědičný šedý zákal a další oční vady, srdeční onemocnění, snížená funkce štítné žlázy a v některých liniích dědičná mozečková ataxie (neurologické onemocnění projevující se poruchami koordinace a rovnováhy), na kterou existuje genetický test. Dožívá se přibližně 12 až 16 let. Před chovem se doporučuje vyšetření kyčlí, srdce, očí a štítné žlázy.

Americký pitbulteriér je pes pro zkušeného, aktivního a zodpovědného majitele, který chce oddaného společníka a je ochotný věnovat se důslednému výcviku. Než si ho pořídíte, zvažte tři věci: zvládnete brzkou socializaci a důslednou poslušnost silného psa; máte zázemí s bezpečným, vysokým oplocením a dostatkem pohybu; a ověřili jste si místní legislativu, protože v řadě zemí (například ve Velké Británii, Německu nebo Chorvatsku) je chov nebo dovoz tohoto plemene zakázán či omezen. V Česku plošný zákaz chovu neplatí, majitel ale nese plnou odpovědnost za svého psa. Při výběru štěněte je klíčové sázet na chovatele, který dbá na vyrovnanou povahu a testuje zdraví. Nejlíp mu je v těsném kontaktu s rodinou, protože chce být pořád u svých lidí a dlouhou samotu snáší špatně.

Americký pitbulteriér vznikl v 19. století z takzvaných bull-and-terrierů, kříženců buldoků a teriérů, kteří v Británii spojovali sílu buldoka s odvahou a temperamentem teriéra. Tito psi se původně používali ke krvavým kratochvílím, ke štvaní býků a po jeho zákazu i k hubení krys a k psím zápasům. S přistěhovalci se dostali do USA, kde našli široké uplatnění jako všestranní farmářští, lovečtí a rodinní psi. V roce 1898 založil C. Z. Bennett organizaci UKC a jako první zaregistroval právě amerického pitbulteriéra, v roce 1909 vznikla další chovatelská organizace ADBA. Majitelé, kteří chtěli psy registrovat u AKC, je zapisovali jako americké stafordšírské teriéry, čímž se obě plemena postupně oddělila.