Americký kokršpaněl

Americký kokršpaněl je nejmenší z loveckých slídičů, veselý a přítulný pes s hedvábnou, bohatě zdobenou srstí a charakteristickou zaoblenou hlavou s výraznýma očima. Původně sloužil k vyhánění drobné pernaté zvěře, dnes je z něj hlavně oblíbený rodinný a výstavní pes. Za svou popularitu vděčí milé povaze a půvabnému vzhledu, počítat je ale potřeba s náročnou péčí o srst.

Vzhled plemene

Malý, kompaktní a dobře stavěný pes, jehož tělo je o málo delší než vysoké. Nejnápadnější je jemně modelovaná, zaoblená hlava s výrazným stopem (zřetelným přechodem mezi čelem a čenichem), krátkým čenichem a velkýma, tmavýma očima. Uši jsou nízko nasazené, dlouhé a bohatě osrstěné. Srst je hedvábná, rovná nebo mírně zvlněná, na těle střední délky a s bohatými praporci na uších, hrudi, břiše a nohou. Uznávají se tři barevné rázy: černý (i s pálením), ASCOB (jakákoli jednobarevná barva kromě černé, od krémové po tmavě červenou) a strakatý (dvě a více barev, z nichž jedna je bílá, včetně tzv. roan).

Vlastnosti a využití plemene

Americký kokršpaněl byl vyšlechtěn jako slídič k vyhánění pernaté zvěře, hlavně sluky lesní, po které nese jméno („cocker" z anglického woodcock). Přes drobnou velikost je to vytrvalý a pohyblivý lovecký pes. Dnes se ale chová převážně jako společník a výstavní pes, k práci v poli ho vede jen menšina majitelů. Vyniká hlavně jako přítulný rodinný pes.

Podobná plemena

Nejčastěji bývá zaměňován s anglickým kokršpanělem, se kterým má společné předky. Americký kokršpaněl je oproti němu menší, má kratší čenich, kulatější hlavu, větší oči a hustší, delší srst; anglický kokršpaněl je větší, s delším čenichem, střídmější srstí a spíš pracovní stavbou. Zjednodušeně je americký typ víc „výstavní a společenský", zatímco anglický si zachoval více z loveckého slídiče.

Výživa a krmení

Americký kokršpaněl má sklon k nadváze, proto je důležité hlídat porce a být střídmý s pamlsky, protože obezita zhoršuje řadu jeho zdravotních slabin. Vzhledem k náchylnosti k zánětu slinivky (pankreatitidě) je vhodné vyhýbat se příliš tučné stravě. Kvalitní krmivo s dostatkem nenasycených mastných kyselin podporuje zdraví jeho náročné kůže a srsti; u jedinců s potravinovou alergií, na kterou je plemeno náchylné, může pomoct krmivo s omezeným počtem surovin. Kvůli dlouhým, převislým uším se hodí užší a hlubší miska nebo ušní síťka, aby si pes uši nenamáčel do jídla a vody.

Veselý, přítulný a jemný pes, který je silně vázaný na lidi a touží být součástí rodiny. Má mírnou, laskavou povahu, dobře vychází s dětmi i jinými zvířaty a při dobré socializaci je přátelský i k cizím. Je citlivý, až přecitlivělý, a špatně snáší tvrdé zacházení, na které může reagovat ustrašeně nebo odtažitě. U některých linií z méně pečlivého chovu se objevuje nervozita nebo bázlivost, proto je výběr od odpovědného chovatele obzvlášť důležitý. Je to bystrý pes, který se rád zavděčí.

Hedvábná, hustá srst je na péči náročná: snadno se plstnatí, takže potřebuje časté kartáčování, ideálně obden, a k tomu pravidelný střih zhruba každých šest až osm týdnů. Velkou pozornost vyžadují dlouhé svěšené uši, které jsou náchylné k zánětům, proto je nutné je pravidelně kontrolovat, čistit a po koupání i plavání dosušovat. Kvůli sklonu k očním potížím se hodí pravidelně čistit okolí očí. Nezapomínejte na drápy, zuby a kožní řasy kolem tlamy. Pohybově je kokršpaněl středně náročný, vystačí si s každodenními procházkami a hrou.

Americký kokršpaněl je inteligentní a učenlivý pes, který se rád zavděčí, takže bývá dobře vychovatelný. Vzhledem k jeho citlivosti u něj funguje výhradně laskavý, pozitivní přístup, tvrdé metody a hlasité korekce ho spíš zaleknou a uzavřou. Vyplatí se odměny, pochvala a klidná důslednost. Důležitá je včasná socializace, která pomáhá předejít bázlivosti. U mladých psů se občas objevuje pomočování z rozrušení, které se zvládá klidem a trpělivostí, ne trestáním.

Americký kokršpaněl patří k plemenům s větším počtem dědičných predispozic, proto je u něj obzvlášť důležité vybírat štěně od chovatele, který testuje zdraví. Nejčastější jsou záněty uší, které souvisejí s dlouhýma, špatně větranýma ušima. Plemeno je náchylné k řadě očních onemocnění, například k šedému zákalu, progresivní retinální atrofii (postupná ztráta zraku), zelenému zákalu (glaukomu) a suchému oku. Časté jsou i kožní potíže, hlavně alergie a seborea (nadměrná tvorba kožního mazu s mastnou, šupinatou kůží), a onemocnění srdce, například degenerace mitrální chlopně. Objevuje se také dysplazie kyčelního kloubu a autoimunitní onemocnění. Dožívá se přibližně 10 až 14 let. Před chovem se doporučuje vyšetření očí, kyčlí, srdce a genetické testy.

Americký kokršpaněl je pes pro toho, kdo chce přítulného a mírného společníka a nevadí mu náročná péče o srst. Než si ho pořídíte, zvažte tři věci: máte čas i prostředky na pravidelný střih a každodenní péči o srst, uši a oči; jste připraveni na plemeno se sklonem k řadě zdravotních potíží a budete kvůli tomu vybírat od chovatele, který testuje zdraví; a počítáte s tím, že jde o citlivého psa, který potřebuje jemné vedení a špatně snáší tvrdost i dlouhou samotu. Právě kvůli citlivé povaze a kolísavé kvalitě chovu je výběr odpovědného chovatele klíčový. Americký kokršpaněl se hodí do klidnější domácnosti nebo rodiny, která chce mazlivého a přítulného psa. Vyhovuje mu, když je se svými lidmi, dlouhou samotu snáší špatně. Díky střední potřebě pohybu zvládne život v bytě i v domě, pokud dostane každodenní procházky a hru. Ideální je majitel, který k citlivému psovi přistupuje laskavě a trpělivě a který nepodcení výběr štěněte od zodpovědného chovatele.

Americký kokršpaněl se vyvinul v USA ze španělů dovezených z Anglie, kteří patřili ke společné rodině kokršpanělů. První kokršpaněl byl v Americe zapsán v roce 1878 a v roce 1881 vznikl Americký spanělí klub, nejstarší plemenný klub v USA. Američtí chovatelé postupně vyšlechtili menšího psa s kratším čenichem, kulatější hlavou a bohatší srstí, který se stále víc lišil od anglického typu. Rozdíly nakonec vedly k rozdělení: v roce 1946 uznala AKC anglického kokršpaněla jako samostatné plemeno a v roce 1970 udělal totéž britský kennelclub s americkým typem. Ve 40. a 50. letech a znovu v 80. letech byl americký kokršpaněl nejpopulárnějším plemenem v USA.