Yorkšírský teriér

Vzhled

Kompaktní, elegantní toy teriér s rovným, hedvábným kožichem, který splývá po obou stranách těla s pěšinkou od nosu po konec ocasu. Hlava je malá a plochá, čenich středně dlouhý, nos černý. Oči jsou středně velké, tmavé, s bystrým, inteligentním výrazem. Uši jsou malá, vzpřímená, ve tvaru písmene V, pokrytá krátkou srstí. Tělo je kompaktní, s rovným hřbetem. Ocas je tradičně kupírovaný na střední délku, nesený mírně nad linií hřbetu. Srst je jemná, rovná a hedvábná, nikdy ne vlnitá, přirozené délky sahá k zemi. Zbarvení je ocelově modré na těle a ocasu, sytě zlatohnědé (zápalové) na hlavě, hrudi a končetinách. Štěňata se rodí téměř celá černá, dospělé zbarvení se vyvíjí tři roky i déle.

Vlastnosti a využití

Původně vyšlechtěný jako lovec krys v textilních továrnách a uhelných dolech severní Anglie. Dnes je výhradně společenským psem a jedním z nejpopulárnějších malých plemen na světě. Přes miniaturní velikost si zachovává typickou teriéří odvahu, energii a sebejistotu. Má tendenci k nadměrnému štěkání a může být teritoriální. Pohybově nenáročný, postačí mu krátké procházky a hra v bytě.

Podobná plemena

Od biewer teriéra (FCI 364) se liší zbarvením (biewer je trojbarevný: černá, bílá, zlatá). Australský silky teriér (FCI 236) má podobnou hedvábnou srst, ale je o něco větší a robustnější. Maltézský psík (FCI 65) sdílí malou velikost a dlouhou bílou srst, ale má zcela odlišný původ a charakter.

Výživa a krmení

Velmi malé plemeno s citlivým trávicím systémem vyžaduje kvalitní krmivo pro toy plemeno. Denní dávku rozdělit do tří až čtyř malých porcí, zejména u štěňat, kvůli riziku hypoglykémie (nízké hladiny cukru v krvi). Suchá granulovaná strava pomáhá udržovat zuby v lepším stavu. Náhlé změny krmiva nedoporučeny, protože trávicí systém je velmi citlivý.

Sebevědomý, energický a odvážný malý pes s velkou osobností. Silně se váže na svého majitele a rodinu, vyžaduje pozornost a blízkost. S dětmi vychází dobře, ale kvůli drobné stavbě vyžaduje šetrné zacházení. K cizím lidem bývá zpočátku ostražitý, ale po seznámení přátelský. S ostatními psy se většinou snáší, ale může se snažit dominovat i výrazně větším psům, což vyžaduje dohled. Má silný hlídací instinkt a spolehlivě hlásí každý zvuk, někdy až příliš.

Hedvábná srst vyžaduje mimořádně náročnou péči. Při plné délce je nutné denní kartáčování speciálním kartáčem a pravidelné balení srsti do ochranného papíru s olejem, aby se předešlo lámání. Profesionální stříhání výrazně usnadňuje údržbu a většina majitelů volí kratší účes. Koupání jednou za jeden až dva týdny. Zuby vyžadují zvýšenou pozornost, ideálně denní čištění, protože yorkšíři jsou extrémně náchylní k paradontóze (téměř 98 % jedinců trpí zubními problémy). Uši a drápy v běžném režimu.

Inteligentní pes, zařazený na 27. místo v žebříčku pracovní inteligence. Učí se rychle, ale zachovává si teriéří nezávislost a může být tvrdohlavý. Pozitivní motivace s krmivovými odměnami funguje výborně. Systematický výcvik proti nadměrnému štěkání a hlídání zdrojů by měl začít co nejdříve. Důslednost je zásadní, protože majitelé malých psů mají tendenci tolerovat nevhodné chování, které by u velkého psa nepřipustili. Socializace od raného věku pomáhá předcházet reaktivitě a úzkostnosti.

Přes malou velikost poměrně dlouhověké plemeno, ale s řadou specifických zdravotních rizik. Paradontóza (onemocnění dásní a zubů) postihuje téměř všechny jedince. Luxace pately (vykloubení čéšky) je jedním z nejčastějších ortopedických problémů. Kolaps trachey (zúžení průdušnice) se projevuje suchým kašlem, zejména při vzrušení nebo tahu na obojek. Portosystemický zkrat (abnormální cévní spojení obcházející játra) je závažné vrozené onemocnění. Dále se vyskytuje Legg-Calvé-Perthesova choroba (odumírání hlavice stehenní kosti), šedý zákal (katarakta), hypoglykémie (nízká hladina cukru) u štěňat a progresivní degenerace sítnice. Yorkšíři špatně snášejí anestezii.

Výborný společník pro seniory, páry a jednotlivce v bytě. Rodiny s většími dětmi jsou rovněž vhodné, ale s velmi malými dětmi je třeba opatrnosti kvůli křehké stavbě. Mírně pokročilí začátečníci si s ním poradí, pokud jsou připraveni investovat čas do péče o srst a zuby. Nevhodný pro rodiny s velmi aktivním životním stylem, které hledají outdoorového parťáka. Potenciální majitelé by měli počítat s vyššími náklady na grooming a preventivní stomatologickou péči.

Yorkšírský teriér vznikl v 19. století v hrabství Yorkshire v severní Anglii. Skotští dělníci, kteří přišli za prací do textilních továren a uhelných dolů, přivezli s sebou drobné teriéry typu paisley a clydesdale. Křížením těchto psů, pravděpodobně s příměsí maltézáka, vznikl současný yorkšír. Za „otce plemene" je považován Huddersfield Ben (1865 až 1871), pes Mary Ann Fosterové, který definoval plemenný typ svými výstavními úspěchy. Do Severní Ameriky byl yorkšír dovezen v roce 1872, AKC ho zaregistroval v roce 1885. Během druhé světové války proslavila plemeno fenka Smoky, válečný pes, který absolvoval 12 bojových misí a je považován za prvního terapeutického psa. Dnes patří yorkšírský teriér mezi deset až patnáct nejpopulárnějších plemen v USA.