Velšteriér

Vzhled

Elegantní, pracovně vyhlížející, dobře vyvážený a kompaktní pes. Hlava je plochá, středně široká, s černým nosem a středně dlouhým čenichem se silnými čelistmi v nůžkovém skusu. Oči jsou poměrně malé, tmavé, s bystrým výrazem. Uši jsou ve tvaru písmene V, nasazená poměrně vysoko, sklopená dopředu. Hřbet je krátký, bedra silná, hrudník hluboký se středně širokou přední částí. Srst je drátovitá, tvrdá, velmi přiléhavá a hustá, jednoduchá srst bez podsady je nežádoucí. Zbarvení je přednostně černé se zápalem (black and tan) nebo černé grizzle se zápalem. Štěňata se rodí téměř celá černá a charakteristické zbarvení se vyvíjí během prvního roku života.

Vlastnosti a využití

Původně vyšlechtěný v 18. století v horách severního Walesu pro lov lišek, jezevců a hlodavců v těžko přístupném terénu. V posledním století se stal převážně výstavním a společenským psem, ale zachoval si typický teriéří charakter. Je nezávislý myslitel, vyšlechtěný pro samostatnou práci v norách, což se projevuje občasnou tvrdohlavostí při výcviku. Rád plave, aportuje a potřebuje pravidelný pohyb i duševní stimulaci, bez které se začne bavit na úkor vybavení domácnosti.

Podobná plemena

Od lakeland teriéra (FCI 70) se liší mírně větší velikostí a kompaktnější stavbou. Airedale teriér (FCI 7) je výrazně větší, ale sdílí podobné zbarvení a teriéří charakter. Irský teriér (FCI 139) má jednolité červenohnědé zbarvení a štíhlejší stavbu.

Výživa a krmení

Plemeno má sklon k nadváze, proto je klíčové přesné dávkování a omezení pamlsků. Kvalitní krmivo s vyváženým poměrem bílkovin a tuků. Denní dávku rozdělit do dvou porcí. Pozor na potravinové alergie, které se u teriérů vyskytují častěji.

Veselý, živý a přátelský pes s typickou teriéří sebejistotou. K rodině je láskyplný a oddaný, s dětmi si rád hraje, i když u malých dětí je vhodný dohled, protože může být v zápalu hry příliš temperamentní. K ostatním psům je většinou přátelský, ale v případě konfrontace neustoupí. K cizím lidem se chová otevřeně, byť s určitou asertivitou. Odváží se říci „ne" i svému majiteli. Zřídka bývá plachý, ale nikdy agresivní.

Drátovitá srst vyžaduje pravidelný trimming (ruční vytrhávání odumřelé srsti) každých šest až osm týdnů, aby si zachovala správnou texturu a barvu. Bez trimmingu srst vybledne a ztenčí se. Kartáčování jednou až dvakrát týdně mezi trimmingy. Velšteriér téměř nelíná, což je výhoda pro domácnost, ale vyžaduje to důslednější péči o srst. Zuby čistit jednou týdně, drápy zkracovat podle potřeby. Kontrola uší v běžném režimu.

Inteligentní pes, který příkazy chápe rychle, ale rozhoduje se, zda je chce splnit. V žebříčku pracovní inteligence se umisťuje nižší, což odráží spíše nezávislost než nedostatek chápání. Výcvik vyžaduje dlouhodobou důslednost a pozitivní motivaci. Krátké, pestré tréninky fungují lépe než dlouhé opakování. Rané zahájení socializace pomáhá předcházet přílišné asertivitě vůči jiným psům. Lovecký instinkt je silný, spolehlivé přivolání bez vodítka vyžaduje systematický trénink.

Celkově zdravé a dlouhověké plemeno. Specifickým rizikem je primární luxace čočky (PLL, posun oční čočky ze správné polohy), která může vést k sekundárnímu glaukomu (zelenému zákalu) a ztrátě zraku. Onychodystrofie (křehké, lámavé drápy) je u plemene poměrně častá. Mohou se vyskytnout kožní alergie a citlivost na enviromentální alergeny, což je u teriérů obecně běžnější. Mezi další potenciální problémy patří epilepsie (záchvatovité onemocnění mozku), onemocnění štítné žlázy a dysplazie kyčelního kloubu (DKK). Sklon k nadváze vyžaduje kontrolu příjmu potravy.

Plemeno pro zkušenější, aktivní majitele, kteří mají smysl pro humor a trpělivost s teriéří povahou. Rodiny s většími dětmi najdou ve velšteriérovi hravého a odolného kamaráda. Bytové bydlení je možné při dostatku venkovních aktivit, ale pes může být hlučnější. Nevhodný pro pasivní majitele nebo pro ty, kteří očekávají bezpodmínečnou poslušnost. Začátečníkům se nedoporučuje kvůli tvrdohlavosti a potřebě důsledného výcviku. Majitel by měl být připraven na pravidelný trimming srsti.

Považován za jedno z nejstarších psích plemen na Britských ostrovech. Předkové velšteriéra lovili v horách severního Walesu již v 18. století. Původně nebyl registrovaný a existoval jako čistě pracovní pes. Oficiální registrace proběhla v 19. století, The Kennel Club ho uznal jako samostatné plemeno. Postupem času se z pracovního lovce stal převážně výstavní a společenský pes, ačkoliv si zachoval typické teriéří vlastnosti. Dnes je plemeno poměrně vzácné, ve Velké Británii bylo v roce 2016 zařazeno na seznam ohrožených domácích plemen s přibližně 300 registrovanými štěňaty ročně.