Stafordšírský bulteriér

Vzhled

Hladkosrstý, dobře vyvážený pes s velkou silou vzhledem ke své velikosti. Svalnatý, aktivní a čilý. Hlava je krátká a široká s výraznými žvýkacími svaly, čenich středně dlouhý. Uši jsou polovztyčené nebo růžicovité, nikdy plně stojící ani úplně visící. Oči kulaté, středně velké, tmavé, posazené tak, že hledí přímo vpřed. Tělo je kompaktní s širokým hrudníkem, silnými rameny a široko rozkročenýma předníma nohama. Ocas středně dlouhý, nízko nasazený, nese se nízko. Srst je hladká, krátká a přiléhavá. Zbarvení zahrnuje červenou, plavou, bílou, černou, modrou, kteroukoli z těchto barev v kombinaci s bílou, žíhanou v jakémkoli odstínu nebo žíhanou s bílou. Černopálená a jaterní barva nejsou žádoucí.

Vlastnosti a využití

Standard FCI o jeho povaze říká: „Tradičně obdařen nezkrotnou odvahou a houževnatostí. Vysoce inteligentní a láskyplný, zejména k dětem. Odvážný, nebojácný a naprosto spolehlivý." Přes svou minulost bojového psa byl moderním šlechtěním přeměněn v oddaného rodinného společníka. Někdy bývá označován jako „chůva" (nanny dog) pro svůj mimořádně jemný přístup k dětem. Je energický a hravý, rád tahá provazy, běhá a zapojuje se do společných aktivit. Zároveň dokáže být klidným společníkem, který se spokojeně uvelebí na klíně.

Podobná plemena

Nejčastěji bývá zaměňován s americkým stafordšírským teriérem (amstaff), který je výrazně větší a těžší, se širší hlavou. Americký pitbulteriér, neuznaný FCI, má lehčí stavbu a delší čenich. Bulteriér se odlišuje charakteristickým vejčitým tvarem hlavy. Anglický buldok je nižší, těžší a méně aktivní. Všechna tato plemena sdílejí společný historický základ v „bull and terrier" typech 19. století.

Výživa a krmení

Kvalitní krmivo splňující standardy AAFCO odpovídající věku a aktivitě psa. Štěňata krmit tři až čtyřikrát denně, dospělé psy dvakrát. Plemeno má sklon k přibírání na váze, proto je důležité hlídat velikost porcí. Jako zdravé pamlsky se hodí mrkev, jablka nebo borůvky. Pamlsky by neměly tvořit více než 10 % denního kalorického příjmu.

Mimořádně láskyplný a oddaný pes, který si ze všeho nejvíce cení blízkosti svého člověka. Některé jedince lze bez nadsázky označit za klínové psy, přestože váží přes deset kilogramů. K dětem má přirozený, jemný a ochranitelský vztah. K cizím lidem se obvykle chová otevřeně a přátelsky, není typickým hlídačem, i když na příchod neznámých upozorní. Vztahy s ostatními psy jsou individuální: některé jedince provokuje výzva jiného psa a nemají tendenci ustoupit (standard zmiňuje „nezkrotnou odvahu"), proto je důležitá kvalitní socializace od štěněcího věku. Fyzicky i psychicky houževnatý, s vysokou tolerancí bolesti. Je hravý, energický a rád se zapojuje do rodinného dění.

Krátká, hladká srst je extrémně nenáročná na údržbu. Stačí občasné kartáčování a koupání, srst snadno zbavuje nečistot. V letních měsících je důležitá prevence proti blechám a klíšťatům. Plemeno je citlivé na teplo, proto je v horkém počasí nutné omezit fyzickou zátěž a zajistit přístup k vodě a stínu. Zuby čistit pravidelně, drápy zkracovat. Pes potřebuje pravidelný pohyb: ideálně kombinaci procházek na vodítku, volné hry a strukturovaných aktivit jako přetahování nebo agility.

Inteligentní a ochotný pes, který nejlépe reaguje na pozitivní posilování a kreativní přístup. Může být tvrdohlavý a impulsivní, výcvik vyžaduje trpělivost a důslednost. Fyzická síla plemene znamená, že základní poslušnost, především chůze na vodítku a přivolání, musí být zvládnuta spolehlivě. Socializace od útlého věku je naprosto klíčová: s ostatními psy, lidmi, zvuky a prostředími. Dobře socializovaný staford je vyrovnaný a sebejistý pes. Bez socializace může být reaktivní vůči jiným psům. Pro mentální stimulaci se hodí nosework, agility, obedience nebo přetahovací hry.

Celkově odolné plemeno, ale s několika specifickými predispozicemi. Juvenilní hereditární katarakta (JHC, dědičný šedý zákal postihující mladé psy) je jedním z nejčastějších očních problémů plemene a lze ji testovat geneticky. L-2-hydroxyglutarová acidurie (L-2-HGA, dědičná metabolická porucha postihující nervovou soustavu) se projevuje záchvaty, ataxií (poruchou koordinace) a změnami chování. Degenerativní myelopatie (DM, postupné odumírání míchy) vede k ochabování zadních končetin. Dysplazie kyčelního a loketního kloubu se vyskytuje jako u většiny středně velkých plemen. Luxace čéšky (vyklouznutí kolenní čéšky z normální polohy) je dalším ortopedickým rizikem. Juvenilní demodikóza (kožní onemocnění způsobené roztoči Demodex) postihuje stafordy pod dva roky věku častěji než jiná plemena.

Plemeno pro majitele, který rozumí specifikům bulteriéřích typů a je ochoten investovat čas do socializace a výcviku. Při správné výchově je to vynikající rodinný pes, především pro rodiny s dětmi. Pro úplné začátečníky v kynologii může být náročnější kvůli fyzické síle a občasné tvrdohlavosti. Do bytu se přizpůsobí dobře za předpokladu dostatečného denního pohybu. Není vhodný pro majitele, kteří tráví většinu dne mimo domov, protože silně vyhledává lidskou společnost. Potenciální majitelé by měli vědět, že v některých zemích a obcích podléhá plemeno omezením nebo zákazům (breed-specific legislation), i když v České republice takové omezení aktuálně neplatí. V ČR spadá pod Staffordshire bullterier club.

Stafordšírský bulteriér vznikl v 19. století v oblasti severního Birminghamu a Staffordshire v Anglii křížením buldoků s různými teriéry. Tato kombinace „bull and terrier" byla původně vyšlechtěna pro krvavé sporty, jako bylo štvaní býků (bull-baiting) a medvědů (bear-baiting). Po jejich zákazu zákonem o krutosti ke zvířatům v roce 1835 se tyto psy začali používat v psích zápasech, k čemuž přispěla příměs teriéří krve pro obratnost a bojovnost. Genomová studie z roku 2017 vysledovala původ všech bulteriéřích typů k irským teriérům z období kolem let 1860 až 1870. S postupným útlumem psích zápasů se chovatelé zaměřili na šlechtění společenského a rodinného psa. V červnu 1935 byl založen Staffordshire Bull Terrier Club v hospodě Old Cross Guns v Cradley Heath a ve stejný den byl schválen standard plemene. Kennel Club plemeno uznal v roce 1935, AKC v roce 1974, FCI v roce 1954. Dnes je staford jedním z nejpopulárnějších plemen ve Velké Británii, Austrálii, Francii a na Novém Zélandu.