Foxteriér hladkosrstý

Foxteriér hladkosrstý je britský lovecký teriér, jehož jméno vzniklo spojením anglického fox, tedy liška, a latinského terra, tedy země. Vyšlechtěn byl k tomu, aby doprovázel smečky honičů při štvanicích a lišku vyhnal z nory; kromě toho hubil hlodavce a lovil jezevce i zajíce. Bílé zbarvení bylo záměrem, aby si lovci psa v zápalu honu nespletli s liškou. Předpokládá se, že hladkosrstá varieta je z obou foxteriérů ta původnější, i když společné předky mají oba. Dnes je z něj hlavně rodinný a sportovní pes, uvnitř ovšem zůstal náruživým lovcem plným energie.

Vzhled

Jde o aktivního psa plného elánu, jehož kostra a síla odpovídají malému rámci; nesmí být hrubý ani těžkopádný a nemá ani příliš vysoké, ani příliš krátké nohy. Rámec je čtvercový nebo takřka čtvercový a v postoji připomíná dobře stavěného loveckého koně s krátkým hřbetem. Hlava je dlouhá a plochá, mírně se zužující k očím, se sotva znatelným stopem (přechodem čela v čenichovou partii); oči jsou malé, tmavé a hluboko posazené, s bystrým, inteligentním výrazem. Uši jsou malé, ve tvaru písmene V, vysoko nasazené a klopené dopředu. Krk je dlouhý a suchý, hřbet krátký a rovný, ocas vysoko nasazený a nesený vzhůru, nikdy stočený nad hřbetem. Srst je krátká, rovná, hustá a dobře přiléhající. Zbarvení je převážně bílé s černými, pálenými nebo tříbarevnými znaky. Kohoutková výška nepřesahuje u psů 39 cm, feny měří přiměřeně méně; hmotnost bývá u psů 7,3 až 8,2 kg a u fen 6,8 až 7,7 kg.

Vlastnosti a využití

Vyšlechtěn byl jako norník a hubitel škodné, takže má silný lovecký pud, odvahu, mrštnost a chuť kopat. Dodnes se dá lovecky vést a uplatní se při norování, díky obratnosti a nadšení ale exceluje hlavně v psích sportech, jako je agility, flyball, dogfrisbee nebo dogdancing, a je z něj skvělý parťák na dlouhé procházky a běh v přírodě. Je inteligentní a rychle chápe, přizpůsobí se prakticky jakékoli životní situaci a chce být vždy tam, kde se něco děje. Není to ovšem pes pro pohodlné lidi: vyžaduje úkoly, zaměstnání a hodně pohybu.

Podobná plemena

Nejsnáze se hladkosrstý foxteriér zamění se svým sesterským plemenem, foxteriérem drsnosrstým, se kterým sdílí stavbu i povahu a liší se pouze typem srsti a péčí o ni; dnes jde o dvě samostatná plemena s vlastními standardy, u nás ovšem zastřešená jedním chovatelským klubem. Podobný je i jack russell teriér, ten je ale výrazně nižší, s jinými proporcemi a širší tlamou, a patří mezi malé teriéry. Z foxteriérů vzešel brazilský teriér a příbuzný je i americký toy foxteriér se vztyčenýma ušima. Právě kombinace čtvercového rámce, dlouhé ploché hlavy a krátké bílé srsti s barevnými znaky je pro plemeno typická.

Výživa a krmení

Vhodné je kvalitní krmivo pro malá aktivní plemena, přizpůsobené věku a nemalé aktivitě psa; stejně dobře poslouží kvalitní granule i pečlivě sestavená domácí strava. Množství je třeba přizpůsobovat skutečnému pohybu a hlídat kondici, protože i malý přebytek je u tak drobného psa znát a nadváha škodí kloubům. Pamlsky z výcviku, kterých u tohoto plemene bývá hodně, je vhodné započítat do denní dávky. Nezanedbatelná je i pravidelná péče o chrup.

Povahou je to velmi živý, ostražitý a sebevědomý pes, který je při nejmenším podnětu plný napjatého očekávání, přitom přátelský, přístupný a nebojácný. Je to náruživý lovec, vždy aktivní a plný jiskřivého temperamentu, který chce být u všeho dění. K lidem se chová většinou přátelsky, včetně cizích, takže z něj není ostrý hlídač, i když návštěvu hlasitě ohlásí; k cizím psům bývá naopak často nesnášenlivý. Nerad se podřizuje nárokům svého majitele a má vlastní hlavu, takže potřebuje důslednou výchovu. K dětem je hravý a tolerantní.

O krátkou přiléhavou srst hladkosrstého foxteriéra je péče minimální, stačí ji jednou až dvakrát týdně přejet kartáčem nebo gumovou rukavicí, což omezí i línání; časté koupání není potřeba. Oproti drsnosrsté varietě odpadá trimování, takže jde o výrazně nenáročnější plemeno co do úpravy. Krátká srst ovšem méně chrání před chladem, takže v mrazivém a vlhkém počasí se hodí obleček. Hlavní nároky míří k pohybu a zaměstnání: potřebuje hodně pohybu, dlouhé procházky a nejlépe psí sport, jinak si zábavu najde sám. Zahrada musí být zabezpečená proti podhrabání.

Výcvik hladkosrstého foxteriéra vyžaduje důslednost a trpělivost, protože jde sice o inteligentního psa, který rychle chápe, zároveň se ale nerad podřizuje a má vlastní hlavu. Nejlépe funguje laskavý přístup s pozitivní motivací a krátké, pestré lekce, ve kterých se pes nenudí; tvrdost se u teriéra nevyplácí. Vyplatí se od štěněte pracovat na přivolání kvůli silnému loveckému pudu, na tlumení štěkotu a hlavně na socializaci vůči jiným psům, ke kterým bývá nesnášenlivý. Baví ho agility, flyball i norování, kde využije energii i chytrost.

Celkově jde o zdravé, odolné a dlouhověké plemeno bez velké nemocnosti. Relativně častěji se u něj objevují oční choroby, hlavně progresivní atrofie sítnice (postupné slepnutí) a primární luxace čočky, na kterou existuje genetický test. Vyskytnout se může luxace čéšky (vykloubení kolenní čéšky), Leggova Calvého Perthesova choroba (odumírání hlavice stehenní kosti u mladých psů), hluchota u jedinců s velkým podílem bílé barvy nebo kožní alergie. Odpovědný chovatel vybírá zdravé, testované rodiče. Při dobré péči se foxteriér hladkosrstý dožívá zhruba 12 až 15 let.

Foxteriér hladkosrstý je ideální pro aktivní jednotlivce i rodiny s dětmi, kteří ocení veselého, nebojácného a přizpůsobivého parťáka a dopřejí mu hodně pohybu i zaměstnání; sedne hlavně lidem se zájmem o psí sporty a oproti drsnosrsté varietě odpadá péče o srst. Naopak se nehodí pro pohodlné nebo často nepřítomné lidi, do domácnosti s kočkami a drobnými zvířaty kvůli silnému loveckému pudu ani pro milovníky naprostého klidu. Předem je dobré počítat s chutí kopat a štěkat, s možnou nesnášenlivostí vůči jiným psům a s nutností dobře zabezpečeného pozemku. Vybírat je vhodné po zdravých, testovaných rodičích s průkazem původu.

Foxteriér, hladkosrstý i drsnosrstý, má britské kořeny a podle standardu vděčí za svou existenci stejným typům psů, ze kterých vznikl bulteriér a manchester teriér; mezi předky se řadí i staroanglický black and tan teriér, bígl, buldok a podle některých zdrojů také skotští teriéři a angličtí chrti. Psi tohoto typu doplňovali smečky loveckých psů a vyháněli lišky z nor, přičemž se dávala přednost bílému zbarvení, aby nedošlo k záměně s liškou. Na první významné psí výstavě v Islingtonu v roce 1862 byl foxteriér oficiálně představen a od roku 1874 se samostatně zapisuje do plemenné knihy britského Kennel Clubu. Jednotný typ byl stanoven na konci 19. století a původní standard pochází z roku 1876. Předpokládá se, že hladkosrstá varieta je z obou ta původnější. FCI vede hladkosrstého foxteriéra pod číslem 12.