Skye teriér

Vzhled

Tělo skye teriéra je výrazně protáhlé, přibližně dvakrát delší než vysoké. Celková délka od špičky nosu po konec ocasu dosahuje kolem 105 cm při kohoutku pouhých 25 až 26 cm. Hlavu zdobí dlouhý závěs srsti, který zakrývá čelo a oči a vytváří charakteristický „závoj". Uši mohou být vztyčené (stojící) nebo sklopené (visící), obě varianty jsou přijatelné. Srst je dvojitá: spodní vrstva je krátká, měkká a vlnitá, krycí srst tvrdá, rovná a plochá, bez jakéhokoli zvlnění. Minimální délka krycí srsti by měla být kolem 14 cm. Zbarvení zahrnuje černou, tmavě i světle šedou, plavou a krémovou, vždy s černými odznaky na uších a čenichu. Malá bílá skvrna na hrudi je přípustná.

Vlastnosti a využití

Povahově je to typický „pes jednoho pána", hluboce oddaný své rodině, ale k cizím lidem přirozeně nedůvěřivý. Standard FCI výslovně uvádí, že nesmí být nikdy zlomyslný. Přes svou kompaktní velikost má silnou osobnost a sebevědomé vystupování. Původně sloužil k lovu lišek, vyder a jezevců v kamenitém terénu ostrova Skye. Lovecký instinkt si uchoval dodnes, proto není ideální do domácnosti s menšími zvířaty. Pohyb je plynulý, zdánlivě nenucený, s rovným vedením končetin.

Podobná plemena

Často bývá zaměňován s yorkshirským teriérem, ale skye teriér je výrazně větší, těžší a má hrubší strukturu srsti. Od dandie dinmont teriéra, s nímž sdílí skotský původ a nízkou stavbu těla, se odlišuje rovným hřbetem (dandie má typicky klenuté záda) a výrazně delší srstí. Cairn teriér, další příbuzné plemeno z ostrova Skye, má naopak krátkou drsnou srst a kompaktnější postavu.

Výživa a krmení

Dospělý skye teriér prospívá na dvou denních porcích kvalitního krmiva odpovídajícího standardům AAFCO. Štěňata vyžadují tři až čtyři menší porce denně kvůli prevenci hypoglykémie (poklesu hladiny cukru v krvi). Pamlsky by neměly tvořit více než 10 % denního kalorického příjmu. Díky nízké energetické náročnosti plemene je třeba hlídat přejídání a přizpůsobovat porce aktuální kondici psa.

Výjimečně loajální a oddaný společník, který si vytvoří hluboký vztah k jednomu člověku, ale je láskyplný k celé rodině. K neznámým se chová rezervovaně a potřebuje čas, než si získají jeho důvěru. Není to pes, který se bude kamarádit s každým na ulici. Se svou rodinou je citlivý a vnímavý, někdy překvapivě hravý. Má silnou vůli a vlastní hlavu, proto vyžaduje trpělivého majitele, který respektuje jeho nezávislost. S jinými psy nemusí vždy vycházet, zvláště se psy stejného pohlaví. Přestože není typicky hlučný, v případě potřeby dá o sobě vědět.

Dlouhá srst vyžaduje pravidelné kartáčování, minimálně jednou týdně až ke kůži, jinak se tvoří zplstnatělé uzly, zejména za předními končetinami. K rozčesávání se nejlépe hodí hřeben a jehličkový kartáč, při zacuchání jemný rozčesávač. Koupání stačí přibližně jednou měsíčně s šetrným šamponem, přičemž srst se spíše hladí než drhne, aby se nelámala. Alternativou pro majitele, kteří nechtějí investovat tolik času do péče, je udržovat srst zastřiženou nakrátko. Srst přerůstající přes oči neomezuje zorné pole psa, ale někteří majitelé zastřihávají chlupy v koutcích očí, aby předešli podráždění. Uši, ať stojící nebo visící, jsou pokryté dlouhými chlupy a vyžadují pravidelnou kontrolu a čištění. Nůžkami je vhodné zarovnat srst kolem tlapek, aby nepřekážela při pohybu.

Inteligentní, ale svéhlavý pes, který se neučí rád bezmyšlenkovitou poslušnost. Tvrdý přístup u tohoto citlivého plemene vede k uzavření a odmítání spolupráce. Nejlépe reaguje na pozitivní posilování s jasnými pravidly a klidným, důsledným vedením. Socializace od štěněcího věku je zásadní, protože přirozená nedůvěra k cizím se bez včasného zvykání může stupňovat. Díky svému loveckému původu má silný pud pronásledovat drobnou zvěř, proto je důležité trénovat přivolání na volno. Pro mentální stimulaci se osvědčuje nosework (práce nosem) nebo rally poslušnost.

Celkově jde o odolné plemeno bez častých zdravotních problémů, ale existuje několik predispozic. Hemangiosarkom (zhoubný nádor cévní výstelky, nejčastěji srdce nebo sleziny) patří mezi nejzávažnější rizika. Projevuje se únavou, nechutenstvím, bledými sliznicemi nebo náhlým hubnutím. Chondrodystrofie (porucha vývoje chrupavek) a IVDD (onemocnění meziobratlových plotének) souvisejí s nízkou, protáhlou stavbou těla. Během prvního roku života se doporučuje omezit intenzivní pohyb, dokud nedojde k uzavření růstových štěrbin. Dysplazie kyčelního nebo loketního kloubu se může vyskytnout, i když není tak častá jako u větších plemen. Tzv. „hepatitida skye teriérů" (popsaná v roce 1998 jako závažné jaterní onemocnění) je specifická pro toto plemeno, ačkoli pozdější výzkumy ukázaly, že nejde o klasický zánět jater a dědičnost nebyla prokázána.

Plemeno pro zkušenějšího majitele, který ocení nezávislou povahu a hlubokou, ale tiše projevovanou oddanost. Není vhodný pro domácnost, kde se střídají časté návštěvy nebo kde pes tráví většinu dne sám. Ideální majitel je klidný, trpělivý člověk, který má čas na pravidelnou péči o srst a nevyžaduje od psa okamžitou a slepou poslušnost. Pro rodiny s malými dětmi je vhodný jen při důsledné socializaci. Aktivní sportovce pes neunaví, ale ani nevyžaduje celodenní pohyb: stačí přibližně hodina denní aktivity. Dobře se přizpůsobí bytu i venkovskému prostředí. Potenciální majitelé by měli vědět, že jde o jedno z nejohroženějších plemen na světě s velmi omezeným chovatelským zázemím i v České republice.

Skye teriér patří mezi nejstarší teriéří plemena, jeho počátky sahají více než čtyři sta let zpátky na ostrov Skye u severozápadního pobřeží Skotska. Původně byl chován farmáři k lovu lišek, vyder a jezevců ve skalnatém terénu ostrova. Nízká stavba těla a tvrdá rovná srst chránily psa při průniku do nor a před drsným skotským počasím. V 19. století si plemeno získalo oblibu u britské šlechty, včetně královny Viktorie, která skye teriéry chovala na hradě Balmoral. Nejslavnějším zástupcem plemene je Greyfriars Bobby, pes z Edinburghu, který údajně čtrnáct let hlídal hrob svého zemřelého majitele (i když historická přesnost tohoto příběhu bývá zpochybňována). Barevná litografie plemene se objevila v knize „The Illustrated Book of the Dog" od Vero Shawa z roku 1881. Dnes je skye teriér jedním z nejvzácnějších plemen na světě. V Británii je zařazen na seznam zranitelných původních plemen a vyjadřují se obavy, že by mohl během několika desetiletí zcela vymizet. V České republice spadá pod Klub chovatelů málopočetných plemen psů a Klub chovatelů teriérů.