Miniaturní bulteriér

Zmenšená verze bulteriéra si zachovala veškerou odvahu, energii i tvrdohlavost svého většího příbuzného. Jde o sebevědomé, veselé a nesmírně společenské plemeno, které bylo podle chovatelského klubu přirovnáno k „tříletému dítěti v psím obleku". Pod odhodlaným zevnějškem se skrývá citlivá povaha s hlubokou vazbou na rodinu.

Vzhled

Kompaktní, dobře osvalený pes robustní stavby. Nejvýraznějším znakem je hlava ve tvaru vejce, při pohledu zepředu oválná, v profilu se plynule svažující od temene k čenichu (tzv. downface). Oči jsou úzké, trojúhelníkové, tmavě hnědé až černé, posazené šikmo. Uši malé, tenké, vzpřímené. Čenich černý, na špičce mírně zahnutý dolů. Hrudník je hluboký a široký, hřbet krátký a pevný. Ocas nasazený nízko, nošený vodorovně, krátký a zužující se ke špičce. Srst je krátká, hladká, přiléhavá, tvrdá na dotek s jemným leskem. U bílých jedinců je čistě bílá srst přípustná, barevné skvrny na hlavě jsou povoleny. U barevných jedinců je preferováno žíhání, dále přípustné černé, červené, plavé a tříbarevné zbarvení. Modré a játrové zbarvení je podle standardu vysoce nežádoucí.

Vlastnosti a využití

Původně vyšlechtěn jako společník, přičemž si zachoval odvahu a houževnatost typickou pro bulteriérovité teriéry. Díky atletickému založení a ochotě k práci se uplatňuje v agility, flyballu a dalších sportovních disciplínách. Je to pes s výraznou osobností, který dokáže pobavit i frustrovat, často ve stejný den. Potřebuje smysluplné zaměstnání a pozornost majitele, bez nichž dokáže být destruktivní.

Podobná plemena

Od standardního bulteriéra se liší výhradně velikostí (bulteriér nemá výškový limit, obvykle měří 45 až 55 cm), ve všech ostatních ohledech jsou si plemena prakticky totožná. Staffordshirský bulteriér má širší, kratší hlavu bez vejčitého profilu a celkově mohutnější stavbu v poměru k výšce. Anglický stafordšírský bulteriér (Staffordshire Bull Terrier) je sice podobně velký, ale má výrazně odlišný tvar hlavy a měkčí výraz.

Výživa a krmení

Kvalitní krmivo přizpůsobené velikosti a aktivitě. Plemeno má tendenci k přibírání na hmotnosti, proto je důležité hlídat porce a nepřekrmovat. Vhodné rozdělit denní dávku do dvou jídel. Pamlsky používané při tréninku započítat do celkového denního příjmu.

Odvážný, energický a nesmírně hravý pes s výraznou osobností. K rodině je oddaný a láskyplný, vyžaduje intenzivní kontakt a špatně snáší odloučení. K cizím lidem bývá přátelský a otevřený. Ve vztahu k jiným psům je chování individuální a závisí na socializaci, někteří jedinci mohou vykazovat dominanci zejména vůči psům stejného pohlaví. Vůči menším zvířatům a kočkám se může projevovat lovecký pud, soužití vyžaduje včasné navykání. Je to pes tvrdohlavý a svéhlavý, ale zároveň citlivý na náladu svého majitele.

Krátká srst vyžaduje minimální údržbu, stačí kartáčování jednou týdně měkkým kartáčem nebo rukavicí. Koupání jen dle potřeby. U bílých jedinců je vhodné chránit pokožku před přímým slunečním zářením (aplikace opalovacího krému na nos a holá místa). Pravidelná kontrola uší a zubů, přičemž u plemene se mohou vyskytnout problémy s postavením špičáků (tzv. instanding canines). Pohyb minimálně jednu hodinu denně, ideálně rozdělenou do více aktivit. Kromě procházek ocení hry, sportovní činnosti a mentální stimulaci formou hledacích her nebo interaktivních hraček.

Inteligentní, ale svéhlavé plemeno, které vyžaduje trpělivost a důslednost. Pozitivní posilování s využitím pamlsků a pochval je nejúčinnější metoda, tvrdší přístupy vedou spíše ke vzdoru než ke spolupráci. Krátké tréninkové jednotky (5 až 10 minut) fungují lépe než dlouhá opakující se sezení. Socializace by měla začít co nejdříve, ideálně mezi 8. a 12. týdnem věku, a zahrnovat různé prostředí, lidi a zvířata. Výcvik vyžaduje humor a flexibilitu, protože toto plemeno pravidelně testuje hranice a hledá vlastní řešení úkolů.

Plemeno má několik specifických dědičných predispozic. Primární luxace čočky (PLL, uvolnění čočky z jejího závěsu v oku vedoucí k bolesti a případné slepotě) je jedním z nejzávažnějších problémů, pro který existuje DNA test. Hluchota, zejména u bílých jedinců, může být jednostranná nebo oboustranná a je dědičná. Srdeční onemocnění zahrnují subaortální stenózu (zúžení výtokového traktu levé komory) a onemocnění mitrální chlopně. Onemocnění ledvin, včetně dědičné nefritidy (chronický zánět ledvin vedoucí k selhání, model pro Alportův syndrom u lidí) a polycystického onemocnění ledvin (tvorba cyst v ledvinné tkáni). Luxace pately (vykloubení kolenní čéšky) se vyskytuje s různou závažností. Letální akrodermatitida (LAD, závažné genetické onemocnění kůže a imunitního systému, obvykle smrtelné do dvou let věku) postihuje vzácně některé jedince. Laryngeální paralýza (ochrnutí hrtanových svalů způsobující dýchací obtíže) je další sledovanou diagnózou. Doporučeno testování na PLL (DNA test), BAER test sluchu, vyšetření srdce, kontrola ledvinných funkcí (analýza moči, poměr UPC) a patelární vyšetření před zařazením do chovu.

Vhodný pro zkušeného majitele s pevným, ale laskavým přístupem, který ocení kombinaci odvahy, humoru a občasné tvrdohlavosti. Ideální pro aktivní páry nebo rodiny se staršími dětmi, které mají čas na denní pohyb a hru. V bytě se cítí dobře díky kompaktní velikosti, ale potřebuje dostatečný výdej energie venku. Nevhodný pro začátečníky bez zkušeností s terierovitými plemeny, pro domácnosti s malými hlodavci nebo kočkami bez předchozího navykání, ani pro majitele vyžadující bezpodmínečnou poslušnost. Není pes pro toho, kdo tráví většinu dne mimo domov.

Kořeny miniaturního bulteriéra sahají do 19. století v Anglii, kde vznikl křížením dnes již vyhynulého bílého anglického teriéra se staroanglickým buldokem a dalmatinem. První zmínky o menších jedincích bulteriéra pocházejí z roku 1872. Původně se miniaturní varianta od standardní odlišovala hmotností, ale v 70. letech 20. století bylo kritérium změněno na výškový limit (35,5 cm), aby se zabránilo extrémní miniaturizaci na úkor zdraví. Kennel Club ve Velké Británii uznal miniaturního bulteriéra jako samostatné plemeno. Americký kennel klub (AKC) udělil plné uznání 1. ledna 1992. FCI registruje plemeno pod číslem 359 se standardem platným od 23. prosince 2011.