Manchester teriér

Vznikl v průmyslovém Manchesteru 19. století jako dokonalý městský lovec potkanů a králíků. Dnes je to elegantní, aktivní společník s výraznou osobností a překvapivě atletickými schopnostmi. Přestože patří mezi méně početná plemena, jeho příznivci oceňují kombinaci teriérské odvahy, inteligence a vybrané zevnějšnosti.

Vzhled

Kompaktní, ušlechtilý pes atletické stavby se suchým svalstvem a čistými liniemi. Hlava je dlouhá, suchá, s plochým a úzkým temenem. Oči jsou malé, tmavé, mandlového tvaru, s jiskřivým výrazem. Uši jsou malé, tvaru V, nesené nad linií temene, překlopené dopředu. Nos je lesklý černý. Srst je krátká, hustá, hladká, lesklá a pevné textury, nikdy měkká. Zbarvení je výhradně sytě černé (jet black) se sytým mahagonovým pálením (rich mahogany tan) v přesně vymezených zónách: na čenichu, tvářích, nad očima, na hrudi (tvary V), na vnitřní straně předních končetin, pod ocasem a na zadních končetinách pod kolenem. Na prstech jsou charakteristické černé čárky (pencilling). Nad nártními klouby předních noh jsou výrazné černé skvrny (thumbmarks). Ocas je krátký, nasazený na konci oblouku zad, u kořene silný, zužující se ke špičce, nesený nejvýše v úrovni hřbetu.

Vlastnosti a využití

Manchester teriér je bystrý, aktivní a hravý pes se silným loveckým pudem zaměřeným na drobné hlodavce. Je inteligentní, zvídavý a rád se učí, i když si jako pravý teriér zachovává určitou svéhlavost. Vyniká v agility, rally, coursingu a noseworku. K rodině je oddaný a věrný, k cizím lidem přirozeně nedůvěřivý, což z něj dělá pozorného hlídače. Má výborné čichové schopnosti a rychlé reakce. V domácnosti je čistotný a nenáročný na prostor, což ho předurčuje pro městský život.

Podobná plemena

Od anglického toy teriéra (černopalého, FCI 13) se liší větší velikostí (38 až 41 cm oproti 25 až 30 cm), sklopenýma ušima (toy má vzpřímené) a robustnější stavbou. V USA a Kanadě AKC registruje obě velikosti jako variety jednoho plemene, zatímco FCI a KC je vedou odděleně. Od německého pinče (FCI 184) se odlišuje menší velikostí, lehčí stavbou a odlišným původem, i když zbarvení může být na první pohled podobné. Doberman (FCI 143) sdílí černopalé zbarvení, ale je mnohonásobně větší a těžší. Od hladkosrstého foxteriéra (FCI 12) se liší zbarvením a celkovým typem.

Výživa a krmení

Kvalitní krmivo pro aktivní malá až střední plemena. Denní dávku rozdělit na dvě porce. Manchester teriér nemá zvláštní sklony k obezitě, ale jako u všech plemen je důležité kontrolovat velikost porcí a omezit pamlsky. Krmivo s vysokým podílem kvalitních živočišných bílkovin podporuje zdravou srst a svalovou hmotu. Čerstvá voda vždy k dispozici.

Bystrý, čilý a hravý pes se sebevědomou, ale ne agresivní povahou. Manchester teriér je oddaný své rodině a vytváří silnou vazbu na majitele. K cizím lidem je zdrženlivý a potřebuje čas na zahřátí, ale bez bezdůvodné agresivity. S dětmi vychází dobře při vzájemném respektu a správné socializaci. S jinými psy se zpravidla snese, ale může být dominantní vůči psům stejného pohlaví. Soužití s kočkami je možné, pokud spolu vyrůstají, ale drobní hlodavci (králíci, křečci, potkani) nejsou bezpečnými spolubydlícími kvůli silnému loveckému pudu. Je pozorný hlídač, který spolehlivě hlásí příchod návštěvy. Špatně snáší dlouhou samotu a nudu.

Krátká, hladká srst vyžaduje minimální péči. Kartáčování jednou týdně měkkou gumovou rukavicí nebo kartáčem stačí k odstranění odumřelých chlupů a udržení lesku. V období jarního a podzimního línání kartáčovat ob den. Koupání pouze podle potřeby, srst se příliš nešpiní. Zuby kartáčovat ideálně denně, drápy zastřihávat měsíčně. Uši kontrolovat pravidelně. Manchester teriér je čistotný pes, který se o sebe do značné míry stará sám. Pohybové nároky jsou střední až vysoké: denně přibližně hodinu aktivního pohybu, ideálně kombinace procházek, hraní a mentální stimulace. Vyniká v psích sportech, které mu poskytují potřebnou fyzickou i duševní zátěž.

Inteligentní a učenlivý pes, který dobře reaguje na pozitivní motivaci a důsledný přístup. Má teriérskou svéhlavost, takže výcvik vyžaduje trpělivost a kreativitu, aby zůstal zajímavý. Tvrdé korekce jsou kontraproduktivní a narušují důvěru. Při správné výchově zvládá základní poslušnost i pokročilé disciplíny jako agility, rally, coursing nebo nosework. Včasná socializace je zásadní, aby pes nebyl příliš nedůvěřivý k cizím lidem nebo agresivní vůči jiným psům. Nácvik přivolání vyžaduje důslednost, protože lovecký pud může převládnout nad poslušností. Krátké, pestré výcvikové jednotky jsou účinnější než dlouhé monotónní tréninky.

Celkově zdravé plemeno se specifickými predispozicemi, které je třeba sledovat. Von Willebrandova choroba typu I (dědičná porucha krevní srážlivosti projevující se krvácením z nosu a dásní) je autosomálně recesivní onemocnění, pro které existuje DNA test. Častěji postihuje toy varietu, ale vyskytuje se i u standardní. Glaukom (zvýšení nitroočního tlaku poškozující zrakový nerv) je u teriérů relativně častý. Luxace čočky (vychýlení čočky z normální pozice v důsledku nadměrného nitroočního tlaku) může vyžadovat chirurgické odstranění čočky. Progresivní atrofie sítnice (PRA, postupná degenerace sítnice vedoucí k slepotě) je dalším dědičným očním onemocněním. Luxace pately (vykloubení kolenní čéšky) se vyskytuje zejména u menších jedinců. Juvenilní kardiomyopatie (onemocnění srdečního svalu postihující mladé psy) je vzácná, ale závažná. Hypotyreóza (nedostatečná funkce štítné žlázy) se projevuje únavou, přibýváním na váze a zhoršením kvality srsti. Doporučené testy: DNA test na von Willebrandovu chorobu, oční vyšetření, vyšetření kolen (patela), kardiologické vyšetření.

Manchester teriér je vhodný pro aktivní jednotlivce a páry, kteří hledají elegantního, nenáročného na péči a přitom temperamentního společníka. Hodí se i do bytu, pokud je zajištěn dostatečný denní pohyb. Vynikající volba pro zájemce o psí sporty (agility, coursing, rally). Může být dobrým psem pro zkušenějšího začátečníka, který je připraven na teriérskou osobnost. Nedoporučuje se pro domácnosti s drobnými hlodavci nebo králíky. Pro rodiny s malými dětmi je vhodný za podmínky, že děti umějí se psem zacházet ohleduplně. Potenciální majitelé by měli vědět, že jde o poměrně vzácné plemeno s omezenou chovnou základnou, a hledání štěněte může trvat déle.

Kořeny manchesterského teriéra sahají k staroangickým černopalým teriérům (Black and Tan Terrier), kteří se v Anglii vyskytovali přinejmenším od tudorovské éry. Nejstarší známé vyobrazení tohoto typu psa pochází z iluminovaného rukopisu „The Hours of the Virgin" z přelomu 15. a 16. století. V 50. a 60. letech 19. století chovatel John Hulme z manchesterské oblasti cíleně křížil černopalé teriéry s rychlými „snap dogs" (předchůdci dnešního vipeta), aby vytvořil psa schopného jak lovu potkanů v městských krysích arénách, tak štvaní králíků v otevřeném terénu. Výsledkem byl elegantní, rychlý a zároveň neohrožený teriér. Manchester se díky svému průmyslovému charakteru a rozšířené kultuře krysích zápasů (rat-baiting) stal centrem chovu, a plemeno tak získalo své jméno kolem roku 1890. Ve viktoriánské éře si vysloužil přezdívku „teriér gentlemanů" díky svému ušlechtilému zevnějšku. Zákaz kupírování uší v roce 1897 vedl k prudkému poklesu registrací. Během 20. století plemeno téměř vymřelo: v roce 1945 bylo v Kennel Clubu registrováno pouhých 11 jedinců. Britský klub manchesterského teriéra, založený v roce 1937, sehrál klíčovou roli v záchraně plemene. Dnes je stále klasifikován jako zranitelné domácí plemeno (vulnerable native breed) s přibližně 177 registracemi ročně v Británii.