Jack Russell teriér

Pracovní teriér malého vzrůstu, ale obrovské energie a odhodlání, původně vyšlechtěný k lovu lišek v norách. Za svou existenci vděčí reverendi Johnu „Jackovi" Russellovi, který v první polovině 19. století vytvořil linii teriérů schopných běžet s foxhoundy a zároveň pronásledovat kořist pod zem. Dnes patří k nejoblíbenějším malým plemenům na světě díky svému charismatickému temperamentu a všestrannosti.

Vzhled

Silný, aktivní a pružný pes obdélníkového formátu (tělo delší než výška). Hrudník není příliš široký, aby se pes protáhl do nory, obvod hrudníku za lopatkami činí 40 až 43 cm. Srst existuje ve třech variantách: hladká (smooth), polodrsná (broken, kombinace hladké a drsné) a drsná (rough). Všechny varianty mají hustý, povětrnostně odolný krycí vlas. Zbarvení je převážně bílé se značkami černými, pálově hnědými (tan) nebo kombinací obou. Bílá barva musí převažovat. Hlava je proporcionální s plochým temenem, čenich se mírně zužuje k nosu. Uši jsou ve tvaru písmene V, překlopená dopředu. Ocas může být kupírovaný nebo ponechaný v přirozené délce, nesen vzpřímeně v pohybu.

Vlastnosti a využití

Odvážný, neohrožený a sebevědomý pes s výrazným loveckým instinktem. Původním účelem byl lov lišek, dnes vyniká v celé řadě psích sportů, včetně agility, flyballu, rally poslušnosti a earthdog triálů. Má mimořádnou potřebu pohybu a mentální stimulace. Bez dostatečného vytížení se stává destruktivním a může rozkopávat zahradu, ničit vybavení bytu nebo nadměrně štěkat. K práci přistupuje s neúnavným nadšením. Vztah ke kočkám a drobným zvířatům je problematický kvůli silnému loveckému pudu.

Podobná plemena

Parson Russell teriér (FCI 339) je vyšší (33 až 36 cm), čtvercového formátu, a byl vyšlechtěn primárně pro práci na povrchu. Fox teriér hladkosrstý má elegantější stavbu, delší hlavu a výraznější zbarvení. Border teriér je klidnější a snáze trénovatelný, s charakteristickou „vydří" hlavou. Oproti těmto příbuzným plemenům je Jack Russell kompaktnější, nižší a zachovává si nejsilnější norařský instinkt.

Výživa a krmení

Kvalitní krmivo pro malá, vysoce aktivní plemena. Denní dávka přibližně 100 až 150 g granulí podle intenzity pohybu. Při vysoké aktivitě (agility, lovecký trénink) lze dávku mírně zvýšit. Sklon k přejídání může vést k obezitě, zejména u méně aktivních jedinců, proto je důležité kontrolovat porce a omezit pamlsky. Krmení rozdělit do dvou denních dávek.

Temperamentní, neúnavný a překvapivě sebevědomý na svou velikost. Přistupuje k životu s nakažlivou energií a odhodláním, které původně směřoval k lovecké práci. Ke své rodině je loajální a hravý, s dětmi vychází dobře, pokud jsou vedeny k respektujícímu zacházení. Má silnou vůli a občas tvrdohlavou povahu, což vyžaduje důsledné vedení. K cizím lidem je přátelský a otevřený, ale zároveň si zachovává bdělost. Vůči jiným psům bývá společenský při správné socializaci, dominantní tendence se však mohou projevit u nekastrovaných samců.

Srst ve všech třech variantách je relativně nenáročná. Hladkosrstí jedinci potřebují kartáčování jednou týdně, drsnosrstí a polodrsní vyžadují ruční trimování (vytrhávání odumřelé srsti) přibližně dvakrát až třikrát ročně, aby si srst udržela správnou texturu a povětrnostní odolnost. Stříhání drsné srsti nůžkami nebo strojkem je nežádoucí, protože mění strukturu a barvu srsti. Koupání pouze podle potřeby. Zuby vyžadují pravidelnou péči, malá plemena jsou náchylnější k zubním problémům. Drápy se při aktivním pohybu venku často brousí samy, jinak pravidelné zkracování.

Vysoce inteligentní, ale nezávisle myslící pes, u kterého je trénink zároveň radostí i výzvou. Reaguje nejlépe na krátké, pestré a motivační jednotky s využitím pamlsků a hraček. Dlouhé, opakující se cvičení ho nudí a vede ke ztrátě zájmu. Tvrdé korekce vyprovokují vzdor spíš než poslušnost. Klíčové je začít s výchovou a socializací co nejdříve, protože dospělý Jack Russell se zafixovanými zlozvyky je obtížně přeučitelný. Zvláštní pozornost je třeba věnovat odvolatelnosti (recall), protože lovecký pud může převážit nad poslušností. Vyniká v agility, flyballu a dalších dynamických sportech, kde uplatní svou rychlost a hbitost.

Robustní a dlouhověké plemeno s průměrnou délkou života patřící k nejvyšším mezi všemi rasami psů. Nejčastějším ortopedickým problémem je luxace pately (vykloubení čéšky), ke kterému jsou malí teriéři obecně náchylní. Legg-Calvé-Perthesova choroba (aseptická nekróza hlavice stehenní kosti) se může projevit u mladých psů mezi 6. a 12. měsícem věku. Z očních onemocnění se vyskytuje primární luxace čočky (PLL, uvolnění oční čočky), pro kterou existuje DNA test. Vzácněji se objevuje spinocerebelární ataxie s myokymií a záchvaty (dědičné neurologické onemocnění spojené s mutací genu KCNJ10). Kongenitální hluchota (vrozená ztráta sluchu) je spojována s převahou bílého zbarvení. Alergická onemocnění kůže patří k častějším problémům. Doporučené testy: DNA test na PLL, vyšetření pately, oční vyšetření, BAER test sluchu.

Zkušeným a aktivním majitelům, kteří mohou nabídnout minimálně hodinu intenzivního pohybu denně a pravidelnou mentální stimulaci. Ideální pro sportovně založené jedince nebo rodiny se staršími dětmi, které chtějí psa pro aktivní životní styl. Výborný společník pro psí sporty. Nevhodný pro pasivní majitele, seniory hledající klidného psa, domácnosti s kočkami nebo drobnými zvířaty a pro ty, kdo nemají čas na důslednou výchovu. Začátečníkům se doporučuje spíše jiné, poddajnější plemeno.

V první polovině 19. století začal reverend John Russell z Devonu v jihozápadní Anglii cíleně šlechtit teriéry pro lov lišek. V roce 1819 získal od místního mlékáře fenu jménem Trump, malou bílo-pálovou teriérku, která se stala zakladatelkou jeho linie. Russellovy teriéry byli vyšlechtěni tak, aby dokázali běžet s foxhoundy a současně pronásledovat lišku do nory, aniž by ji zranili. Do 50. let 19. století byli tito psi uznáváni jako svébytný typ. Po smrti reverenda Russella v roce 1883 se typ dále vyvíjel bez jednotného standardu, což vedlo k široké variabilitě. V průběhu 20. století se plemeno rozšířilo do Austrálie, kde proběhl zásadní chovatelský vývoj a kde byl vypracován moderní standard. FCI uznala Jack Russell teriéra provisorně v roce 2000 a definitivně v roce 2003 pod číslem 345, přičemž jako zemi rozvoje uvádí Austrálii. Od Parson Russell teriéra (FCI 339, uznaného dříve) se Jack Russell liší menší výškou a obdélníkovým formátem těla.