Glen of imaal teriér - vyměnit foto!

Irský glen of Imaal teriér nese jméno po drsném údolí Glen of Imaal v hrabství Wicklow, kde vznikl. Tamní rolníci, potomci vojáků, kteří v 16. a 17. století dostali půdu jako odměnu za služby britské koruně, potřebovali psa, jenž se v každodenním boji o přežití uživí prací: musel lovit lišky, jezevce a hlodavce a dlouhé hodiny pohánět kolo, ve kterém se otáčel rožeň. Bohužel se využíval i k psím zápasům, což je dnes dávnou minulostí. Právě tvrdá práce z něj po generace udělala silného, statného a houževnatého psa. Dnes je z něj laskavý a učenlivý rodinný pes, mezi teriéry pověstný svým klidem.

Vzhled

Jde o středně velkého, nízkonohého psa se středně dlouhou srstí, který na svou velikost vyvolává dojem velké síly a maximální substance; tělo je delší než vysoké. Lebka je dobře široká a přiměřeně dlouhá, s výrazným stopem (přechodem čela v čenichovou partii) a černým nosem; celkový výraz je bystrý a plný osobnosti. Uši jsou malé, nesené v růžici nebo polovztyčené, oči hnědé, středně velké. Hrudní končetiny jsou krátké, sudovitě klenuté a se silnou kostrou, pánevní silné a dobře osvalené; ocas je v zemích, kde je kupírování zakázáno, ponechán přirozený. Srst je středně dlouhá, hrubá, s měkkou podsadou a může se upravovat tak, aby dodala tělu úhledné linie. Zbarvení je modře žíhané, které ale nesmí přecházet do černé, nebo pšeničné od světlého odstínu po zlatočervený; štěňata se často rodí tmavší a barva se vybarvuje během dospívání. Kohoutková výška je u psů nejvýše 35,5 cm, feny jsou přiměřeně menší, hmotnost u psů kolem 16 kg a u fen odpovídajícím způsobem méně.

Vlastnosti a využití

Stejně jako ostatní teriéři musel i tento houževnatý pes lovit jezevce a lišky a držet stavy krys na minimu; navíc sloužil jako hospodářský pomocník. Tomu odpovídá jeho odvaha, síla a schopnost pracovat samostatně, protože v terénu musel řešit situace bez pokynů člověka. Dnes se chová hlavně jako rodinný společník a uplatní se i v psích sportech, jako je agility nebo norování. Zajímavou vlastností plemene je obliba vody a vlhkého počasí. Na pohyb má oproti jiným teriérům umírněnější nároky, ocení ale alespoň jednu pořádnou procházku denně a nějaké zaměstnání.

Podobná plemena

Nejblíže má glen of Imaal teriér k irskému měkkosrstému pšeničnému teriérovi, se kterým je tak blízce spřízněný, že se oba dají považovat za dvě délkou končetin odlišná provedení téhož typu; pšeničný teriér je ovšem vysokonohý, měří až kolem 46 cm a nese hedvábnou srst, kdežto glen je nízkonohý a hrubosrstý. Nízkou stavbou a hrubou srstí připomíná i dandie dinmont teriéra nebo skotského teriéra, kteří se ale liší hlavou a zbarvením. Právě kombinace nízkých sudovitých končetin, mohutného těla a modře žíhané nebo pšeničné hrubé srsti je pro glena typická.

Výživa a krmení

Vhodné je kvalitní krmivo pro střední plemena, přizpůsobené věku a aktivitě psa. Množství je třeba přizpůsobovat skutečnému pohybu a hlídat kondici, protože při umírněnějším temperamentu má plemeno sklon přibrat a nadváha u nízkonohého psa s delším hřbetem zbytečně zatěžuje páteř a klouby. U štěňat je vhodné nepřetěžovat vyvíjející se klouby a nedovolit skákání z výšky. Pamlsky z výcviku je dobré započítat do denní dávky a nezanedbávat péči o chrup.

Povahou je to houževnatý a pracovitý pes, který se jen tak něčeho nelekne, přitom má podle standardu vysoký práh dráždivosti a je výrazně klidnější než většina teriérů; když je ale vyprovokován, umí se o sebe postarat. Ke své rodině je oddaný a věrný, miluje svého člověka a chce mu být neustále nablízku, takže samotu nese nerad. S dětmi vychází výborně a k domácím zvířatům i jiným psům bývá tolerantní. K cizím lidem se chová různě a rozhodně se nepřátelí s každým. Je tvrdohlavý a samostatný, protože byl zvyklý řešit situace po svém.

Hrubá srst glen of Imaal teriéra je odolná proti špíně a nevyžaduje mnoho práce: pokud pes nechodí na výstavy, stačí ho zhruba dvakrát ročně otrimovat, tedy vytrhat odumřelou srst, a mezi tím ji pročesávat. Výstavní úprava se dělá tak, aby podtrhla přirozené kontury těla. Línání je nízké. Kvůli delšímu hřbetu a krátkým nohám je vhodné hlídat psovi váhu a nenechat ho skákat z výšky. Na pohyb je nenáročný, ocení ale alespoň jednu delší procházku denně; má rád vodu a vlhké počasí. Do bytu se plemeno hodí, k celoročnímu pobytu venku se ale nedoporučuje.

Výcvik glen of Imaal teriéra bývá vděčný, protože jde o velmi chytrého psa, který se rychle a snadno cvičí a chce být svému člověku nablízku. Počítat je ale třeba s teriéří tvrdohlavostí a samostatností, takže potřebuje důslednost a jasná pravidla od štěněte; nejlépe funguje laskavý přístup s pozitivní motivací a krátké, zábavné lekce. Vyplatí se od štěněte pracovat na socializaci, aby se dobře snesl s cizími psy, a na přivolání kvůli loveckému pudu. Baví ho agility, norování i čichové hry, jen s ohledem na jeho záda.

Celkově jde o nenáročné, houževnaté a odolné plemeno. Nejtypičtějším rizikem je progresivní atrofie sítnice (postupné slepnutí) ve formě, která je pro toto plemeno specifická a na kterou existuje genetický test; zodpovědní chovatelé rodiče testují. Vzhledem k nízkým nohám a delšímu hřbetu se mohou objevit potíže se zády a klouby, u aktivních psů také luxace čéšky (vykloubení kolenní čéšky) nebo dysplazie kyčelního kloubu (vývojová vada kloubu). Vzhledem k malé populaci je namístě sledovat příbuznost. Odpovědný chovatel vybírá zdravé, testované rodiče. Při dobré péči se glen of Imaal teriér dožívá zhruba 12 až 15 let.

Glen of Imaal teriér je ideální pro rodiny s dětmi i jednotlivce, kteří hledají oddaného, klidnějšího a nenáročného teriéra do bytu i na venkov a mohou s ním trávit hodně času; díky vyrovnané povaze ho zvládne i poučený začátečník a snese se dobře s jinými psy i domácími zvířaty. Naopak se nehodí pro často nepřítomné lidi, k celoročnímu pobytu venku ani do domácnosti s drobnými zvířaty kvůli loveckému pudu. Předem je dobré počítat s tvrdohlavostí, s nutností občasného trimování a s ohledem na záda kvůli nízké stavbě. Vzhledem k tomu, že jde u nás o vzácné plemeno, je třeba počítat s delším hledáním; vybírat je vhodné po zdravých, testovaných rodičích s průkazem původu.

Glen of Imaal teriér patří k irským teriérům a jeho výskyt byl dlouho omezen na drsné údolí Glen of Imaal v hrabství Wicklow. Tamní rolníci pocházeli z vojáků, kteří v 16. a 17. století získali půdu jako odměnu za služby britské koruně, a museli uplatnit veškerou svou vynalézavost, aby v nehostinné krajině přežili; psa, který se prací neuživil, si nemohli dovolit. Glen proto lovil lišky, jezevce a krysy a dlouhé hodiny poháněl kolo u rožně, bohužel se ale nasazoval i v psích zápasech. Přestože jde pravděpodobně o staré plemeno, dlouho unikalo pozornosti i cílenému chovu a bylo považováno za nenápadného psa chudších vrstev. Irský Kennel Club plemeno oficiálně uznal v roce 1933 a brzy poté vznikl chovatelský klub. Dodnes zůstává vzácné. FCI ho vede pod číslem 302.