Anglický toy teriér

Anglický toy teriér je nejmenší z britských teriérů, elegantní drobeček s pravou teriéří povahou. V 19. století vznikl zmenšováním manchester teriéra a dalších černotříslových teriérů a proslul jako neúnavný hubitel krys, který se dokázal schovat i do kapsy loveckého kabátu. Dnes je z něj oddaný a přítulný společník, bystrý a temperamentní, silně vázaný na svou rodinu. Patří k vzácným plemenům a ve své vlasti je veden jako ohrožené původní britské plemeno.

Vzhled

Jde o kompaktního, elegantního psa jemné, ale pružné stavby s atletickým tělem. Hlava je dlouhá, úzká a klínovitá, s plochou lebkou a mírným stopem (přechodem čela v čenichovou partii). Nejnápadnějším znakem jsou uši ve tvaru plamínku svíčky: velké, špičaté a přirozeně vztyčené, nesené vzpřímeně bez kupírování. Oči jsou malé, mandlové, velmi tmavé a šikmo posazené. Hrudník je úzký a hluboký, hřbet mírně klenutý, ocas nízko nasazený a ke špičce se zužující. Srst je velmi krátká, hustá, hladká, lesklá a přiléhavá. Jediné povolené zbarvení je černé s pálením (black and tan), tedy černá se sytě hnědými znaky na přesně daných místech, jaké známe třeba u dobrmana. Kohoutková výška se pohybuje mezi 25 a 30 cm a hmotnost mezi 2,7 a 3,6 kg.

Vlastnosti a využití

Přestože je anglický toy teriér drobný, uchoval si většinu vlastností větších pracovních teriérů. Původně to byl zdatný hubitel krys a myší, který se uplatňoval i v kruté dobové soutěži zvané rat pit; lovecký pud vůči hlodavcům a drobným zvířatům mu zůstal dodnes. Je bystrý, rychlý a pozorný a díky příměsi italského chrtíka se dobře orientuje očima. Dnes slouží především jako společenský pes, který si při dobrém vedení hravě osvojí i triky nebo psí sporty, jako je agility, flyball, obedience či tanec se psem.

Podobná plemena

Nejčastěji se anglický toy teriér plete s manchester teriérem, ze kterého vznikl; manchester je ovšem výrazně větší a jeho toy varieta bývá jen o něco větší než anglický toy teriér. S dobrmanem ho spojuje jen černotříslové zbarvení, jinak jde o nesrovnatelně menšího psa. Od trpasličího pinče, kterému se podobá velikostí i barvou, se liší původem (teriér, ne pinč), typickými ušima ve tvaru plamínku a odlišným pohybem. Italský chrtík, který se podílel na jeho vzniku, je pak subtilnější chrt s odlišnou hlavou i držením těla.

Výživa a krmení

Zvláštní nároky na krmivo toy teriér nemá a obvykle má dobrou chuť k jídlu, kvůli drobné postavě ale snadno přibírá, takže je důležité hlídat velikost porcí a nepřilepšovat mu zbytky z lidského stolu. Vhodné je kvalitní krmivo přizpůsobené jeho věku a malé velikosti. Vzhledem k drobnému vzrůstu mu stačí jen malé množství, o to víc ale záleží na kvalitě. Každé kilo navíc zbytečně zatěžuje jeho jemnou kostru a klouby.

Povahou je toy teriér bystrý, temperamentní a nesmírně přítulný pes, který je silně vázaný na svého člověka a rodinu. Odloučení a dlouhou samotu snáší velmi špatně, proto se nehodí pro lidi, kteří jsou často pryč. K cizím se chová zdrženlivě až nepřístupně, a přestože velikostí neimponuje, je z něj pozorný hlídač, který dům ohlídá a hlasitě ohlásí návštěvu. Na rozdíl od většiny teriérů nevyhledává šarvátky s jinými psy, spíš se jim vyhýbá. S dětmi vychází dobře, kvůli křehké stavbě je ale rozumné hlídat kontakt s malými dětmi a naučit je, jak s tak malým psem zacházet. Při dobré socializaci je vyrovnaný a klidný; pokud se zanedbá, může být nervózní a náladový.

Péče o krátkou srst je snadná: stačí ji jednou týdně přejet gumovou rukavicí nebo kartáčem a přeleštit hadříkem, aby si udržela lesk. Koupat je potřeba jen zřídka a raději speciálním šamponem, protože plemeno bývá náchylné ke kožním potížím. Zásadní je ovšem ochrana před chladem: kvůli velmi krátké srsti a jemné stavbě se snadno prochladí, takže v zimě potřebuje oblečení a teplé, závětrné místo na spaní. Pohybu nevyžaduje mnoho, zhruba půl hodiny denně bohatě stačí, ocení ale hry a nějaké to zaměstnání, protože nečinnost mu nesvědčí.

Toy teriér je inteligentní pes s dobrou pamětí, kterého s trochou snahy zvládne i méně zkušený chovatel. Učí se rád a rychle a při dobrém vedení dokáže víc než jen základní poslušnost, baví ho triky i psí sporty. Občas bývá trochu svéhlavý a náladový, proto se vyplatí klidná důslednost a pozitivní motivace, ne tvrdost. Naprosto zásadní je pečlivá socializace od štěněčího věku, aby z citlivého psa nevyrostl nervózní jedinec. Počítat je třeba i s loveckým pudem a sklonem vyrazit za drobnou zvěří, takže nácvik přivolání není radno podcenit.

Celkově jde o poměrně zdravé plemeno, jako u vzácného plemene s malou chovnou základnou je ovšem třeba dbát na zodpovědný chov. Objevit se u něj mohou luxace čéšky (vykloubení kolenní čéšky), Perthesova choroba (odumírání hlavice stehenní kosti u mladých psů) a juvenilní dilatační kardiomyopatie (onemocnění srdečního svalu projevující se už u mladých jedinců). Popisuje se také vrozená hluchota, oční vady a von Willebrandova choroba (dědičná porucha krevní srážlivosti). Kvůli drobné stavbě má sklon k nadváze a špatně snáší chlad. Při dobré péči se plemeno dožívá zhruba 12 až 14 let. Odpovědný chovatel volí rodiče s ohledem na tyto vady i na genetickou pestrost.

Anglický toy teriér je ideální pro člověka, který hledá malého, oddaného a přítulného společníka do bytu i do domu a je hodně doma. Sedne jednotlivcům, seniorům i rodinám se staršími dětmi a díky nízkým nárokům na prostor, krmivo i pohyb ho zvládne i méně zkušený chovatel, který nezanedbá socializaci. Naopak se nehodí pro lidi, kteří jsou často pryč, protože samotu snáší velmi špatně, ani do domácností s malými dětmi nebo s drobnými zvířaty (hlodavci), na která má stále lovecký pud. Předem je dobré počítat s jeho citlivostí na chlad a se sklonem hlasitě štěkat. Protože jde o vzácné plemeno, je namístě hledat zodpovědného chovatele, který testuje zdraví rodičů.

Předky anglického toy teriéra byli staroangličtí černotřísloví teriéři, chovaní ve městech k hubení krys a myší v dobách, kdy hlodavci šířili nemoci. Kromě běžného lovu se drobní psi uplatňovali i v kruté sázkové soutěži rat pit, při níž měl pes v aréně za daný čas zadávit co nejvíce krys; nejslavnějším rekordmanem byl pes Tiny, který prý roku 1848 zabil přes 300 krys za necelou hodinu. Aby psi získali na eleganci a rychlosti, byli patrně kříženi s italským chrtíkem. Když byl rat pit zakázán, plemeno přežilo jako výstavní a společenský pes; dlouho platilo za miniaturní varietu manchester teriéra a samostatný název anglický toy teriér přijalo až v roce 1962. Dnes patří ve Velké Británii k ohroženým původním plemenům, a proto do jeho chovu byli povoleni i příbuzní toy manchester teriéři.