Dandie dinmont teriér

Dandie dinmont teriér je britské plemeno z pohraničí mezi Anglií a Skotskem, kde ho místní farmáři a kočovníci chovali k lovu vyder, lišek a jezevců. Je jediným plemenem na světě, které nese jméno po literární postavě: v roce 1815 vydal sir Walter Scott román Guy Mannering, kde vystupuje lovec Dandie Dinmont se smečkou psů pepř a hořčice, a právě tato kniha rozhodla o názvu plemene i o jeho tehdejší popularitě. Nezaměnitelný je protáhlým lasicovitým tělem, klenutým hřbetem, velkou hlavou s hedvábnou čupřinou a dvěma barvami, pepřovou a hořčicovou. Dnes patří k nejvzácnějším teriérům vůbec.

Vzhled

Jde o nízkonohého, výrazně protáhlého psa lasicovitého tvaru, jehož délka těla zhruba dvojnásobně převyšuje kohoutkovou výšku; hřbetní linie je charakteristicky klenutá v bedrech, takže záď bývá výš než přední část. Hlava je silná a velká, ale úměrná psovi, s mimořádně vyvinutým svalstvem a širokou lebkou, která se zužuje k očím; rámuje ji bohatá hedvábná čupřina, která plemeni dodává moudrý, vznešený výraz. Oči jsou velké, kulaté a tmavé, s výrazem inteligence a laskavosti. Uši jsou nízko nasazené, svěšené, ve tvaru písmene V, s třásněmi. Ocas je silný u kořene, zužující se, nesený vesele ve tvaru šavle. Klíčová je srst: dvojitá, tvořená měkkou hustou podsadou a tvrdší krycí srstí, která ale není drátovitá, dlouhá zhruba pět centimetrů a ležící ve svazečcích. Přípustné jsou dvě barvy: pepřová, tedy od tmavé modročerné po světle stříbřitě šedou s bohatou stříbřitě bílou čupřinou, a hořčicová, tedy od červenohnědé po světle žlutohnědou s krémově bílou čupřinou. Hmotnost je 8 až 11 kg, výška bývá zhruba 20 až 28 cm.

Vlastnosti a využití

Vyšlechtěn byl jako pracovní teriér do drsného pohraničního terénu: jeho úkolem bylo pronásledovat a vyhánět vydry, lišky a jezevce, k čemuž mu sloužila nízká, protáhlá stavba, síla i mimořádná odvaha. Je také dobrý plavec. Na teriéra je ovšem výrazně klidnější a rozvážnější, což z něj dnes dělá příjemného domácího společníka, který se hodí i do bytu. Zvláštností je jeho hlas: na tak malého psa má nezvykle hluboký a zvučný štěkot, takže spolehlivě ohlásí návštěvu. Na pohyb má přiměřené nároky, potřebuje ale pravidelné delší procházky, jinak snadno přibývá na váze.

Podobná plemena

Nejblíže má dandie dinmont teriér k bedlington teriérovi, se kterým sdílí původ v témže pohraničí a klenutý hřbet; bedlington je ovšem výrazně vyšší, s kudrnatou cupovitou srstí a jiným typem hlavy. Protáhlým tělem a krátkýma nohama připomíná i skye teriéra nebo jezevčíka, od nichž se liší výraznou čupřinou a barevnými rázy. Ze stejné oblasti pochází také border teriér, který je ale kompaktní a má hlavu jako vydra. Právě kombinace lasicovitého těla, klenutého hřbetu, velké hlavy s hedvábnou čupřinou a pepřové nebo hořčicové barvy je pro dandíka nezaměnitelná.

Výživa a krmení

Vhodné je kvalitní krmivo pro malá plemena, přizpůsobené věku a aktivitě psa, s dostatkem kvalitních živočišných bílkovin a s mastnými kyselinami omega 3 a omega 6 pro srst; denní dávku je vhodné rozdělit na dvě porce. Zásadní je nepřekrmovat, protože plemeno má sklon k přibírání a nadváha u tak protáhlého psa výrazně zatěžuje páteř a klouby; je proto dobré hlídat porce, započítávat pamlsky a psa pravidelně vážit. U štěňat se doporučují tři až čtyři menší porce denně.

Povahou je to odvážný, rozhodný a přitom nezvykle klidný a rozvážný teriér, který je ke své rodině přátelský, důvěřivý a oddaný. Je nezávislý a má vlastní hlavu, což se občas projeví tvrdohlavostí, zároveň je ale učenlivý a s lidmi rád spolupracuje. K dětem se chová mile a s jinými psy obvykle vychází dobře; k drobným zvířatům si zachoval lovecký pud. K cizím lidem bývá zpočátku zdrženlivý, aniž by byl bázlivý nebo agresivní, a příchod návštěvy ohlásí svým překvapivě hlubokým hlasem. Je to prostě pes s důstojným, moudrým výrazem a odpovídající povahou.

Srst dandíka je považována za důležitý plemenný znak a žádá pravidelnou péči: doporučuje se ji denně nebo obden kartáčovat, aby se nezacuchala, a zhruba čtyřikrát ročně mírně trimovat, tedy vytrhat odumřelou srst, aby si zachovala správnou strukturu a nepůsobila drsně. Zvláštní pozornost si zaslouží čupřina na hlavě a třásně na uších. Kvůli protáhlému hřbetu je vhodné psa nenechat skákat z výšky, hlídat mu váhu a chránit záda. Na pohyb má přiměřené nároky, potřebuje ale pravidelné delší procházky a nějaké zaměstnání, protože bez pohybu snadno ztloustne.

Výcvik dandie dinmont teriéra bývá příjemnější než u řady jiných teriérů, protože jde o klidnějšího, učenlivého psa, který se rád učí a spolupracuje. Počítat je ale třeba s teriéří nezávislostí a občasnou tvrdohlavostí, takže potřebuje trpělivost, důslednost a jasná pravidla od štěněte. Nejlépe funguje laskavý přístup s pozitivní motivací; tvrdost se nevyplácí. Vyplatí se pracovat na přivolání kvůli loveckému pudu, na který je při lovu velmi horlivý, a od začátku psa dobře socializovat. Baví ho hry, čichové aktivity i drobné psí sporty, jen s ohledem na jeho záda.

Nejtypičtějším rizikem tohoto plemene je jeho protáhlý hřbet, kvůli kterému hrozí onemocnění meziobratlových plotének (výhřez ploténky), obzvlášť u psů s nadváhou nebo u těch, kteří často skáčou; prevencí je štíhlá kondice a ohleduplný pohyb. Objevit se může glaukom (zelený zákal) a další oční choroby, snížená činnost štítné žlázy (hypotyreóza) a luxace čéšky (vykloubení kolenní čéšky). Vzhledem k tomu, že jde o velmi málopočetné plemeno, je jeho genetická základna užší, o to důležitější je zodpovědný chov. Odpovědný chovatel vybírá zdravé rodiče. Při dobré péči se dandie dinmont teriér dožívá zhruba 12 až 15 let.

Dandie dinmont teriér je ideální pro rodiny s dětmi, jednotlivce i seniory, kteří hledají klidnějšího, přátelského a nenáročného teriéra do bytu i na venkov a dopřejí mu pravidelné procházky. Díky vyrovnané povaze ho zvládne i méně zkušený majitel a vychází dobře i s jinými psy. Naopak se méně hodí do domácnosti s drobnými zvířaty kvůli loveckému pudu, pro milovníky naprostého ticha (jeho hluboký hlas je slyšet) a pro toho, kdo nechce řešit pravidelné česání a trimování. Předem je dobré počítat s péčí o záda a hlídáním váhy. Vzhledem k tomu, že jde o jedno z nejvzácnějších plemen, je třeba počítat s dlouhým hledáním; vybírat je vhodné výhradně štěně po uchovněných rodičích s průkazem původu.

Dandie dinmont teriér pochází z pohraničí mezi Anglií a Skotskem, pravděpodobně z okolí údolí řeky Coquet v Northumberlandu pod pohořím Cheviot Hills. Prvními doloženými chovateli byla rodina Alanova z Hollystone, jejíž psi se používali hlavně k lovu vyder; William Alan byl zván na okolní panství čistit rybníky od vyder a jeho syn, přezdívaný píšťalkář, tyto psy proslavil svým putováním po kraji. O jméně plemene rozhodl román sira Waltera Scotta Guy Mannering z roku 1814, ve kterém vystupuje lovec lišek Dandie Dinmont obklopený smečkou psů pepř a hořčice; po vydání knihy poptávka po těchto psech prudce vzrostla. Kolem roku 1875 se v Selkirku konala speciální výstava plemene a při té příležitosti vznikl chovatelský klub. Dnes patří dandík k nejvzácnějším teriérům a ve Velké Británii je veden mezi ohroženými původními plemeny. Mezinárodní kynologická federace ho vede pod číslem 168.