Český teriér

Český teriér je naše první mezinárodně uznané plemeno a výsledek promyšleného křížení psa sealyham teriéra s fenou skotského teriéra. Vyšlechtil ho kynolog František Horák z Klánovic u Prahy, který s chovem začal v roce 1949 s cílem získat lehkého, nízkonohého a dobře pigmentovaného loveckého teriéra s praktickým malým sklopeným uchem, snadnou úpravou srsti a hlavně s dobře ovladatelnou povahou. Poprvé byli tito psi vystaveni v roce 1959 a už v roce 1963 přišlo uznání Mezinárodní kynologickou federací. Mezi teriéry je výjimkou: je výrazně klidnější, mírnější a méně svárlivý než jeho britští příbuzní.

Vzhled

Jde o nízkonohého, dlouhosrstého, dobře stavěného a osvaleného teriéra obdélníkového formátu s menšíma sklopenýma ušima, který působí ušlechtile a elegantně. Standard uvádí ideální míry: psi měří v kohoutku 29 cm a feny 27 cm, délka trupu je 43 respektive 40 cm a obvod hrudníku měřený za lokty 45 respektive 44 cm. Hlava je dlouhá a klínovitá, s tmavýma kulatýma očima zakrytýma obočím; uši jsou středně velké, trojúhelníkové a sklopené. Bederní partie je mírně klenutá, ocas nízko nasazený, nesený nízko a zvedaný jen při vzrušení. Srst je dlouhá, jemná, ale pevná, jen mírně zvlněná, hedvábně lesklá a nepříliš bohatá; upravuje se výhradně stříháním nůžkami, nikdy se netrimuje. Nestříhá se srst na přední části hlavy a nad očima, kde tvoří typický vous a obočí, a dále na spodní straně končetin, hrudi a břiše. Přípustné jsou dvě barevné variety, šedomodrá a světle kávově hnědá, se žlutými, šedými nebo bílými znaky na hlavě, krku, hrudi, břiše, dolních částech končetin a pod ocasem. Zajímavostí je, že se štěňata rodí tmavá, prakticky černá nebo čokoládová, a konečnou barvu získávají až kolem druhého roku.

Vlastnosti a využití

Vyšlechtěn byl jako všestranný nízkonohý lovecký teriér pro práci v noře a v lese, s přiměřenou ostrostí vůči zvěři, ale hlavně s dobrou ovladatelností, kterou u britských teriérů Horák postrádal. Úzký hrudník a krátké nohy z něj dělají schopného norníka, který se ale na povrchu dá dobře ovládat a spolupracuje. Dnes se využívá hlavně jako společník a rodinný pes, uplatní se ale i v myslivosti a v psích sportech, jako je agility nebo dogdancing; navzdory krátkým nohám je rychlý a hbitý. Na pohyb má průměrné nároky, ocení procházky a hru, díky čemuž se dobře hodí i do bytu.

Podobná plemena

Toto plemeno stojí mezi svými dvěma předky: od skotského teriéra ho odliší sklopené uši (skotský je nosí vztyčené) a jiné barvy, protože skotský teriér je černý, pšeničný nebo žíhaný, kdežto český šedomodrý nebo kávový. Od sealyham teriéra, který je bílý s barevnými znaky, ho odliší právě celkové zbarvení. Nízkonohou stavbou a hedvábnou srstí připomíná i dandie dinmont teriéra, který je ovšem výrazně protáhlejší, s klenutým hřbetem a chomáčem srsti na hlavě. Právě kombinace šedomodré nebo kávové hedvábné srsti, vousu a sklopených uší je pro českého teriéra typická.

Výživa a krmení

Vhodné je kvalitní krmivo pro malá plemena, přizpůsobené věku a aktivitě psa; kvalita stravy se u tohoto plemene výrazně projeví na srsti, která při špatné výživě ztrácí lesk a pevnost. Hlídat je dobré porce i kondici, protože plemeno má při nedostatku pohybu sklon přibrat a i malý přebytek je u malého psa znát. Vzhledem k drobnému vzrůstu se hodí vhodný tvar granulí a pravidelná péče o chrup. Kvůli dlouhému vousu je vhodné po krmení otřít tlamu, aby se srst nešpinila a neplstnatěla.

Povahou je podle standardu vyrovnaný, klidný a bez známek agresivity, dobře ovladatelný, příjemný a veselý společník, k cizím lidem zdrženlivý; výslovně se uvádí, že je nápadně klidnější a mírumilovnější než ostatní teriéři. Ke svému pánovi je velmi oddaný a rád ho následuje, doma je z něj rozvážný, přítulný pes, který nedělá zbytečný povyk a snese i delší klid. K dětem se chová mile, s jinými psy a zvířaty obvykle dobře vychází. K cizím lidem a novým situacím je rezervovaný, aniž by byl bázlivý. Přesto zůstal teriérem: je bystrý, ostražitý a na změny ve svém okolí reaguje okamžitě.

Hlavním nárokem českého teriéra je úprava srsti. Hedvábná srst prakticky nelíná, zato roste po celý život, takže se musí zhruba každých šest až osm týdnů stříhat nůžkami; trimování se u tohoto plemene nepoužívá a strojek se nedoporučuje, protože kazí strukturu srsti. Typický střih ponechává dlouhý vous, obočí a srst na končetinách, hrudi a břiše, kdežto na krku, plecích a hřbetě má být srst krátká; přechody musí být plynulé. Úprava vyžaduje zkušenou ruku, takže se hodí salon nebo zaškolení. Mezi střihy je potřeba srst pravidelně pročesávat. Na pohyb je plemeno nenáročné, stačí mu procházky a hra.

Výcvik českého teriéra bývá snadný, protože právě dobrá ovladatelnost byla hlavním cílem jeho tvůrce: je inteligentní, učenlivý a ochotně následuje svého člověka, přičemž postrádá tvrdohlavost a svárlivost typickou pro řadu teriérů. Nejlépe funguje laskavý, důsledný přístup s pozitivní motivací; tvrdost není namístě. Vyplatí se od štěněte socializace kvůli jeho přirozené zdrženlivosti vůči cizím a práce na přivolání, protože lovecký pud mu zůstal. Kromě poslušnosti ho baví hry, agility, dogdancing i norování, které využijí jeho hbitost i chytrost.

Celkově jde o zdravé a dlouhověké plemeno, které se dobrému zdraví těší do vysokého věku. Specifickým dědičným onemocněním je u něj takzvaný syndrom skotského teriéra (scotty cramp), porucha projevující se přechodnými křečemi a poruchou pohybu při vzrušení, kterou plemeno zdědilo po jednom ze svých předků. Objevit se mohou i oční choroby, luxace čéšky (vykloubení kolenní čéšky) a u malých plemen sklon k tvorbě zubního kamene. Vzhledem k tomu, že plemeno vzniklo z velmi malého počtu zakladatelů, je jeho genetická základna užší. Odpovědný chovatel vybírá zdravé rodiče. Při dobré péči se český teriér dožívá zhruba 12 až 15 let.

Český teriér je ideální pro rodiny s dětmi, jednotlivce i seniory, kteří hledají klidného, oddaného a nenáročného společníka do bytu i na venkov a ocení psa, který nedělá zbytečný povyk. Díky mírné a ovladatelné povaze ho bez problémů zvládne i méně zkušený majitel a hodí se i k jiným psům a zvířatům. Naopak se méně hodí pro toho, kdo nechce nebo nestíhá řešit pravidelné stříhání srsti a náklady na salon, ani pro milovníky ostrých, temperamentních teriérů, protože český teriér je záměrně klidnější. Předem je dobré počítat s jeho zdrženlivostí k cizím a s tím, že si zachoval lovecký pud. Vybírat je vhodné štěně po zdravých rodičích s průkazem původu.

Český teriér je výsledkem cíleného křížení psa sealyham teriéra s fenou skotského teriéra, se kterým začal v roce 1949 kynolog František Horák z Klánovic u Prahy. Chtěl získat lehkého, nízkonohého a dobře pigmentovaného loveckého teriéra s praktickým sklopeným uchem, snadnou úpravou srsti a hlavně s povahou, která se dá lépe ovládat než u britských teriérů. Horák pracoval řadu let jako asistent v Československé akademii věd a poznatky uplatnil i v chovu; promyšleným křížením a selekcí dokázal, že z několika málo jedinců lze vytvořit zcela nové plemeno. Poprvé byli psi vystaveni pod jménem český teriér v roce 1959, kdy bylo do plemenné knihy zapsáno prvních čtrnáct jedinců, a v roce 1963 plemeno uznala Mezinárodní kynologická federace, takže se stalo prvním mezinárodně uznaným českým plemenem. Zpočátku se potýkalo s tím, že bylo vedeno výhradně jako lovecké, což chov omezovalo; dnes je z něj hlavně oblíbený společník. FCI ho vede pod číslem 246.