Brazilský teriér

Brazilský teriér (terrier brasileiro, též fox paulistinha) je středně malé brazilské plemeno a jeden z mála teriérů pocházejících z Jižní Ameriky. Vznikl počátkem 20. století, když se do Brazílie dostali malí teriéři z Anglie a Francie, hlavně hladkosrstí foxteriéři a jack russell teriéři, a přirozeně se křížili s místními psy. Z toho vzešel hbitý, energický tříbarevný teriér, který se uplatnil jako lovec drobné zvěře, hlídač i společník. Je to živý, chytrý a ostražitý pes plný energie, oddaný své rodině. V Evropě je zatím vzácný.

Vzhled

Jde o středně malého, hbitého a atletického teriéra čtvercového formátu, který se od svého předka hladkosrstého foxteriéra liší čistšími, oblejšími liniemi. Hlava je trojúhelníkovitá, s poměrně širokou lebkou mezi ušima a dobře znatelným stopem (přechodem čela v čenichovou partii). Charakteristické jsou uši: nasazené vysoko a klopené dopředu, což plemeno od foxteriéra také odlišuje. Oči jsou tmavé, daleko od sebe. Hřbet je pevný a rovný, lehce spadající od kohoutku k zádi, ocas bývá tradičně kupírovaný, případně přirozený a vysoko nasazený. Srst je krátká, hladká, jemná a hustá. Zbarvení je vždy tříbarevné, v základu bílé s černými a hnědými znaky (existují i modrá, hnědá nebo izabelová varianta trikolóry); hnědé pálení bývá nad očima, na lících a tlapkách, tmavé znaky na hlavě, uších, hřbetě a ocase. Psi měří v kohoutku 35 až 40 cm, feny 33 až 38 cm, hmotnost bývá kolem 10 kg.

Vlastnosti a využití

Jde o všestranného malého pracanta, který se uplatnil jako lovec drobné zvěře, spolehlivý hubitel hlodavců a pozorný hlídač usedlostí. Jako správný teriér má silný lovecký pud, je odvážný, hbitý a neúnavný. Dodnes se dá využít k myslivosti, hlavně na drobnou zvěř a k norování, díky obratnosti a energii ale vyniká také v řadě psích sportů, jako je agility, coursing, dogfrisbee nebo canicross, a je z něj skvělý parťák na dlouhé procházky a dogtrekking. Je to aktivní pes, který potřebuje hodně pohybu a zaměstnání; bez dostatečného vyžití se nudí.

Podobná plemena

Nejvíc připomíná svého předka hladkosrstého foxteriéra, od kterého se ale liší širší lebkou, vysoko nasazenýma, dopředu klopenýma ušima a čistšími, oblejšími liniemi těla; bývá také lehčí. Podobný je i jack russell teriér, další z jeho možných předků, a vzdáleně i americké tříbarevné teriéry, jako je toy fox teriér nebo rat terrier. Právě kombinace tříbarevné srsti, vysoko nasazených dopředu klopených uší a oblých linií odlišuje brazilského teriéra od příbuzného foxteriéra.

Výživa a krmení

Zvláštní nároky na krmivo brazilský teriér nemá, vhodné je kvalitní krmivo pro aktivní psy, přizpůsobené jeho věku, hmotnosti a nemalé aktivitě. Množství je třeba přizpůsobovat skutečnému pohybu a hlídat kondici, aby si pes udržel štíhlou, vypracovanou linii. Pamlsky z výcviku je dobré započítat do denní dávky. Vzhledem k drobnějšímu vzrůstu se hodí i péče o chrup, aby se předešlo tvorbě zubního kamene.

Povahou je to živý, aktivní a ostražitý pes plný energie, který je zároveň chytrý, odvážný a zvídavý. Ke své rodině je oddaný a přítulný, hravý a dobrý společník dětí. Jako výborný hlídač je velmi pozorný, každou novinku ohlásí štěkotem a k cizím lidem bývá zdrženlivý a ostražitý. Má silný lovecký pud, takže rád pronásleduje drobná zvířata a jako každý teriér je i samostatný a umí být svéhlavý. Vůči jiným psům je při dobré socializaci většinou přátelský, protože jeho předci lovili ve smečce. Je to prostě temperamentní teriér každým coulem, se kterým není nuda.

O krátkou, hladkou srst brazilského teriéra je péče minimální, stačí ji občas učesat a psa umýt; línání je nízké. Pravidelně je vhodné věnovat pozornost uším, zubům, očím a drápkům. Jde o krátkosrstého psa, kterému víc svědčí teplo než zima, takže v chladném a vlhkém počasí se hodí ho chránit, případně obléknout. Hlavní nároky plemene ovšem míří k pohybu: brazilský teriér je velmi aktivní pes, který potřebuje hodně pohybu, dlouhé procházky a nejlépe i nějaké zaměstnání, jinak se nudí. Kvůli loveckému pudu je na vycházkách jistější pod kontrolou.

Výcvik brazilského teriéra vyžaduje důslednost, protože jde sice o inteligentního a učenlivého psa, který se rád učí, zároveň je ale samostatný a svéhlavý jako každý teriér a snadno ho zláká zajímavá stopa. Nejlépe funguje laskavý, důsledný přístup s pozitivní motivací a jasná pravidla od štěněte. Vyplatí se pracovat na přivolání a na ovladatelnosti kvůli loveckému pudu a od začátku psa dobře socializovat. Kromě poslušnosti potřebuje brazilský teriér hlavně dost pohybu a zaměstnání; baví ho psí sporty i lovecká práce, při kterých může využít energii i chytrost.

Celkově jde o zdravé a odolné plemeno, u kterého se popisuje jen málo dědičných problémů; svou roli hraje i to, že vzniklo přirozeným výběrem. Jako u malých plemen se může objevit luxace čéšky (vykloubení kolenní čéšky) a sklon k tvorbě zubního kamene. Vzhledem ke krátké srsti je citlivější na chlad. Odpovědný chovatel vybírá zdravé rodiče. Při dobré péči se brazilský teriér dožívá zhruba 12 až 15 let.

Brazilský teriér je ideální pro aktivní jednotlivce i rodiny s dětmi, kteří milují pohyb a dopřejí mu dostatek pohybu, zaměstnání a nejlépe i psí sporty nebo loveckou práci; ocení temperamentního, bystrého a oddaného parťáka i pozorného hlídače. Naopak se nehodí pro pohodlné nebo často nepřítomné lidi ani do domácnosti s drobnými zvířaty, na která má lovecký pud. Předem je dobré počítat s teriéří energií, chutí štěkat a hlídat a s citlivostí na chlad. Vzhledem k tomu, že jde u nás o vzácné plemeno, je třeba počítat i s obtížnějším sháněním; vybírat je vhodné po zdravých rodičích s průkazem původu.

Brazilský teriér vznikl počátkem 20. století, hlavně v okolí São Paula. Podle tradice studovalo mnoho mladých Brazilců na evropských univerzitách, hlavně ve Francii a Anglii, a domů se často vraceli i s malými teriéry, které si přivezly jejich manželky; šlo pravděpodobně hlavně o hladkosrsté foxteriéry a jack russell teriéry. Tito psi se na brazilských farmách přirozeně křížili s místními psy a během několika generací se z nich ustálilo nové plemeno. Standard byl sepsán už v roce 1920 a v roce 1964 přišlo první uznání Mezinárodní kynologickou federací, kvůli malému počtu typických jedinců byl ale chov později pozastaven. Plemeno zachránil neoficiální chov a nový klub Clube de Fox Paulistinha, založený v roce 1981. Definitivního uznání FCI se brazilský teriér dočkal v roce 2006. FCI ho vede pod číslem 341.