Border teriér

Border teriér (border terrier) je malé britské plemeno z pohraničí mezi Anglií a Skotskem, odkud má i jméno. Odjakživa jde o ryze pracovního teriéra, vyšlechtěného k lovu, hlavně lišek: je dost malý na to, aby zalezl za liškou do nory, dost rychlý, aby stačil jezdci na koni, a dost houževnatý, aby v terénu vydržel. Nezaměnitelný je hlavou, která tvarem připomíná hlavu vydry, a nenáročným, rustikálním vzhledem, protože se šlechtil podle výkonu, ne podle krásy. Přes svou loveckou dravost je to doma laskavý, přátelský a přizpůsobivý pes, mimořádně hodný k dětem, který se hodí na venkov i do města.

Vzhled

Jde o malého, ale ryze pracovního teriéra, jehož stavba je uzpůsobená práci: tělo je úzké, hluboké a dost dlouhé, tak aby psa bylo možné za plecemi obejmout oběma rukama a aby se dostal do liščí nebo jezevčí nory, přitom je ale dost mrštný a vytrvalý, aby stačil koni. Nejcharakterističtějším znakem je hlava, která tvarem připomíná hlavu vydry: má přiměřeně širokou lebku a krátkou, silnou tlamu, nos je nejraději černý. Oči jsou tmavé s bystrým výrazem, uši malé, ve tvaru písmene V, spadající dopředu k lícím. Ocas je přiměřeně krátký, silný u kořene, vysoko nasazený a nesený vesele, ne však stočený nad hřbetem. Kůže je silná a volná. Srst je tvrdá, drsná a hustá, s přiléhavou podsadou, takže dobře chrání před počasím. Zbarvení je červené, pšeničné, šedivé s pálením nebo modré s pálením. Kohoutková výška bývá zhruba 25 až 28 cm, hmotnost u psů 5,9 až 7,1 kg, u fen 5,1 až 6,4 kg.

Vlastnosti a využití

Vyšlechtěn byl jako pracovní lovecký teriér, který spolu se smečkou honičů pronásledoval lišku, a když zalezla do nory, dokázal se za ní protáhnout a vyhnat ji ven. Této práci odpovídá celá jeho stavba i povaha: je odvážný, houževnatý, vytrvalý a stále připravený k akci, se silným loveckým pudem a chutí kopat a jít za pachem. Zároveň patří mezi klidnější a lépe ovladatelné teriéry, které jsou méně svárlivé, takže dobře vychází i s jinými psy. Dnes se z něj stal hlavně oblíbený rodinný společník a mrštný sportovec, který se uplatní v agility, dogtrekkingu i dalších aktivitách. Potřebuje hodně pohybu a zaměstnání.

Podobná plemena

Toto plemeno patří mezi britské pracovní teriéry a nejsnáze se zamění s lakeland teriérem nebo velšteriérem, kteří jsou ale vysokonožší, hranatější a upravují se do jiného tvaru. Rustikálním vzhledem a pracovním založením má blízko i k patterdale teriérovi. Ze stejného pohraničí pocházejí i dandie dinmont teriér a bedlington teriér, ti se ale liší úplně jiným typem, dandie protáhlým tělem a bedlington kudrnatou srstí. Nezaměnitelným poznávacím znamením border teriéra je hlava připomínající vydru spolu s hrubou, nenápadnou srstí.

Výživa a krmení

Zvláštní nároky na krmivo border teriér nemá, vhodné je kvalitní krmivo pro malá aktivní plemena, přizpůsobené jeho věku a aktivitě. Přestože jde o pracovní plemeno, dokáže při nedostatku pohybu snadno přibrat, proto je dobré hlídat porce i kondici a nepřekrmovat ho; pamlsky z výcviku je vhodné započítat do denní dávky. Množství je třeba přizpůsobovat skutečné aktivitě a psa pravidelně vážit, protože i malý přebytek je u tak drobného psa znát.

Povahou spojuje aktivitu s hravostí a je to odvážný, houževnatý a energický teriér, který je stále připravený k akci. Doma je ale laskavý, přátelský a přítulný a proslul jako mimořádně hodný a tolerantní k dětem. Na teriéra je poměrně dobře ovladatelný a méně svárlivý, takže obvykle dobře vychází i s jinými psy a k lidem se chová vstřícně. Má ovšem silný lovecký pud, takže rád pronásleduje drobná zvířata, kope a jde za pachem, kvůli čemuž bývá přivolání méně spolehlivé. Je přizpůsobivý a spokojí se na venkově i ve městě, pokud dostane dost pohybu. Je to prostě hbitý, veselý uličník, se kterým je legrace.

O srst border teriéra je péče snadná. Tvrdá, drsná srst je do jisté míry samočisticí, takže na ní neulpívají nečistoty a stačí ji občas pročesat; koupat je třeba jen výjimečně. Zhruba dvakrát ročně je vhodné srst vytrhat (trimovat), aby si udržela svou strukturu a odstranila se odumřelá srst. Hlavní nároky plemene míří k pohybu: border teriér je aktivní pes, který potřebuje hodně pohybu, dlouhé procházky a nejlépe i nějaké zaměstnání, jinak se nudí a hledá si zábavu, třeba kopáním. Kvůli loveckému pudu a chuti kopat je dobré mít zahradu dobře zabezpečenou a na vycházkách počítat s tím, že za stopou rád odběhne.

Výcvik border teriéra bývá vděčnější než u leckterého jiného teriéra, protože jde o inteligentního, ochotného a poměrně dobře ovladatelného psa, kterého navíc snadno motivuje pamlsek. Počítat je ale třeba s jistou teriéří svéhlavostí a hlavně se silným loveckým pudem, kvůli kterému je nejobtížnější přivolání; jakmile pes zachytí zajímavou stopu, na povely přestává dbát. Nejlépe funguje laskavý, důsledný přístup s pozitivní motivací a od štěněte socializace, obzvlášť na drobná zvířata. Kromě poslušnosti potřebuje border teriér hlavně dost pohybu a zaměstnání; skvěle se s ním dělají psí sporty, jako je agility.

Celkově jde o zdravé, odolné a dlouhověké plemeno, které netrpí mnoha problémy. Specifickým dědičným onemocněním je u něj CECS (takzvaný křečovitý syndrom), který se projevuje epizodami křečí a poruch pohybu připomínajícími epilepsii. Objevit se může také dysplazie kyčelního kloubu (vývojová vada kloubu), luxace čéšky (vykloubení kolenní čéšky), oční choroby, jako je progresivní atrofie sítnice (postupné slepnutí), nebo snížená činnost štítné žlázy (hypotyreóza). Odpovědný chovatel vybírá zdravé rodiče. Při dobré péči se border teriér dožívá zhruba 12 až 15 let.

Border teriér je ideální pro aktivní jednotlivce i rodiny s dětmi, kteří ocení veselého, přizpůsobivého a nenáročného společníka a dopřejí mu dost pohybu a zaměstnání; díky přátelské a hodné povaze ho zvládne i méně zkušený majitel. Hodí se na venkov i do města. Naopak se méně hodí pro pohodlné lidi bez času na pohyb a do domácnosti s drobnými zvířaty, jako jsou králíci nebo hlodavci, na které má lovecký pud. Předem je dobré počítat s chutí kopat a jít za stopou, takže je namístě dobře zabezpečená zahrada. Vybírat je vhodné štěně po zdravých rodičích s průkazem původu.

Border teriér patří k plemenům dlouhé historie; malí hrubosrstí lovečtí teriéři velmi podobní dnešním borderům jsou k vidění už na obrazech z 18. století a čistokrevný chov v pohraničí mezi Anglií a Skotskem je doložený už kolem roku 1720. Dlouho se chovali pod místními jmény, jako Elterwater, Reedwater nebo Ullswater teriér. Vyšlechtěni byli k honu na lišky, které pronásledovali spolu se smečkou honičů; na formování plemene se prý podílel i foxhound a otterhound. Název border teriér se ustálil kolem roku 1880 a anglický Kennel Club plemeno uznal jako jedno z posledních teriérských plemen v roce 1920, kdy vznikl i chovatelský klub. Border teriér patří k nejrustikálnějším teriérům, ze kterých vzešla moderní britská teriérská plemena. Mezinárodní kynologická federace ho vede pod číslem 10.