Americký stafordširský teriér

Americký stafordšírský teriér, zkráceně amstaff, je plemeno teriéřího typu, které vzniklo v USA ze stejných předků jako americký pitbulteriér. Ke své rodině je oddaný, mazlivý a nebojácný a k lidem obecně přátelský. Je chytrý a učenlivý, ale silný a energický, takže vyžaduje zkušené a zodpovědné vedení. Na rozdíl od pitbulteriéra ho FCI uznává.

Vzhled plemene

Středně velký, podsaditý a výrazně osvalený pes, který působí dojmem velké síly vzhledem ke své velikosti, a přitom zůstává hbitý a elegantní. Hlava je střední délky, se širokou lebkou, výrazným stopem a mohutnými žvýkacími svaly. Oči jsou tmavé, kulaté a nízko posazené, uši vysoko nasazené, přirozené (kratší, růžicové nebo polovztyčené), nebo kupírované. Krátký ocas je nízko nasazený a ke konci se zužuje, nenese se stočený přes hřbet. Srst je krátká, přiléhavá, tvrdá a lesklá. Přípustná je prakticky každá barva, nežádoucí je ale zbarvení s více než 80 % bílé, černé s pálením a jaterně hnědé.

Vlastnosti a využití plemene

Amstaff vznikl ze starých bull-and-terrierů, kříženců buldoků a teriérů. Jeho předci se v minulosti využívali ke krvavým kratochvílím a k psím zápasům, samotný amstaff se ale díky výstavnímu chovu vyvinul jako společenský a výstavní pes. Je to inteligentní a učenlivý pes s velkou chutí pracovat, který se uplatní v poslušnosti, agility i dalších psích sportech. Díky přátelské povaze k lidem není přirozeným hlídačem, ostražitost k dění kolem sebe ale má.

Podobná plemena

Nejblíže má k americkému pitbulteriérovi, se kterým sdílí předky. Obě plemena rozdělily kynologické organizace: amstaffa vede AKC a FCI a vyvinul se výstavním chovem do podsaditějšího a jednotnějšího typu, zatímco pitbulteriér patří pod UKC a ADBA a bývá atletičtější, pracovní a různorodější. Menším příbuzným z Anglie je stafordšírský bulteriér, se kterým si ho lidé pletou hlavně kvůli jménu, amstaff je ale výrazně větší.

Výživa a krmení

Jako svalnaté a aktivní plemeno potřebuje americký stafordšírský teriér kvalitní krmivo s dostatkem bílkovin, které pokryje jeho energetický výdej a udrží osvalení. Zároveň je důležité hlídat porce a kondici, protože nadváha zbytečně zatěžuje klouby náchylné k dysplazii. Plemeno je náchylné ke kožním alergiím, takže u citlivých jedinců může pomoct krmivo s omezeným počtem surovin a s dostatkem omega-3 mastných kyselin, které podporují zdraví kůže a srsti. U štěňat je vhodné krmivo pro střední až velká plemena a pozvolné tempo růstu, které šetří vyvíjející se klouby.

Sebevědomý, chytrý a dobromyslný pes, jehož odvaha je pověstná. Ke své rodině je oddaný, mazlivý a věrný a k lidem obecně bývá přátelský, takže z něj není přirozený hlídač. Podle plemenného standardu je agresivita vůči lidem nežádoucí. Určitá míra nesnášenlivosti k jiným psům ale může být kvůli historii plemene přítomná i u dobře socializovaných jedinců, proto se nedoporučuje nechávat amstaffa o samotě s jinými psy. Je energický, učenlivý a silně vázaný na rodinu. Jeho povaha hodně závisí na chovu, socializaci a výchově, a protože jde o silné plemeno, patří do rukou zodpovědného majitele.

Péče o krátkou, přiléhavou srst je nenáročná: stačí ji jednou týdně přečesat a psa občas vykoupat. Věnujte pozornost kůži, která bývá náchylná k alergiím a kožním potížím. Protože nemá výraznou podsadu, hůř snáší chlad a nehodí se k celoročnímu pobytu venku. Pohybově jde o velmi aktivní plemeno, které potřebuje hodně každodenního pohybu a zaměstnání, jinak se z nudy a přebytku energie začne projevovat nežádoucím chováním. Je to silný a hbitý pes, proto je vhodné bezpečné, dostatečně vysoké oplocení.

Americký stafordšírský teriér je inteligentní a učenlivý pes s velkou chutí spolupracovat, takže bývá dobře vychovatelný. Nejlépe u něj funguje pozitivní motivace a důslednost, ne tvrdé metody. Zásadní je včasná a důkladná socializace, hlavně s jinými psy, a základní poslušnost, která je u tak silného psa klíčová pro jeho ovladatelnost. Vzhledem k síle a energii se vyplatí investovat do výcviku od štěněte. Plemeno vyniká v psích sportech.

Americký stafordšírský teriér je celkově zdravé plemeno, přesto se u něj objevuje několik predispozic. Poměrně častá je dysplazie kyčelního a loketního kloubu (vadné utváření kloubu vedoucí k bolesti a kulhání) a kožní potíže, hlavně alergie a demodikóza (kožní onemocnění z přemnožení mikroskopických roztočů), na kterou je plemeno výrazně náchylné. Plemenně specifická je dědičná mozečková ataxie ze skupiny tzv. neuronálních ceroidních lipofuscinóz (postupné neurologické onemocnění projevující se poruchami koordinace a rovnováhy), na kterou existuje genetický test. Objevují se také srdeční onemocnění, oční vady a snížená funkce štítné žlázy. Dožívá se přibližně 12 až 16 let. Před chovem se doporučuje vyšetření kyčlí, loktů, srdce, očí a genetický test na ataxii.

Americký stafordšírský teriér je pes pro zkušeného, aktivního a zodpovědného majitele, který chce oddaného parťáka do sportu, pohybu i mazlení a je ochotný věnovat se důsledné výchově. Nejlíp mu je v těsném kontaktu s rodinou, protože je na své lidi silně vázaný a dlouhou samotu snáší špatně. Než si ho pořídíte, zvažte tři věci: zvládnete brzkou socializaci a důslednou poslušnost silného psa; máte zázemí s bezpečným, vysokým oplocením a dostatkem pohybu; a ověřili jste si místní legislativu, protože v řadě zemí (například v Německu, Francii, Dánsku nebo Irsku) je chov nebo dovoz tohoto plemene zakázán či omezen. V Česku plošný zákaz chovu neplatí, majitel ale nese plnou odpovědnost za svého psa. Naopak se plemeno nehodí pro nezkušené majitele, do domácnosti bez času na pohyb a výchovu, ani tam, kde by pes žil celoročně venku. Při výběru štěněte je klíčové sázet na chovatele, který dbá na vyrovnanou povahu a testuje zdraví.

Americký stafordšírský teriér pochází ze starých bull-and-terrierů, kříženců buldoků a teriérů, kteří se z Britských ostrovů dostávali do USA zhruba od poloviny 19. století. V roce 1898 je jako amerického pitbulteriéra uznala UKC, v roce 1936 pak AKC uznala výstavně chovanou větev pod názvem stafordšírský teriér. Jméno odkazovalo na anglické hrabství Staffordshire, odkud údajně pocházeli předci plemene. V roce 1969 byl název upraven na amerického stafordšírského teriéra, aby se odlišil od britského stafordšírského bulteriéra. Dlouhá léta výstavního chovu z něj postupně udělala plemeno odlišné od amerického pitbulteriéra.