Americký eskymácký pes

Americký eskymácký pes, přezdívaný „eskie", je bílé plemeno špicovitého typu, které vzhledem připomíná zmenšeného samojeda. Navzdory jménu nemá nic společného s kulturou Eskymáků a vzniklo v USA z bílých evropských špiců. Je to bystrý, veselý a mimořádně učenlivý pes, který se kdysi proslavil jako cirkusový umělec a dnes je z něj oblíbený rodinný společník a hlídač. Chová se ve třech velikostech, takže si mezi nimi vybere skoro každá domácnost.

Vzhled plemene

Kompaktní, dobře stavěný pes špicovitého typu, o málo delší než vysoký. Hlava je klínovitá s ostražitým výrazem, uši jsou trojúhelníkové a vztyčené, oči mandlové a tmavé. Bohatě osrstěný ocas se stáčí přes hřbet. Srst je dvojitá: hrubá, rovná krycí srst odstává od těla a podsada je hustá a měkká; kolem krku a plecí tvoří výraznou hřívu a na nohou praporce. Srst se nestříhá a je vždy bílá, nebo bílá s krémovým nádechem. Plemeno se chová ve třech velikostních rázech: toy (23–30 cm), miniaturní (30–38 cm) a standardní (38–48 cm).

Vlastnosti a využití plemene

Americký eskymácký pes je dnes především společenský pes a hlídač. Je ostražitý a na dění spolehlivě upozorní, na skutečného ochránce je ale příliš malý. Vyniká inteligencí a učenlivostí, takže se mu daří v poslušnosti, agility, trikovém výcviku i dogdancingu. Právě chytrost a chuť předvádět se z něj kdysi udělaly oblíbeného cirkusového psa.

Podobná plemena

Nejblíže má k německému špici, ze kterého vzešel, liší se od něj ale barvou: eskie je vždy bílý nebo krémový, kdežto německý špic se chová v celé škále barev. Mimo USA a Kanadu se ostatně eskymáčtí psi často registrují právě jako němečtí špicové. Velmi se podobá i japonskému špici, ten se ale chová jen v jedné velikosti a výhradně bílý. Vzhledem připomíná také samojeda, ten je ovšem výrazně větší tažný pes.

Výživa a krmení

Americký eskymácký pes potřebuje kvalitní krmivo přizpůsobené jeho velikosti a energickému založení; u malých rázů se hodí granule pro malá plemena. Zásadní je hlídat porce a kondici, protože plemeno má o něco vyšší sklon k cukrovce a nadváha toto riziko dále zvyšuje a zatěžuje klouby. Pravidelný režim krmení a střídmost s pamlsky pomáhají udržet stabilní hmotnost i hladinu cukru v krvi. U štěňat nejmenších rázů je vhodné krmit častěji a v menších dávkách, aby nedošlo k poklesu cukru v krvi.

Bystrý, veselý a přítulný pes, který touží být součástí rodiny. Je oddaný svým lidem a špatně snáší, když je dlouho sám; z osamění nebo nudy může začít nadměrně štěkat nebo zlobit. K cizím je zdrženlivý a obezřetný, takže je z něj pozorný hlídač, který dá hlasem najevo, že se něco děje. S dětmi, se kterými vyrůstá, i s dalšími domácími zvířaty obvykle vychází dobře; drobná zvířata jako hlodavci nebo ptáci by ale kvůli loveckému pudu měla zůstat mimo dosah. Je energický a chytrý, a když nedostane dost pohybu a zaměstnání, snadno začne vymýšlet nezbednosti.

Hustá dvojitá srst potřebuje pravidelné kartáčování, zhruba dvakrát až třikrát týdně, a v období línání denně; plemeno líná celoročně a při sezonní výměně srsti výrazně. Srst se nestříhá, udržuje se v přirozeném stavu, a koupe se podle potřeby, zhruba jednou za šest až osm týdnů. Bílou srst je dobré udržovat čistou. Pohybově je eskie aktivní, potřebuje zhruba 45 až 60 minut pohybu denně a k tomu zaměstnání hlavy. Je to zdatný útěkář, proto je vhodné bezpečné oplocení. Pravidelně kontrolujte uši, drápy a zuby.

Americký eskymácký pes patří k nejučenlivějším špicům; je chytrý, vnímavý a rád se zavděčí, takže se učí rychle. Nejlépe funguje pozitivní motivace a pestrý trénink, jednotvárné opakování ho nudí. Vzhledem ke sklonu k nadměrnému štěkání se vyplatí od štěněte trénovat, kdy je štěkot na místě a kdy ne. Důležitá je i včasná socializace a jasné, laskavé vedení, aby malý a chytrý pes nezačal určovat pravidla domácnosti. Díky chytrosti a chuti pracovat se mu daří v psích sportech.

Americký eskymácký pes je celkově zdravé a dlouhověké plemeno, přesto se u něj objevují některé dědičné predispozice. Patří k nim dysplazie kyčelního kloubu (vadné utváření kyčle vedoucí k bolesti a kulhání) a progresivní retinální atrofie (postupná ztráta zraku, na kterou existuje genetický test). U malých rázů, toy a miniaturního, se vyskytuje Leggova-Calvého-Perthesova nemoc (odumírání hlavice stehenní kosti) a luxace pately (vykloubení čéšky). O něco častěji než u jiných plemen se objevuje také cukrovka. Dožívá se přibližně 12 až 15 let. Před chovem se doporučuje vyšetření kyčlí, očí a genetický test na progresivní retinální atrofii.

Americký eskymácký pes se hodí pro aktivního majitele nebo rodinu, kteří chtějí chytrého a přítulného společníka a mají čas se mu věnovat. Díky třem velikostem si vybere leckdo; menší rázy zvládnou i byt, pokud dostanou dost pohybu a zaměstnání. Zásadní je, že eskie chce být součástí rodiny a nesnáší dlouhou samotu, takže se nehodí pro někoho, kdo je celý den pryč. Ocení ho lidé, kterým nevadí pravidelná péče o srst a kteří se chtějí věnovat výcviku, zvlášť usměrnění štěkotu. K dětem je vstřícný, u těch nejmenších je ale kvůli drobné velikosti toy a mini rázů dobré hlídat šetrné zacházení.

Přes své jméno nemá americký eskymácký pes žádnou souvislost s kulturou Eskymáků. Vznikl v USA z bílých evropských špiců, hlavně německého špice, které do Ameriky přivezli evropští, zejména němečtí přistěhovalci v 19. století. Původně se plemeno jmenovalo německý špic, kvůli protiněmeckým náladám za první světové války ale bylo přejmenováno, nejdřív na amerického špice a později na amerického eskymáckého psa, podle jména jedné chovatelské stanice. V první polovině 20. století proslul jako cirkusový pes; jeden z nich, Stout's Pal Pierre, chodil ve 30. letech po laně u cirkusu Barnum & Bailey. UKC plemeno uznala na počátku 20. století, AKC v roce 1995. FCI ho nevede.